Opozice tančí, jak EU píská

V záplavě zpráv o Rusku i ve sporech opozice mezi sebou o to, jestli se má snažit rozpustit Sněmovnu, nebo vyvolat předčasné volby, nebo udělat obojí, vcelku zapadla jedna zpráva, kolem které opozice předváděla tanečky, aniž se již tradičně dotkla samotné podstaty problému.

Touto zprávou je potvrzení Evropské komise, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů, a tudíž že veškeré dotace pro Agrofert a jeho další firmy budeme muset platit my všichni.

Petr Fiala z ODS tak zadoufal, že: „... tato éra končí a definitivní tečku za ní udělají voliči. Čím kratší dobu bude Andrej Babiš u moci, tím lépe.“ Pirát Ivan Bartoš zase vzkázal: „Premiér Andrej Babiš by se měl okamžitě obrátit na svou firmu Agrofert, aby tento vrátil peníze českému státu a jeho občanům. Dle našich analytiků jde o 20 miliard Kč.“

Povšimněte si prosím, že Bartoš na rozdíl od Fialy dokázal komunikovat mnohem srozumitelněji i razantněji. Vzpomeňte si na tenhle rozdíl, až si při průzkumu volebních preferencí budete klást otázku, jak je možné, že Piráti drtí odéesku rozdílem třídy.

Co je podstatné na Babišovu střetu zájmů?

Ani jeden „budoucí premiér“ však nezmínil to podstatné. Naopak ukázali, za jakou samozřejmost považují současný život v dotační ekonomice.

V tradičním kapitalismu máte systém, kdy si každý může dělat, co chce, a kdy hraje zjednodušeně každý sám na sebe. O úspěchu a neúspěchu firem rozhoduje to, jak jsou schopné prodávat svoje produkty zákazníkům. V klasickém socialismu firmy neexistují a veškeré výrobky, zboží a služby zajišťuje stát.

Praxi obou systémů lze nejlépe ilustrovat na vtipu, kdy zemře týpek a přijde do pekla. A ďábel se ho ptá: „Chceš do východního, nebo do západního pekla?“ A on na to: „A v čem je rozdíl?“ „No, v západním pekle tě každý den položíme na hřebíky a přejedeme tě parním válcem,“ praví ďábel. „A ve východním?“ vyhrkne nešťastník. „Ve východním tě každý den položíme na hřebíky a přejedeme tě parním válcem,“ odvětí ďábel. „Ale vždyť to je to samé. V tom přece není žádný rozdíl,“ zakňučí chlápek. „No v principu ano, ale víš co? V tom východním někdy není nafta, někdy chybějí hřebíky, a někdy někdo dokonce ukradne i ten parní válec,“ uzavře ďábel.

A pak tady máte Evropskou unii, která se rozhodla hrát si na Robina Hooda naruby a chudým brát a bohatým dávat. A tak občané jednotlivých členských států EU platí daně a moudří evropští úředníci a jejich národní protějšky tyto daně přerozdělují ve prospěch miliardářů a jejich firem.