Dnes máme hezkou řadu témat přívětivých, tak začněme od nich. Jen ještě předznamenejme, že jsou to témata přívětivá pro dělný lid, míň už pro vládnoucí elity. V politice jsou to průzkumy preferencí francouzské prezidentské kampaně, kde v jedné z nejnovějších sondáží součet preferencí Érica Zemmoura a Marine Le Penové přesahuje 50 %. Což by mohlo znamenat vítězství jednoho nebo druhého v prvním kole, kdyby oba své hlasy dali pod jednu střechu?

Zatím vedou kampaně každý zvlášť, mají každý svou politickou stranu, jeden druhého necitují. Aby porazili Macrona, musel by aspoň jeden z nich potlačit své ego a narcismus, jaké jsou každému politikovi vrozené, a dát svoje hlasy tomu druhému. Jestli se to jednomu z nich podaří, mohli bychom brzy zažívat zastavení Velkého resetu, Velké výměny obyvatel, Green Dealu, a dokonce uklidnění konfliktu s Ruskem a přechod k nějaké spolupráci s ním. Zatím v sondáži agentury Ifop nad ním stále vede Le Penová, ale Zemmourova kampaň je tak inteligentní a impozantní, že by se to mohlo ještě změnit. Sleduji Zemmourovy televizní rozhovory a baví mě, jak novináři, kteří mu kladou otázky „na tělo“, jsou jeho informovanými, klidnými, bezkonfliktními a vstřícnými odpověďmi pacifikováni k menší agresivitě, než jakou jsme viděli do nedávna. Vytříbil si obdivuhodnou techniku diskuse. Na otázky míněné konfliktně odpovídá zprvu souhlasně, a pak naváže opačným výrokem stylem ne konfliktním, nýbrž doplňujícím. Každou chvilku novináře chválí za jejich znalosti a přitakává jim „to jste řekla správně“, nebo „velmi důležitá otázka“, a podobně. A stále s úsměvem a s úctou k tazatelům. Nikdy nespadne do sarkasmu ani agresivity. Daří se mu myslím rozptýlit image „extremisty“, kterým ho onálepkovala média.

Archiv rubriky Obzor Benjamina Kurase ZDE

 Jak byste tedy shrnul jeho prezidentskou politiku?

Obrana vlastní země na vlastním území především. Co možná nejmíň vojenských zásahů v zemích, kde probíhají konflikty. Žádné svrhávání zahraničních diktátorů, jež pak nahrazují vlády teroristů nebo anarchie. Návrat průmyslové výroby domů ze zemí jako Čína a podobných. Posílení ozbrojených sil, početně i technicky, rozšíření domácího zbrojního průmyslu – snížit závislost na USA. Energetická nezávislost jaderná. Neúčast Francie na vojenských zásazích NATO v cizině rádoby v zájmu „lidských práv“, nemoralizovat nad politikou jiných států a vnímat, jaké mají alternativy. Konkrétně uvádí Sýrii, kde svržením krutovlády Asadovy by zvítězil Islámský stát. Totální zastavení afro-islámské imigrace, která se teď drží na (podle jeho údajů) 300 000–400 000 ročně. Repatriace imigrantů páchajících trestné činy. Posílení tradičního francouzského vzdělávání. Pomoc rozvojovým zemím „inteligentně“, tedy vždy s nastavením určitých podmínek, neboť bezpodmínečná pomoc tam jen posiluje korupci. Postupné smiřování s Ruskem (zvlášť když na něm Evropa buduje energetickou závislost). Uznání oprávněných obav Ruska z obklíčení, a tím potřeby bezpečnostního neutrálního koridoru – konkrétně zmínil nezasahování do Ukrajiny nebo Gruzie.