Jak moc náročný byl rok 2020 pro české politiky?

Náročný byl mimořádně, protože vlastně museli podstoupit zatěžkávací zkoušku svých schopností řídit a organizovat stát. Jinak se řídí stát v klidných, normálních časech a jinak se řídí za války, přírodní katastrofy anebo pandemie, kterou my teď procházíme, a to už se prostě nedá jen tak ošidit nějakými hezkými řečmi a marketingovými tahy, ale je potřeba zajistit fungování institucí, hladké přijímání legislativy, hledání nějakého elementárního politického konsensu. Prostě politici museli prokázat, jestli to dokážou, nebo nedokážou. Podle mne to moc nedokázali, nebo respektive v této zkoušce uspěli jenom tak tak.

Kde je příčina toho, že nedokážou najít konsensus a táhnout společně za jeden provaz i v takové krizi, jakou jsme prožívali a prožíváme v tomto roce?

Mám pocit, že politici u nás vnímají politiku hlavně jako hru, že ji neberou dostatečně vážně a zodpovědně. Souvisí to i s tím, jak nízký je zájem o politiku v této zemi, jak nízká je prestiž u práce politika, jak málo je členů politických stran. V tom okamžiku se politické strany často uzavírají do sebe, mají tendenci spíše prosazovat své vlastní zájmy nebo zájmy na sebe navázaných skupin a mnohem méně jsou připraveny hájit i zájmy zbytku společnosti. To je jedna z příčin toho zničujícího konfliktu v české politice.