Zaujmout stanovisko ke čtvrteční tragédii malajsijského letadla nad Ukrajinou je obtížné i pro politologa Zdeňka Zbořila. „Příval informací kolem té události je tak obrovský, že není v silách jednoho člověka, který nemá přístup ke zvláštním informačním zdrojům, se rozhodnout. Dokonce je to tak – a vidíme to na všech těch komentářích, které tu událost provázejí – že se lidé rozhodují na základě emocí a nikoli rozumu. Variant už bylo publikováno několik, ale já se nedokážu rozhodnout téměř pro žádnou,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Proto se soustředí na kritiku pramenů a přitom se vrací ke kontextu minulosti autorů nebo přímo institucí, které komentáře a tvrzení okolo této tragické události šíří. „Na prvním místě bych uvedl ministra zahraničí Johna Kerryho, který byl tak rychlý, že když jsme ještě ani pořádně nevěděli, co se na Ukrajině stalo, tak on věděl, kde to bylo a kdo to udělal. Připomněl mi tím Colina Powella, jak kdysi na Radě bezpečnosti před lidmi znalými kontextu událostí, k nimž docházelo v Iráku, prezentoval záběry o tamních úložištích zbraní hromadného ničení, což bylo potom důvodem k válce,“ připomíná politolog, jak USA přesvědčovaly svět, že je třeba v Iráku vojensky zasáhnout.

U některých komentátorů je znát deficit objektivity

Nabádá proto, abychom podobně kritičtí byli úplně ke všem zprávám. „A to, jestli létají vrtulníky Apache nad zónou ukrajinských povstalců proti ústřední vládě, může být pravda a můžeme z toho vyvozovat, že Spojené státy dodávají zbraně a vojenskou techniku na Ukrajinu. Ale také to vůbec pravda být nemusí. Běží tu o válku informací a ty oběti letecké tragédie jsou oběťmi války, jak už se také objevilo, která není jejich a s níž nemají nic společného,“ konstatuje Zdeněk Zbořil a přiznává, že pro něho samotného je dost obtížné zachovat objektivitu, protože má blízký vztah k zemím, z nichž pocházelo nejvíce obětí leteckého neštěstí.

„Mám rád Holandsko a Holanďany, miluji celou Malajsii i Indonésii, takže jsem člověk, který je jistě zaujatý. Ale myslím si, že nemám takový zdroj informací, abych mohl být tak rozhodný jako třeba pánové Romancov nebo Marjanovič v těch svých komentářích. A všímám si také toho, jak tito pánové komentovali události na Ukrajině v minulosti. I tady cítím velký deficit objektivity a dokonce vzdalování se realitě,“ podotýká Zdeněk Zbořil, jenž vystudoval indonésistiku a má proto blízko nejen k Indonésii, ale i sousední Malajsii, jejíž leteckou dopravu postihla v krátké době už druhá tragédie.

USA i Británii jde o narušení spolupráce Evropské unie s Ruskem

Ta z minulého týdne spustila velkou protiruskou ofenzívu ze strany západních politiků. „Už dlouho bylo naprosto zjevné, že Velká Británie a USA zastávají jinou pozici než země Evropské unie. Vzpomeňte si na situaci při oslavách vylodění v Normandii, kde premiér Cameron odmítl podat ruku prezidentu Putinovi. A to bylo ještě nejen před sestřelením letadla, ale i dalšími tragickými událostmi. Jestli tím chtěl vyjádřit to, že Putin je odpovědný i za upalování lidí v Oděse, tak to svědčí buď o jeho neznalosti situace, což nepředpokládám, nebo o skutečném zájmu Velké Británie a Spojených států narušit různé formy spolupráce mezi Evropskou unií a Ruskou federací,“ míní politolog.

Upozorňuje také, že Západ zdaleka není jednoznačně rozhodnutý o postupu, který navrhují USA a Velká Británie. „Proč by se země – třeba Spolková republika Německo – která garantuje působení asi šest a půl tisíce svých firem na území Ruské federace, stavěla za omezování ekonomické síly Ruské federace? Vždyť to dopadne, nebo už dopadá především na německé firmy. A pak mohu-li si dovolit úplně velkou spekulaci založenou ovšem na poznání historických událostí, tak nejlepším způsobem, jak se zbavit dluhů, je zabít věřitele. A obávám se, aby v tomto případě nešlo o něco podobného. Zda ten podivně vyráběný dolar v současné době je schopen čelit případnému útoku nějaké jiné měny. Takže možná i toto hraje nějakou roli,“ domnívá se Zdeněk Zbořil.

Sestřelení jihokorejského nebo íránského letadla tolik emocí nevyvolalo

Všímá si také, že kvůli té otřesné události jsme pod mnohem větším vlivem emocí, než tomu bylo při podobných událostech v minulosti. „Už jsme zapomněli, že pod takovým vlivem emocí jsme nebyli, když Američané sestřelili íránský airbus také s téměř třemi sty lidmi. A když na Dálném východě zahynulo 280 lidí v korejském letadle, zajímalo nás na tom tehdy to, že ho sestřelili Rusové, ale o ty Korejce v něm nám až tolik nešlo,“ připomíná politolog sestřelení jihokorejského boeingu sovětskými stíhačkami v roce 1983 i tragédii způsobenou o pět let později americkými vojáky nad Perským zálivem.