V jednom z předcházejících rozhovorů jste připomínal, že důležité bude, jakými lidmi se nový americký prezident obklopí. A už padají různá jména. Generál Flynn, o kterém se ví, že je vstřícný k Rusku, jako poradce pro národní bezpečnost. Generál James Mattis jako ministr obrany a bývalý republikánský kandidát na prezidenta Mitt Romney v čele ministerstva zahraničí? A připomeňme také Mikea Pompea, který bývá označován za jestřába. Co z toho vyplývá a čeho bychom si měli všímat?

Především je třeba vidět, že vítězství Donalda Trumpa je součástí vlny, která jde přes celý svět. Vidíme ji v Rakousku i na Filipínách. Projev globalizace, kterou prosazovaly Spojené státy, narazil a je tu zpětná vlna. Trump představuje součást zpětné vlny, není velkou výjimkou. Je třeba vědět, že jeho vítězství nebylo tak dramatické. Volební účast byla poměrně malá, jen o necelý jeden procentní bod vyšší než před čtyřmi lety, kdy nešlo o tzv. historické volby. Vidíme, že Donald Trump je tak trochu sám voják v poli, když přichází do Washingtonu, do města, kde získal 4,1 procenta hlasů, jinými slovy, kde je prostředí federální byrokracie, která je naladěná proti němu. Většinu získala republikánská strana v Senátu, ve Sněmovně reprezentantů má většinu guvernérů, ale to jsou z velké většiny republikáni starého střihu. On je teď v situaci, že chce-li něčeho vůbec dosáhnout, musí zakořenit. Musí přijmout k sobě lidi z Republikánské strany, kteří mu umožní tolik zkritizovaný establishment zklidnit. Má ještě před sebou volbu ve výborech, tam by ho mohla celá řada jeho spolustraníků hodit přes palubu. Aby se to nestalo, musí teď vypadat jako standardní republikán, relativně standardní republikán. Ale je třeba k tomu dodat, že nemá své lidi. Je nezakořeněný v byrokracii, má proti sobě stranickou opozici a svých vlastních lidí má málo. To jsou samé nevýhody.

Výběr prvních lidí k sobě, ať už jde o budoucího šéfa CIA Mikea Pompea nebo o generála Flynna, to jsou lidé spíš v establishmentu zakotvení, než že by byli jeho kritiky. Totéž platí o Mittu Romneym. To je mormonský politik, představitel sektářského vidění světa, které my v podstatě neznáme. A jestli má takový politik zodpovídat za mezinárodní politiku, pak se stávají Spojené státy dvojnásobně nepředvídatelnými. Do toho si představte lidi, jako jsou Graham nebo McCain. Tito dva silní republikánští senátoři chtějí ještě před 20. lednem navštívit Ukrajinu, Gruzii a Estonsko, aby země ujistili, že jejich protiruská politika se nemění. Kdybychom vyšli z toho, že Trump chce svůj základní heslář změny zrealizovat, musí začít ústupkem, a nikoli útokem.

Samozřejmě to neznamená, že se jako prezident s velkými pravomocemi neprosadí, že nebude třeba směřovat ke srovnání vztahů s Ruskem, to se klidně může stát. Ale lidé, kteří ho začali obklopovat, k tomu naklonění nejsou. Snad nejblíže je tomu Flynn, který má strategické myšlení a uvažuje o tom, že se spojí s Ruskem proti Islámskému státu a nebudou bojovat na třiceti frontách najednou.

Pořád ještě ale nevíme, jaký bude vztah Trumpa k Číně. Chce zlepšit vztahy s Ruskem, aby šli společně proti Číně? Jak byla Trumpova kampaň vstřícná k Rusku, tak byla plná spousty protičínských hesel. Musíme počkat na slovutných prvních sto dní, abychom věděli, kdo se prosadí. Zda pravicový populista Trump, jenž jde proti establishmentu, který chce chránit americké kapitalisty středního a nižšího ranku, nebo se prosadí establishment proti Trumpovi, tak jako se v zásadě prosadil proti Obamovi. 

Když jste zmiňoval Čínu a položil otázku v souvislosti s případným spojením USA a Ruska, do jaké míry tvrdým způsobem bude podle vás postupovat Trump vůči Číně? Začne obchodní válku? A co z toho všeho může vzejít?

Ještě nevíme, jak dobře umí počítat. Víme, že se ve svém vlastním podnikání několikrát zmýlil, ale dokázal to napravit. Jestli bude dobře počítat, brzy zjistí, že obnovit dynamiku Spojených států bez spolupráce s Čínou nelze. Když se podíváte na poslední APEC v Peru, všimnete si, že Spojené státy tam vystupovaly jako ochranářská země a Čína jako ten, kdo volá po volném obchodu. Všechny smlouvy, které připravovala Obamova administrativa, ať jde o tichooceánskou nebo atlantickou… To vše byly ochranářské smlouvy bez Ruska, bez Číny: vytváříme si své vlastní bloky. Naopak Čína: všechno má být svobodné. Čína je v nástupu a Spojené státy v ústupu. To nezměníte politikou, ale ekonomikou. Politika může napomoci dynamizaci americké ekonomiky, ale nemůže zastavit Čínu. To už nejde. To by musela být válka.