„Časy se mění a my se měníme s nimi“ říkávali antičtí Římané. Platí to po všechny časy a platí to tím pádem i pro staromilskou Komunistickou stranu Čech a Moravy. O víkendu se delegáti vlivné partaje sešli na řádném sjezdu v Liberci. Neodolal jsem a vyrazil do města pod Ještědem za atmosférou a procesy jejich rokování.

Nekladl jsem si očekávání extra proměn, spíš takový pokrok v mezích zákona. Ale přesto mohlo jít o tok spoluurčovaný prostorem, jenž vznikl potížemi evropské i české ekonomiky či vážícím se růstem preferencí KSČM. Existují přeci výzkumy veřejného mínění, které českým komunistům přisuzují pomyslnou stříbrnou příčku. S odstupem za vedoucí sociální demokracií a s nevelkým předstihem před ODS.

Je to bezpříkladný údaj, levicově zabarvený náznak, že ve společnosti především konečně přestává fungovat mnohaletá masáž sdělovacích prostředků. Vymývání mozků prostřednictvím médii někdy nepředstavitelně konformních s vládnoucím proudem. Což je v našich dějinách jaksi obvyklé, že? 
Odpovídající propaganda do sebe uzavřených bratrstev, chcete-li mediokracie, nesměřuje zpravidla jinam, než k neustálému ostouzení komunistů a skrze ně celé levice. Nedej přece bůh, aby vznikly poměry příbuzné bratrskému Slovensku. K němu na okraj připodotýkám, že tam opět – jako za normalizace – vycházejí knihy autorů (včetně řady českých), jež by v Česku na růžích ustláno neměly. Vyjít jednoduše „nemohly“.

Ale objektivně vzato si Komunistická strana Čech a Moravy může za leccos sama. Snadno poskytuje materiál k podobným tažením. Samotné liberecké rokování nebylo výjimkou. Mezi asi 460 delegáty průměrného věku 57 let (pod věkovým průměrem celé strany!) se našlo nemálo starých i mladých, kteří se neštítili nechutných frází. Začasté se sice dalo poznat, že jakoby mluví o počasí a obstarožním floskulím v jádru nevěří. Anebo nemají, co jiného říct a mluvit před publikem musí. Nicméně pěkné to nebylo. Z řady politických či diplomatických důvodů jim však ani organizátoři nedávají dobrý příklad: vedle pozdravného dopisu liberecké primátorky byla zmiňována i zdravice od Korejské strany práce. Nejspíše by si měli aparátníci ujasnit, zda je jim bližší košile, nebo kabát.   

Speciálně, když vidno, jak jsou někteří přítomní novináři natěšení na to, aby mohli v relacích odříkávat právě ony pohodlné, mnohaleté fráze. De facto obdobným způsobem bezmyšlenkovitě žvanit jako zmínění političtí aktivisté. Okrajový proud, do nějž náleží i někteří „komsomolci“; junáci nezřídka málo odlišní od příznivců radikálních doktrín z druhé části politického spektra.