Novým formátem XTV je pořad „Pane prezidente,“ ve kterém bude moderátor pravidelně každé tři týdny s bývalou hlavou státu Václavem Klausem komentovat politické dění u nás i ve světě. První vydání začalo kauzou Vrbětice, ta je podle bývalého prezidenta pouze uměle vytvořená a virtuální zpravodajskou hrou. Škoda se tím vůbec zabývat. „Já myslím, že jak Spojené státy, tak EU, o Číně nemluvě, daly jasně najevo, že, teď abych řekl ten ruský výrok: ‚Éto váše dělo‘, je to vaše věc, do toho nás nezatahujte. Protože nevypadáme důvěryhodně. Je to nešťastná věc a vypadáme před světem jako blázni, že si hrajeme politicko-zpravodajské hry, a nedoceňujeme jejich širší rozměr,“ uvedl Klaus, který má strach, že část veřejnosti tuto umělou kauzu bere vážně. Politici takto podle Klause činí kvůli blížícím se volbám.

„Myslím si, že celá tato zpravodajsky nedbale připravená a ještě hůře provedená konspirace (chcete-li spiknutí) neskončí jen tím, že se na její původce, kterým se dostala státní garance, obrátí kritika a úsměšky ze všech možných stran. Už dnes žije tento skandál svým životem a jako magnet přitahuje různé hráče a protihráče, kteří budou rozvíjet další a další variace na toto téma. Už nejde jen o jednu, dvě, tři nebo více vyšetřovacích verzí,“ říká politolog Zdeněk Zbořil.

„Protože IMEX Group vyčíslila své škody na 100 mil. (lhostejno v jaké měně) a od státu, nikoliv od někoho jiného, požaduje jejich náhradu, dostali jsme se do stavu, kdy bude nezbytné začít pracovat s více verzemi vyšetřování, než si původně myslel ředitel Policie ČR.
I v jeho zájmu je, aby se vyšetřovala úloha Policie ČR, protože podle vyjádření majitele tohoto pravděpodobného kontrabandu se jednalo o předměty, které neshoří tak, aby po nich nezůstaly stopy,“ dodal.
 
Politolog také podotýká: „Když víme, že se na místech bojů druhé a dokonce i první světové války dodnes nacházejí zbraně sedmdesát a více let staré, pak musí alespoň místní četnický strážmistr ve Vrběticích, a po sedmi letech vyšetřování, vědět, zda si tam nechodili místní nebo přespolní pro věci, se kterými chtěli dále obchodovat. Dokonce se zdá, že tuto maličkost, v kontextu obřích rozměrů celé kauzy, už nebude možné utajit, protože nejde jen o zájem ČR a problém, zda se tu krade nebo prodává něco načerno, ale protože se to týká hned několika zemí. A ruští, po Evropě vandrující agenti zdaleka se nezdají být těmi, kteří by ty tuny zboží dokázali v tajnosti  někam dopravit.“