Už dávno jsme se sice vzdali naděje, že druhá generace českých politiků, zrozená velkým třeskem tiché a tak trochu utajené transformace, bude lepší než ta první, ale stále jsme doufali, že  alespoň někdo se bude snažit bránit hodnoty, které po změnách v letech 1989-1992 měly být přijímány když ne všeobecně, tak alespoň většinou občanů České republiky.

Špinavé věci, o kterých se jedná díky Věcem veřejným před Obvodním soudem pro Prahu 5, nejsou ale zajímavé jen svou skutkovou podstatou. Snad ještě horší je vzrušení publika, ať již jej tvoří reportéři, degradující svá média z hlídacích psů demokracie na honící psi nedemokracie, nebo jen veřejnost, shromažďující se před budovou soudu, na chodbách a snažící se dostat do soudní síně.

• SLEDUJEME kauzu: Peníze za mlčení ve VV

Jako by šlo o senzační odhalení něčeho, o čem ještě nevíme a čeho je nám třeba se vyvarovat.  Zato koaliční mlčenlivost, na rozdíl od tohoto ostrého sledovaní věcí, ta je ještě příznačnější. Vláda, která se odmítala scházet kvůli voštině v zadní části těla a prskajícímu stařečkovi, s nezájmem naslouchá, jak se nikoli v kuloárech a v pozdních nočních hodinách, kdy je možné předpokládat nějaký druh společenské únavy, ale před soudní stolicí a za přítomnosti veřejnosti vypovídá o tom, kdo koho uplácel, podváděl a píchal.

V posledních letech se bulvarizace či spíše vulgarizace české politiky, o které jsme kdysi uvažovali jako o kontaminované mnohými animozitami, dostala až za hranice toho, co je možné považovat za snesitelné.  Ale pozoruhodné je i to, že aktéři tohoto tragikomického představení nejen nechápou, jak jsou tragičtí a směšní, ale vůbec je ani nenapadá, že již učinili, ať už bude výrok soudu jakýkoli, nedůvěryhodnými nejen sebe a své voliče, ale také českou politiku, chceme-li české věci veřejné. To, že se shodou okolností příčinou tohoto stavu stala strana, která se jako Věci veřejné nazývá, je jen takovou smutnou tečkou za tím celým případem.

Jde tedy jen o Věci veřejné nebo o modus české politiky, která podobně jako leckde jinde (viz aféry německého prezidenta, italského a francouzského předsedy vlády aj.) a jen trochu jednodušeji, je taková, jak ji to občané dovolili? A nejsou Věci veřejné pro mnohé jen hlupáky přistiženými při činu či zločinu, kteří dělají to, co ostatní umějí obratněji a nenechávají se u toho chytit?

Autor je politolog

• Více odborných názorů v rubrice Politologové