Pane doktore, hned na úvod se zeptám, co říkáte na to, co se děje kolem hnutí STAN?

Nebudeme si nalhávat, STAN v posledních týdnech rozhodně neprožívá dobré období. Současné dění kolem hnutí nevrhá dobré světlo na naši politiku jako celek, neboť jsem zaregistroval, že zaznívá - odvolejme primátora Hřiba za Piráty, či jiné politiky z magistrátu. Je třeba ale říci, že se celá kauza týká především pražské organizace a v ní selhání několika jednotlivců. Způsob, jakým ho řeší vedení hnutí, považuji za dobrý a pan předseda Rakušan v nedělním rozhovoru v Otázkách Václava Moravce reagoval velmi přesvědčivě a rázně a k celé věci se postavil čelem. Rezignoval snad každý, kdo nějakým způsobem byl v kontaktu s panem Redlem, ať ministr Petr Gazdík či Stanislav Polčák. Bylo to na rozdíl od Andreje Babiše chlapské gesto. Jednoznačně souhlasím a podporuji předsedu hnutí svolat v srpnu celostátní sněm a zvolit nové vedení, a tím restartovat STAN. Pak už to bude na novém vedení, zda znovu obnoví důvěru voličů a já pevně věřím, že ano.

Jak vnímáte v tuto chvíli TOP 09, ze které jste před časem odešel? Co říci na různá prohlášení předsedkyně Pekarové, které z některých míst vyvolávají značnou nevoli?

Z TOP 09 jsem odešel a zpět se raději nedívám (smích). Ne, vážně. Stačí si přečíst poslední preference této strany, díky kterým momentálně ani nedosahuje na kliku u Poslanecké sněmovny. S její, mnohdy pro voliče, nesrozumitelnou a různými kauzami zasaženou politikou jsem si zkrátka přestal rozumět. Více bych to nekomentoval. Co bych naopak okomentovat chtěl, je nejnovější výrok paní předsedkyně Pekarové Adamové o prodeji Budvaru. Zbavit se více než dobře prosperujícího národního podniku považuji, decentně řečeno, za šílenost. A právě takovéto šílenosti podtrhávají, vždy jinak racionální politiky z TOP 09, její už tak dosti chatrné nohy. Pokud si dobře vzpomínám, tak o prodeji Budvaru se před 10 lety zasazovala část tehdy vládnoucí ODS. Celá věc nakonec naštěstí potichu usnula. Zřejmě i díky zamítavému postoji jiných představitelů vlády a většiny veřejnosti. Zkrátka zalátat díry ve státním rozpočtu touto privatizací, se kterou máme obecně v naší zemi ne úplně blahé zkušenosti, proto i já zásadně odsuzuji.

Z některých míst je vládě vyčítáno, že se více stará o to, co se děje na Ukrajině než o problémy lidí v ČR. Jak to vidíte vy? Jak hodnotíte počínání vlády za těch pár měsíců?

Vezmu to trochu ze široka. Osobně za největší problém považuji, že k ruské agresi na Ukrajinu vůbec došlo. Nic ale, bohužel, není černobílé. Na důsledek této války, jejíchž obětí je mi samozřejmě nesmírně líto, se je ale třeba podívat střízlivýma očima. Z čehož mi vyplývá, že tento nesmyslný konflikt je vyústěním, stručně laicky řečeno, mocenských her mocných z Východu a Západu. V rámci hájení si svých zahraničních zájmů. A jsem přesvědčený, že při troše dobré vůle se tomu do jisté doby dalo zabránit. Nestalo se tak a výsledek známe všichni. Obrovský počet ukrajinských emigrantů, hádky o ropu, o plyn… A přes počáteční nadšení, které vládlo prakticky napříč naší společností, se začínají objevovat výraznější škraloupy. Důvodem je samozřejmě všeobecné zdražování ať už čehokoli. Na což se nabalují další a další problémy jako sněhová koule. A to nás to nejhorší teprve čeká na podzim s nadcházející topnou sezónou. Fakt je, že se všeobecně nálada den ze dne zhoršuje.

Zdražuje opravdu všechno, dá se říci, že týden od týdne ceny stoupají, ať už jsou to potraviny, energie… Jak budou toto podle vás české domácnosti dlouho zvládat? A hrozí, že lidé nakonec vyjdou do ulic?

Jak jsem zmínil, všeobecná nálada české společnosti se den ze dne zhoršuje. A lepší to postupem času a nárůstem cen prakticky čehokoli určitě nebude. Ano, jsou jistě domácnosti, které díky úsporám a stálým příjmům mohou tuto krizi zvládnout. Ale jiné skupiny lidí, například matky samoživitelky, handicapovaní či někteří senioři, se budou pohybovat doslova na hraně svého, už tak dosti tristního, živobytí. To, zda vše překročí onen pomyslný Rubikon, a lidé by opravdu vyšli do ulic, si však netroufám odhadnout.

Když jsme zmínili Ukrajinu, jak podle vás zatím zvládáme situaci kolem válečných uprchlíků a jak ji budeme zvládat do budoucna?

Trochu tu vidím paralelu s dobou covidové pandemie. Tehdy v tom vláda také někdy více, někdy méně plavala. Naopak kraje, zejména ten náš Jihočeský, se této problematiky zhostily na jedničku. Stejně briskně reagoval Jihočeský kraj i na uprchlickou krizi spojenou s válkou na Ukrajině. Obdobně vybudoval v areálu svého letiště v Plané u Českých Budějovic Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině. Stejně zodpovědně se k tomu samozřejmě postavily i jihočeská města a obce. Jako jedny z prvních uprchlíků, konkrétně ze západoukrajinské Koločavy, ubytovala Hluboká nad Vltavou. A tak by šlo ve výčtu pozitiv na krajské i obecní úrovni pokračovat. Co se budoucnosti týče, je pak řešení jednoduché. Prvotní snahou ukrajinských migrantů by mělo být začlenění do naší společnosti, a to zejména po pracovní stránce, aby se nestávali terčem stále sílící kritiky obyvatel České republiky. Samozřejmě s veškerou naší pomocí a podporou. Nikoli však finanční. Zároveň věřím, že se snad podaří válečný konflikt v jejich vlasti v dohledné době uhasit a část Ukrajinců se bude moct vrátit domů.

Česko už vyzbrojilo Ukrajinu za 3,5 miliardy korun a chce pokračovat. Podle ministryně Černochové je tak Česká republika jedním z největších podporovatelů Ukrajiny vojenským materiálem. Je to dobře?

Prioritou našich vládních představitelů by měla být starost o naše občany. Ne sbírání mediálních bodů za pomoc Ukrajině, dokud je to ještě s posvěcením Západu v kurzu. Navíc, nic si nenalhávejme, ale každá válka je také tak trochu byznys. A to jeden z nejvýdělečnějších. Bez ohledu na sebeušlechtilejší prezentované pohnutky. Nic totiž není zadarmo a ve finále všechny ty dodávky zbraní, ať už od kteréhokoli státu, bude muset někdo zaplatit. A hádáte správně, je to prostý daňový poplatník. Se smutkem pak musím konstatovat domněnku, že ve finále převáží opět geopolitické velmocenské zájmy, ať už vojenské či ekonomické. Proto by se místo debat o dodávkách zbraní mělo spíše a co nejrychleji hledat nějaké mírové ukončení tohoto konfliktu. V opačném případě totiž hrozí, že postupem času začne být svět k válce na Ukrajině apatický a přestane se o ni zajímat. Což vidíme zejména již dnes na příkladu USA, pro které jsou jasné priority v Tichomoří a soupeření o tamní dominanci s Čínou. A Evropa by pak v tom zřejmě zůstala naprosto osamocená, což by nevěstilo nic dobrého.