Rada guvernérů Evropské centrální banky rozhodla, že koncem léta omezí a v závěru tohoto roku ukončí program nákupu veřejných a korporátních dluhopisů, který spustila v roce 2015. Cílem bylo dostat do hospodářství eurozóny peníze, snížit náklady na úvěry pro vlády a podniky a podpořit zvýšení inflace k dvouprocentnímu cíli a nepřímo tak i hospodářský růst. Povedlo se? A uvolní to ruce ČNB, aby sáhla k výraznějšímu zvýšení úrokových sazeb a začala rychleji ochlazovat přehřívající se ekonomiku?

Moc se to nepovedlo, a to můžeme snadno doložit. Tím hlavním důvodem, proč ECB vykupovala dluhopisy a jiná aktiva od bank eurozóny, byla obava z nízké inflace – ECB si podle mne poněkud kontraproduktivně přála mít inflaci vyšší. A když se dnes podíváme na vývoj spotřebitelské inflace v eurozóně, zjišťujeme, že efekt je minimální.

Druhým důvodem výkupu těchto dluhopisů bylo vytvořit po nich fiktivní, umělou poptávku. Proč by si někdo mohl přát umělou poptávku po dluhopisech? No přeci proto, aby cena těchto dluhopisů byla vyšší. A k čemu je dobrá vysoká cena dluhopisů? No přeci k tomu, aby předlužené země, jako jsou Řecko či Itálie, mohly své dluhopisy prodávat a tím financovat svůj dluh. Evropská centrální banka tak v podstatě téměř monetizovala jejich dluhy. Jenomže ani to se moc nepovedlo, protože Itálie má problémy pořád.

Ale na druhou stranu zase vedlejším efektem mírného utahování měnové politiky v eurozóně bude větší manévrovací prostor pro ČNB. Velmi odlišné měnové politiky v ekonomicky propojených oblastech totiž vždy činí neplechu, například přehnaný tlak na posilování či oslabování měny a podobně.

Vnímáte spory mezi Spojenými státy a Evropskou unií a z toho vyplývající cla na vývoz automobilů jako významnou hrozbu pro Česko vzhledem k vysoké závislosti naší ekonomiky na automobilovém průmyslu?

Určitá hrozba to je. Samozřejmě pro nás větší než pro USA, to jednoznačně, nicméně nutno říci, že hrozba to je pro OBĚ strany. Tedy i pro tu americkou. Bylo nesčetněkrát dokázáno, že protekcionismus je nevýhodný pro všechny zúčastněné. Američanům vzrostou ceny a klesne nabídka aut, ale pochopitelně větší dopad bude na proexportně orientované evropské země. Tohle se prostě americkému prezidentovi vůbec nedaří. Pod tím svým heslem „America First“ dělá kroky, které právě i tu jeho Ameriku ekonomicky poškozují.

Před patnácti lety – 13. a 14. června 2003 – se uskutečnilo první a zároveň i poslední referendum v České republice. O našem vstupu do Evropské unie rozhodlo 42,7 procenta oprávněných voličů, když z 55,2 procent, co přišlo k volbám, jich 77,3 hlasovalo pro. Počáteční nadšení z evropské integrace opadlo mezi občany i politiky. Když vezmete jen svůj pohled na naše členství v EU tehdy a nyní, v čem se změnil?

Můj pohled na členství v Evropské unii se pomalu posouval s tím, jak se posouvalo i směřování EU. Evropská unie sice vždy byla politickým projektem, nikoliv ekonomickým, nicméně i tak na počátku hodně zdůrazňovala ekonomickou efektivitu. Vždyť také stála na principech volného pohybu kapitálu, pracovních sil, zboží a služeb. Jenomže dneska tyhle ekonomické svobody stále víc opouští, vytváří vnitřní bariéry obchodu, některé země si prostě jsou poněkud rovnější. Obrovský zlom přišel s Lisabonskou smlouvou. V tu chvíli se EU začala ubírat směrem k horšímu.

Dneska už se o žádných svobodách v rámci Evropské unie nedá mluvit. Integrace postoupila tak daleko, že ekonomické výhody pro všechny země byly nahrazeny ideologií a státním paternalismem na všech frontách. Není to chyba konceptu Evropské unie jako takové, to byla na počátku skvělá myšlenka. Ale nepodařilo se ji ukočírovat tím správným směrem.