Přelom roků bývá časem bilancování toho, co podstatného se v tom končícím událo. Ti, co se zrovna netopí v penězích, na něj budou vzpomínat především v souvislosti s nevídanou inflací a prudkým nárůstem cen energií. K jakým jevům může vést skutečnost, že se v důsledku toho zhoršuje už tak tíživá situace sociálně slabších občanů?

Odhadnout, jaký bude dopad celkového poklesu životní úrovně obyvatel České republiky a EU vůbec, lze jen těžko. Ve státech západní Evropy lze očekávat divoké stávky a demonstrace doprovázené rabováním, jak už je tam zvykem, u nás se věci dějí jinak. Sociálně nejslabší vrstva občanů v Česku není nikterak organizována, nemá, koho si zvolit za vůdce. Lze očekávat postupný nárůst lumpenproletariátu a s ním spojené problémy.

Dá se však předpokládat, že do března se nezvedne velká vlna protestů. Ovšem jestli se situace bude po Novém roce rychle zhoršovat, a to i u střední třídy, lze následně, pravděpodobně od dubna či května očekávat výbuchy hněvu. Jejich povahu a dopad si netroufám odhadnout. Raketově poroste zadluženost obyvatelstva a Fialova vláda, pokud přežije, bude muset zahodit všechny sladké řeči, které dnes vede, a odhodlat se k nějakému činu. Otázka je, zda je toho schopná. Pokud nebude, můžeme se před polovinou roku setkat s hromadnými demonstracemi na Václaváku a Letenské pláni, což by znamenalo konec sociálního smíru. Další vývoj bude vypadat podle toho, jak dopadne následek snižování životní úrovně a stoupání nezaměstnanosti na Západě, což může začít rozkládat celou EU. Bruselští byrokraté, zelení fanatici a na ně napojené ekonomické skupiny a jejich Green Deal mohou tak sami nechtěně zahájit rychlý rozpad EU. To by ovšem za stávající situace nebylo zrovna to, na co bychom se měli těšit. V jiné formě by se zde opakovala situace, jakou Evropa zažila v letech mezi Velkou krizi 1929 a rokem 1948.