Pane docente, všímal jste si také v článku na vašich stránkách, souvislostí se jmenováním nového ministra zahraničí. Součástí obecné hry je za každou cenu prosadit u nás na post ministra zahraničí „nejzneužitelnější figurku“. Do jaké míry může být pro „deep state“ zajímavá osobnost českého ministra zahraničí?

Naše země je již delší dobu zneužívána k systematickému vyhrocování vztahů s Ruskem. Ti, kteří se snaží vyvolat horký konflikt NATO s Ruskem, se potřebují za někoho schovat. Nedovzdělaný, nezkušený, ale ambiciózní a manipulovatelný mladíček zde může sehrát velmi špatnou roli. Podle mě byl do hry vtažen tím, co se nazývá „deep state“, osobně dávám přednost přesnějšímu výrazu „jádro současné globální moci“, jehož vznik, fungování i degeneraci lze poměrně přesně popsat, viz zde. K tomu dodávám, že uvedený popis jsem dal téměř před pěti lety a od té doby, v současnosti zvlášť, se tento zdroj současných globálních problémů stále více zviditelňuje.

Designovaný premiér Petr Fiala ve středu oznámil, že na prezidenta Miloše Zemana podá kompetenční žalobu, pokud nejmenuje celou vládu. Myslíte si, že Piráti navrhnou někoho jiného, než je Jan Lipavský?

Myslím, že nejen Piráti, ale celá pátá kolona (pětikoalice není přesný název pro konglomerát podřízený cizí moci) je pod obrovským tlakem, aby prosadila figurku zbavenou přirozených zábran. Zaplatí za to ovšem tím, že stále většímu počtu lidí včetně těch, kteří nejen zvolili současný establishment, ale stále mu ještě dávají podporu, dojde, o co jde. Současně si ale myslím, že kompetenční žaloba nemusí uspět. Mediální mainstream vyvolal hysterii spojenou s veřejně šířenou lží, že jednání prezidenta nemá oporu v Ústavě ČR. Ale má! V článku 59, odstavec 2, viz zde.

Jaký je podle vás pravděpodobný další scénář?

Střetnou se dvě tendence – pod diktátem cizí moci za každou cenu prosadit figurku s nedočkavostí některých budoucích ministrů, s jejich touhou mít pocit, že se dotkli vrcholové moci ve státě. S tou druhou tendencí bude spojen i nárůst obav z toho, že dojde ke zprofanování rodící se vlády ještě předtím, než začne úřadovat. K tomu přistupuje to, že náznaky obsahu programového prohlášení ukazují na značnou nejistotu Fialova konglomerátu, pokud jde o to, jak přistoupit k řešení současných problémů.

Prezidentův mluvčí v pátek informoval o tom, že prezident odmítá Lipavského jmenovat. Důvodem je „nízká kvalifikace“ nebo „distancovaný postoj k visegrádské spolupráci“ a ke vztahm s Izraelem. Prezidentovi vadí i „veřejný návrh Jana Lipavského, aby se příští Sudetoněmecké dny konaly na území České republiky“. Jsou to pádné důvody?

Prezidentův mluvčí to zformuloval velmi decentně. Patrně proto, aby dal šanci Lipavskému, ale hlavně těm v rodící se vládě, kteří si uchovali trochu rozumu, aby z pasti lpění na Lipavském vyklouzli. V popisu příčin, proč tato figurka znamená velké nebezpečí nejen pro nás, ale doslova pro celý svět, bude možné pokračovat. Uvedu jen jeden aspekt. Malá země, jako je ta naše, musí umět dělat politiku všech azimutů. Jen tak si zajistí určitou autoritu, schopnost efektivně realizovat mezinárodní ekonomickou spolupráci, nenechat se vtáhnout do cizí hry, možnost přispívat ke zmírňování mezinárodního napětí. Lipavský po celou dobu a systematicky vystupuje proti všem konkrétním aspektům politiky všech azimutů. To nelze vyhodnotit jinak než jako velké bezpečnostní riziko.

Nyní k ústavněprávnímu pohledu na danou problematiku, tj. proč nemusí kompetenční žaloba uspět. Ústava po prezidentovi požaduje, a to dokonce formou přísahy(!), kterou musí složit (a pokud by ji nesložil přesně podle předepsaného slibu, pohlíželo by se na něj podle příslušného článku, jako kdyby nebyl zvolen), aby svůj úřad vykonával podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Můžeme po prezidentovi chtít, aby se zpronevěřil svému přesvědčení? Tj. aby jednal v rozporu se „svým nejlepším vědomím a svědomím“?! Konkrétně aby netrval na tom, že ministr zahraniční je vizitkou národa a měl by k tomu mít adekvátní vzdělání? Aby netrval na tom, že platí „litera skripta manet“, tj. když bakalářská práce je slaboduchá, tak svědčí o úrovni autora? Aby nehájil přesvědčení, že malá země má dělat politiku všech azimutů a jen zaprodanec deklaruje, že poleze do jednoho zadku? Vždyť pokud by prezident podlehl tlaku, který je na něj vyvíjen, byl by to on, kdo porušuje Ústavu ČR. Čest není pro normálního člověka prázdné slovo. A přísaha zakotvená v ústavě té či oné země má obrovskou váhu, je svým způsobem nadřazena ostatním ustanovením.