Pane docente, povězte mi jako autor zejména té poněkud kontroverzní knihy Lvi přicházejí, pojednávající velmi upřímně o různých společensko-politických tématech, setkal jste se v této souvislosti také s nějakým nátlakem nebo rovnou výhrůžkami?

Pokud si dobře vzpomínám, tak nesetkal. Většinou ti, kteří se mnou názorově nesouhlasili, dělali, že prostě neexistuji, že ta věc je pro ně tabu.

Začnu tedy trochu zeširoka – jak se dnes žije na Slovensku?

Pokud se budeme bavit na té akademické úrovni, tak myslím, že Slovensko se v minulých letech pohybovalo po té trajektorii pozitivně směrem nahoru, klesla nezaměstnanost, ekonomický růst šel vzhůru, ale teď je ta situace po covidu asi jako všude horší a těžko říct, kdy a zda se vrátíme k těm starým číslům.

Vy jste byl ve vysoké politice do roku 2010, především jako ministr vnitra – z té funkce jste odešel v roce 2006 – to ovšem ještě nebyla doba toho, co se řeší v médiích primárně dnes – to jest faků, hoaxů atd. – nebo se pletu?

Tak ono se to odvíjí od charakteristiky třeba toho hoaxu. Samozřejmě že tehdy to nebyly ty dnešní tradiční proruské nebo protiruské záležitosti, ale existovaly zase jiné alternativy. Já vždycky říkám, že ten nejjednodušší, a přitom ve svých konsekvencích zcela osudově nedozírný hoax, byla zpráva, že Saddám Husajn disponuje jadernými zbraněmi hromadného ničení...