Pane inženýre, žijete na Šumavě, kde se dlouhá léta zabýváte zemědělstvím. Na jaké místo nás s sebou „vezmete“?

Budeme hovořit o oblasti bývalých Sudet, počínaje někde kolem Hartmanic a dál, přes západní Šumavu v podstatě až po Všerubský průsmyk a dál budeme pokračovat přes Folmavu až po přechod Lísková. Tato oblast byla v minulosti hustě osídlena. Když mizely vesnice, mizeli lidé a mizel i dobytek…

Jak to tady vypadalo za socialismu a jak to vypadá teď?

V dobách poválečných se tato oblast zčásti dosídlila. Choval se tady především skot s kombinovanou užitkovostí a také ovce. Mizerných výsledků se zde dosahovalo především ve vyšších oblastech v dojivosti krav, protože scházela energetická složka krmiva. No a když se podívám na to, co se tu chovalo, tak to byly ovce a skot. A ovce nám mizí. Byly tady dva vynikající chovy, prochované Šumavky, a to na Spatenhofu (cca 600 matek), což je kousek od Hojsovy Stráže a pak na Javorné, kde byl ještě větší chov. Ve Spatenhofu nezbyla ani ovce, na Javorné jen malé stádečko.

Teď tady chovy kromě jiného likvidují predátoři. Jsou to především krkavci, kteří napadnou jehně a vyklovou mu oči. Přiletí jeden, najednou je jich tady padesát. A jehně zlikvidují. Napadají i čerstvě narozená telata. Dále je to rys a samozřejmě nově se nám tady množí vlk. To, co je hlášeno jako škody, v podstatě vůbec neodpovídá. To je jenom zlomek toho, co ve skutečnosti je. Protože je to příliš složitá administrativa a výsledek těch náhrad nestojí za to. Takže to, co se udává, je jen zlomkem skutečných škod.

Co ti vlci? Je na místě, aby se báli i lidé?

Tak já vám povyprávím vlastní zkušenost. Máme honitbu a jeden z kamarádů tam sbíral paroží. A setkal se se dvěma vlky. Neměl u sebe zbraň. Nezaútočili na něj, ale sledovali ho. A dokonce byli k útoku připraveni a vrčeli. Takže to není žádná legrace. Skutečně si budeme muset asi počkat na to, až se něco stane. Pak konečně někdo dostane snad rozum.

Když se vrátíme k tomu chovu na dnešní Šumavě, jak je to tady se skotem?

Co se týče skotu, tak se tady chová dnes především skot bez tržní produkce mléka. Když to vezmu odshora od bývalého vojenského újezdu Dobrá voda, tam je hospodář, který má několik stovek hektarů. Pak je tam až po Železnou rudu několik drobných chovatelů. Kupodivu naši ochranáři zjistili, že nebýt skotu, tak zmizí veškeré ty krásně rozkvetlé louky, které na Šumavě ještě jsou.

Pokračujeme dál přes Železnou Rudu na Hojsovu Stráž. Na Hojsově Stráži byli asi tři chovatelé, kteří sem přišli z Prahy. Mysleli si, že tady budou dolovat zlato a skončili velmi brzo.

Jinak tento skot se chová poměrně v dost velké hustotě. Uvedu příklad mého syna, který hospodaří za Nýrskem na 108 hektarech. V této chvíli máme 72 krav, nějaké jalovice na obnovu stáda, celkově 140 kusů. Tak vysoce překračujeme velkou dobytčí jednotku na jeden hektar.
V této oblasti se dnes už v podstatě nemulčuje. Tak se nedá říct, že někdo dostává dotační peníze zdarma.

Pokud budeme pokračovat dál, kousek za Nýrskem působí jeden velký podnikatel, který má asi pět tisíc hektarů. Má i dvě mléčné farmy. Pak má několik stovek masných krav.
Dál potom pokračují další drobnější chovatelé.
V podstatě, ten kdo se chce uživit, musí mít alespoň 70 hektarů. Většina jich má mezi 70 až 150 hektary.

Je tedy dnes možné se chovatelstvím na Šumavě uživit? Slýcháme ze všech stran, že lidé v zemědělství to mají dnes opravdu těžké…

K tomu můžu říct jen to, že ten kdo má více než 70 hektarů a hospodaří dobře, se může uživit. Ale ne bez dotací. Masný dobytek v podstatě produkuje jenom masná telata a bez dotací se nenechá přežít. A neumím si představit, jak by to tu vypadalo, kdyby masný skot vymizel.

Na setkání Klubu 2019 jste mluvil mimo jiné o tom, že zemědělcům na Šumavě mizí půda. Jak tomu rozumět?

Potřebujeme zákon o půdě, protože tato půdu mizí. Ztrácí se českým zemědělcům. A to v nebývalé míře. Před takovými deseti lety to byla nějaká desítka hektarů, která zmizela buď vlastnicky nebo pronájmem. Dnes už to začínají být stovky hektarů. A točí se kolem toho neskutečné peníze. Posledních asi 6 hektarů kousek od naší farmy zakoupil farmář z Německa. Zaplatil 500 tisíc za hektar. Nájmy pro tuto oblast jsou v normálu tak asi 2 až 3 tisíce korun za hektar. Oni mohou platit několikanásobek toho, co my. Takže němečtí farmáři kupují a hospodaří na naší straně. Mají zájem především o kvalitnější ornou půdu.

Mimochodem, na německé straně je asi největší bioplynka v Evropě. Ta denně spolyká cca 25 plně naložených kamionů siláže a senáže. Z části je zásobená z Čech.

A jen pro zajímavost, v dobách Sudet končily Sudety dva kilometry za Nýrskem. Dnes hospodaří němečtí sedláci dva kilometry od Klatov. Je to poměrně smutné. A to nejsem nacionalista, mám v Německu řadu kamarádů.

Za poslední léta, řekněme deset let, zmizela asi tak třetina malých hospodářů v okrese Regen a Cham. To byli ti, kteří hospodařili na deseti až 30 hektarech. Dnes se farmy zvětšují na 80 až 100 i více hektarů. Když si vzpomenu na jednoho farmáře, který v 90. letech začínal se svými 30 hektary… Dnes má asi 80 hektarů na německé straně. Zhruba před osmi lety koupil 60 hektarů na naší straně, v ceně asi kolem 200 tisíc za hektar. A dnes nakupuje za půl milionu hektar spokojené dál a dál. Kromě toho postavil novou stáj, velmi dobře vybavenou, obytný dům a má vynikající vybavení strojní. A teď je na místě si položit otázku…

Jakou?

Kde na to berou. Za normálních okolností není možné, aby na to vydělali zemědělskou činností. Musí tam být regionální podpora, musí to být regionální zájem. Takže to je opravdu velice vážná věc. Když si srovnám, jak žijí naši a jak němečtí zemědělci… Ti jsou na tom mnohem lépe s podporou místních obyvatel i s podporou státu než my.

V jakém směru?

Dnes je český zemědělec v některých okamžicích chápán pomalu jako škůdce. V Německu si zemědělce váží. Jejich úřady se v podstatě snaží poskytnout pomoc svému farmáři. Hlavně když chce čerpat dotace. Tak jim i radí. Na konci roku se sejdou, svolají sedláky, udělají posezení a řeknou – tak se podívejte, mohli jsme vyčerpat to či ono, povedlo se nám vyčerpat maximum, tak můžeme být spokojení.
Jak to vypadá na české straně? Když oni musí dodržovat deset bodů, u nás určitě dvacet. Protože naši úředníci, nejlépe z Prahy, si další přidají. Jejich úkolem je zmohutnit administrativu a zemědělce jen kontrolovat a svým způsobem až buzerovat. Takže tady ten rozdíl je opravdu markantní.

V rozhovoru jste tedy popisoval situaci přímo na česko-německém pomezí. Jak to vypadá trochu více do českého vnitrozemí?

Ano, mluvil jsem o bavorských okresech, nyní se vrátíme blíže k okresu Klatovy, Domažlice a část Tachova. Když uděláme několik kroků do vnitrozemí těchto okresů, tak najednou zjišťujeme, že půda mizí i někam mimo zemědělce. A to jinou formou. Dnes nezemědělci, různí podnikatelé, skupují celé podniky. Mohu jmenovat konkrétní případy na Klatovsku. Zbytkové družstvo Běšiny, dále Sobětice, Švihov, Křenice, Chudenice… Tyto podniky skupují jako zboží někteří finančníci. Ti, kdo na těch zemědělských pozemcích pracují, neznají své majitele. Když se podíváme na tu stranu Domažlicka a Tachovska, tak jeden pán, nebudu jmenovat, jezdí a nakupuje dokonce i dobré podniky a vynikající půdu. A to je bývalé družstvo Meclov, část školní statku Horšovský Týn, Staňkov a na Tachovsku další. Jestli nakupuje pozemky pro sebe nebo spekulativně pro někoho jiného, nelze posoudit. Já bych se ale nechtěl dočkat toho, aby mým vnoučatům v budoucnu někdo představoval nové majitele, ať už by to byli třeba Asiaté, Číňani… nebo kdokoliv. Nechtěl bych, aby moje vnoučata jednou říkala, že jsou sice domorodci, ale žijí v cizí zemi!