Jste pro přímou volbu prezidenta?

Vzpomeňme si, jak ke změně ústavy došlo. V roce 2008 proběhla druhá volba Václava Klause a při ní se děly prapodivné věci. Samozřejmě vznikla otázka, čím je to způsobeno. A na dost nekompetentní otázky médií někteří politikové odpověděli, že oni za to nemohou, za to může ústava a nepřímá volba prezidenta. Evidentní lež. Média se ale s touto odpovědí smířila. Kdyby u nás platilo, že jsou média hlídacím psem demokracie, musela by štěkat. Jenže média, místo aby vysledovala konkrétní osoby a jejich konkrétní jednání odporující demokratickým a morálním zásadám, naskočila na tuto lež a v následných letech se téměř každého politika primitivně ptala, zda podporuje přímou volbu. Zpočátku se politikové zdráhali ústavu měnit. Jenže nekonečná mediální kampaň vedená s diletantskými představami o ústavním právu je udolala. Politikové pod tímto tlakem nakonec ústavu změnili.

Upřímně řečeno, všech osm změn ústavy ji jenom poškodilo. Když jsme ústavu psali, měl jsem za sebou docela slušnou přípravu. Byl jsem pověřen vedením skupiny, která sepíše návrh hlavy, která bude řešit vztahy mezi vládou a českým Parlamentem. Celkem jsem připravil čtyři odlišné návrhy. Abych měl jistotu, že postupujeme správně, vypravil jsem se za vlastní prostředky do Švýcarska, kde mají knihovnu srovnávacího práva, abych si prostudoval jiné učebnice, než jaké jsme měli v našich knihovnách. Mnoho textů jsem tam tehdy okopíroval a přivezl. Kromě toho jsme měli za sebou desítky jednání se slovenskými partnery o kompetencích, při kterých jsme pomyslně rozebrali stát na součástky, probrali jsme všechno, co stát dělá, a o každé kompetenci jsme debatovali, jak má být vykonávána. S těmito zkušenostmi jsme pak v týmu několika desítek podobně zkušených politiků sepsali ústavu, která pak byla schválena. Netvrdím, že je dokonalá, ale patří mezi několik nejlepších mezi evropskými státy. Proto si troufám tvrdit, že všechny změny byly k horšímu. Dělali je lidé, kteří neměli smysl pro vyváženost ústavních pravomocí pod nesmyslným tlakem médií.

Jaké nedostatky tedy v naší ústavě vidíte?

Výrazně bych posílil postavení premiéra. Je nejslabším členem vlády, a protože nemá pravomoc přikázat ministrovi své vlády, co a jak má dělat, máme vlastně místo vlády hejno ministrů, kteří jsou do jednoho sami sobě premiérem. Jinak řečeno, každý si dělá, co chce. Premiér má jedinou možnost, jak ministrovi něco uložit, a to je usnesením vlády. Jenže v koaliční vládě se snadno najde ‚koaliční‘ strana, která to zablokuje. Pak už má předseda vlády pouze možnost ministra odvolat, jenže to většinou znamená pád vlády. Takže posílení premiéra by přineslo výrazně lepší koordinaci mezi ministerstvy.

Druhý nedostatek vidím v procesu jmenování vlády. Navrhoval jsem tehdy, abychom zvolili takzvané konstruktivní vyjádření nedůvěry vládě. Pokud chce Parlament odvolat vládu, může to udělat jedině tak, že vyjádří důvěru jinému premiérovi. V takovém systému neexistuje mezidobí, kdy máme dva premiéry zároveň, a přitom ani jeden z nich nemá plné pravomoci. Také to nutí politické strany více spolu mluvit, chtějí-li něčeho dosáhnout.