Pane doktore, za pár dní začne volební rok, rok parlamentních voleb. Co si od těchto voleb přát? Vy jste už viděl vlád víc než dost. V nejobecnější rovině, jakou vládu si máme vysnít?

Viděl jsem jich opravdu dost, ale nejsem na takto nabyté zkušenosti nijak hrdý. Nabýval jsem je za různých politických režimů a musím přiznat, že dnes si po tom všem, a s výjimkou několika krátkých chvil, nejsem jistý, zda je možné jakýchkoli voleb si u nás a v Evropě dopřávat. A to nemluvím o neevropských teritoriích, kde se také nemusí nad způsobem vybírání svých nejlepších z nejlepších tančit okolo táborových ohňů. Jestliže nás obklopuje nemravnost, až patologická lhavost a všeobjímající nevzdělanost, neumím si představit, jak za těchto okolností může existovat institut demokratické volby. Snad proto bych si přál, aby z těch nadcházejících českých voleb vznikla vláda, která by chtěla být reformní a bylo by mi jedno, zda bude červená, modrá nebo duhová.

Předvolební karnevaly v různých lokalitách jsou v přímém protikladu principu rozumné volby, nikoliv jen teoreticky racionální, ale neodmítající rovnováhu rozumu a emocí. Navíc je toho dnes zvlášť třeba, když se stává euroatlantickou módou rušit výsledky jakýchkoliv voleb neodůvodnitelným a byrokratickým rozhodnutím uchvatitelů moci. Kdysi se v Německu pro tyto činy používalo pojmenování zmocňovací zákon. V Československu, ještě lidově demokratickém, později v socialistickém, a také v České republice, byly svobodné volby znásilněné nejprve kandidátkou Národní fronty. Později pěti-koaličním soupisem vytvořeným podle stejného principu, ale vždy z podstaty své existence ukrývající se za podvodnou nezávislost a nestydící se za svou bezostyšnou drzost.

Neměl bych nikoho urážet a provokovat, ale stále víc a víc nabývám přesvědčení, že místo projevů politické vůle, která je často jen zvůli, by bylo vhodnější a spravedlivější vybírat představitele politické moci losováním. Myslím to se vší vážností a jsem přesvědčený, že pokud bychom dokázali určit, co to je vážnost osobností (např. věk, bohatství alias volební census, víra, schopnost sousedské vzájemné pomoci a pohostinnosti…), bylo by jmen, jež by mohla být do volebního osudí vložena, dost. A tento systém by se mohl vyvíjet k stále většímu dobru a dokonalosti.