„Současná vláda Petra Fialy vede úspěšně třídní boj s cílem vytvořit v zemi kastovní systém," napsal jste na web !Argument. Můžete to dovysvětlit?

K Indii sice máme ještě daleko, ale jde o trend, který můžeme pozorovat v prohlášeních vlády i v její politice. Je zde vyšší střední třída a bohatí lidé, kterým je soustavně nadržováno. Vždy, když vznikne díra v rozpočtu, tak to odskáče nižší střední třída. Třeba kvalita vzdělání v regionech jako je Karlovarsko nebo Ústecko vytváří skupinu lidí, kteří nebudou mít reálnou šanci dostat se z chudoby. Školství je tam soustavně podfinancováno, dosahuje špatných výsledků a žáci v Karlovarském kraji mají třeba stejné výsledky jako v Bulharsku či Rumunsku. Zato průměr v Praze je srovnatelný se Západem. Proto v těchto lokalitách rostou montovny a je to záměr. Také je tam nejvíc lidí v exekuci, kteří vytváří tlak na své děti, aby jim s tou finanční zátěží pomohly.

Všechny tyto systémové tlaky vytváří sortu lidí, kteří se narodí v chudobě, budou žít v chudobě a zemřou v chudobě. Nebude existovat žádný záchranný systém. Když ministr financí říká, jak bojuje za střední třídu, a uvědomíte si růst zdanění práce, které dopadá právě na tyto lidi, tak se tomu musíte smát. Vyšší třída má zdroje v majetku, který se zde zvlášť nedaní. Například Naomi Kleinová v knize Šoková doktrína: vzestup kalamitního kapitalismu píše o plánovaném chudnutí obyvatelstva, což je to samé. Fiala a Skopeček jsou neoliberálové a ona popisuje, jak projekt neoliberalismu začal, a jaké měl dopady v Jižní Americe. Tam to opravdu vedlo k masivnímu chudnutí, což se opakuje tady a teď.

Už asi třetí rok nám klesá reálná mzda, protože inflace roste rychleji než stoupají mzdy a do toho další velký problém, že jsme nejzdíranější národ v Evropě. Podle statistiky Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zbude průměrnému Čechovi asi 68 % hodnoty, kterou vytvoří vlastní prací. Máme tady katastrofální stav, přičemž řešení by bylo jednoduché. Zdanit zisky, které odtud nadnárodní korporace odčerpávají. Odhady, kolik to může být, se liší. Konzervativní jsou 200 až 300 miliard ročně. Podle méně střízlivých odhadů je to až 800 miliard.

Jak je tedy možné, že se v tuzemském parlamentu vytvořila situace, kdy mají naději na úspěch jen asociální pětikoalice, anebo strana oligarchy Babiše?

Vymizení levice z rozhodujících struktur je dáno tím, že dnešní volební kampaně jsou strašně finančně náročné. Pokud to má být velká kampaň, tak jde do desítek milionů korun. A tyto subjekty a individua to mají velmi lehké, protože podnikatelé a oligarchové jim za protislužby rádi finančně přispějí. Je to sponzorství. Můžeme tomu věřit nebo ne, ale slyšel jsem, že Pavel Tykač chodí v zákulisí, třese měšcem a nabízí tučný sponzoring výměnou za obhajobu jeho fosilního podnikání.

Levicové strany mohly čerpat ze základních zdrojů, které získaly v minulosti. Příspěvky, poslanci a státní peníze. Třeba u KSČM dost peněz darovali sami poslanci. V momentě, kdy začala důvěra lidí vůči těmto levicovým stranám, protože viděli, že nekopou za jejich zájmy, klesat, nastala cesta zkázy a z ní bude hodně těžké se vyhrabat.

Jak ale vysvětlíte třeba celkem velký úspěch Pirátů, kteří to berou hodně přes internet, tedy velmi levný nástroj sebepropagace?

Souhlasím. To je cesta. Mluvil jsem s několika lidmi z grémia Socdem a ptal se, proč jsou tak fixovaní na televizi? Mají internet, sociální sítě zdarma a mohou oslovit lidi z těch nejzapadlejších koutů republiky. Oni jsou pořád zacyklení ve, já tomu říkám, starém myšlení. Chtějí za každou cenu televizi. Druhá věc je, že na internetu potřebuje člověk trpělivost, protože ty algoritmy jsou zrádné. Chvíli se daří a pak se to najednou utne, čísla sledovanosti jsou nízká a musí se vydržet. Nicméně obě velké levicové strany jedou ve starém myšlení, uvažují v horizontu voleb a hlavních kampaní. Tedy vždy tak v rámci jednoho roku. Plánování na delší dobu jim nic moc neříká.

Vaše malá strana Levice chtěla do koalice se Socdem. Zdá se, že spolupráci nakonec zařízla exministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová kvůli rozdílným postojům na dění v Izraeli. Je to tak?

Ano, zařízla to Marksová. Právě pro časopis !Argument jsem o tom napsal obsáhlý článek. V něm jsem to dokumentoval. Píšu tam o jejím nekritickém přístupu ke státu Izrael. To byl asi hlavní důvod. Je ale zajímavé, jaké reakce vyvolal ten článek. Spousta věcí se ke mně dostala až poté, co vyšel. Prý na jejich grémiu zaznělo, že jestli si mají vybrat mezi Levicí a Marksovou, tak raději ji. Na tom je krásně vidět, že Socdem nešlo o autentické spojenectví, ale reklamu, aby to vypadalo, že spojují levici. Ale opravdu to míněno nebylo. Jinak by se to snažili vyřešit. Vždyť by se dalo dojít ke společnému stanovisku, které by obě strany v průběhu kampaně ctily. Z jejich strany už nebyla vůle.

Také vím, že komunikace vedení strany směrem k členské základně není dobrá. Někteří jedinci říkali, že se vedení chtělo zalíbit paní Marksové, protože je napojená na Tykače přes jeho manželku, se kterou má ten rádoby feministický think tank Solvo. Někteří sociální demokraté si údajně mysleli, že když se takto zavděčí, tak možná Tykač nějaký obnos do Lidového domu pošle. Jsou to věci, co mi psali sociální demokraté přes sociální sítě. Vyděsilo mě to.

Jak je ale možné, že malé hnutí Budoucnost, s nímž jste koalici plánovali vy, ji nakonec se Socdem vytvořilo?

To je spíš dotaz na zástupce hnutí Budoucnost. Rozumím tomu jako vysoce pragmatickému rozhodnutí, ale nesouhlasím s ním. Myslím si, že právě podobné kalkulace zavedly celou levici do slepé uličky. Dlouhodobě říkám, že levice potřebuje srdcaře a takový přístup chybí. Jsem fanda spolupráce. Budou probíhat ještě další konzultace. Nicméně teď držíme prapor levice sami.

A není jedním z dalších důvodů, že jste byli v poměru k vašim průzkumům nenasytní?

Není to tak. Šlo o nastavení zipového systému. Měli jsme se střídat a otázka pořadí nebyl problém. Ve volbách vidíme pořád, že pořadí je v podstatě irelevantní, protože populární politik, co umí pracovat s a pro lidi, se umí prosadit vždycky.

Co si myslíte o koalici Stačilo!, v níž jdou do volbe komunisté?

Je mi z toho smutno. O individuum, které se svého času otáčelo kolem Pirátů, pak se ochomýtalo kolem PRO, bych si neotřel ani kolo. (Myšlen právník Ondřej Dostál, který je na kandidátce Stačilo! Pozn. red.) To mi smrdí nedůvěryhodností. Nemám rád převlíkače kabátů. Snažím se o určitou názorovou integritu při mé politické práci a očekávám to i od ostatních. To tam nevidím, je to varovný signál. Nevím, co tím Kateřina Konečná sleduje. Uvidíme, jak eurovolby dopadnou a třeba se pak sejdeme a budeme jednat o potenciálních formách spolupráce ve volbách do poslanecké sněmovny.

Nemá strana Levice s komunisty hned několik zásadních rozporů (například válka na Ukrajině, nostalgie k Rusku a třeba i Green Deal)?

V podstatě to tak je. To jsou ideová témata, která by se ale musela ještě vyjasnit. Ostatně už Lenin říkal, že jakákoliv válka mezi dvěma kapitalistickými státy je válka imperialistická. V řadách KSČM přitom nyní často vidíme omlouvání a někdy špatně skrývanou podporu Ruska. Vždy se ptejme Cui bono. Není náhoda, že se nejvíc bojuje na východě Ukrajiny, kde jsou největší zásoby nerostných surovin a průmyslové srdce země. To je pro Rusko priorita.

A ohledně Green Dealu jsme vysoce kritičtí, protože jde o zelený kapitalismus. Je naprosto iracionální si myslet, že zachráníme planetu, když začneme všichni jezdit na elektrokolech a v elektroautech. To je naprostý nesmysl. Stačí se podívat, z čeho je baterie složená, a kde a jak se ty minerály těží a zpracovávají. Na tom není nic ekologického. Tady je problém v tom, že KSČM se staví vůbec dost odmítavě ke snahám něco dělat s ekologií a životním prostředím. Nechce si doopravdy říct, že máme problém už jen s tím, že oceány jsou plné plastů, počasí se chová nepředvídatelně a tak dále.

Světovou banku nemůžeme obviňovat z nějakého „klimašílení". A ta odhadla, že pokud se to nebude řešit, tak v důsledku klimatických změn celosvětově až 130 milionů lidí upadne do chudoby. A to je obrovský problém. A teď si vemte, že jste pastevec v subsaharské Africe a rozšiřuje se poušť. Tak buďto budete strádat až možná umřete hlady anebo prodáte veškerý svůj majetek a zkusíte se dostat do Evropy. To je další důvod, proč ty klimatické změny řešit musíme. Má to totiž potenciál nastartovat nové stěhování národů. A tohle je třeba si v případě spolupráce s KSČM vyjasnit. Tohle přece nejde proti marxismu. To je v souladu.

Ostatně, kdo je větší imperialista? USA, nebo Ruská federace?

To je zvláštní kvíz. Chcete, abych vás zastřelil AK-47 nebo M16? Celkem podobná otázka. Nicméně, když se na to podíváme z historického úhlu pohledu, tak samozřejmě USA. Počet invazí do cizích zemí, financování špinavých válek, výcvik CIA ohledně mučení v zemích Jižní Ameriky a tak dále. USA většinu těchto špinavostí nikdy veřejně nepřiznaly, natož aby se omluvily nebo odškodnily oběti. V současnosti ale jako větší agresor vychází v důsledku invaze na Ukrajinu Rusko.

Stanovisko naší strany je jednoduché. Odmítáme imperialismus principiálně, ať už ho páchá kdokoliv. A to je dost těžké pro stávající vládní garnituru pochopit. Ta totiž žije v představě, že je na straně toho hodného Západu a je třeba šířit jeho hodnoty úplně všude. Ne, ta situace se může dramaticky změnit. Stačí se podívat na historii studené války. Nedivil bych se, kdyby v horizontu deseti až patnácti let došlo k tomu, že se USA spojí s Ruskem proti Číně. A to jsem dost zvědavý, co na to naši liberálové a zástupci vládnoucí třídy budou říkat. Ostatně i Indie je nespokojena se stávajícím pořádkem a zanedlouho se může stát také součástí osy zla a nepřítelem Česka. Vždyť vládnoucí třída je věrným služebníkem stávajícího řádu.

Setkali jsme se nedávno na happeningu na podporu Juliana Assange. Kolik vás půjde v tomto ohledu demonstrovat před americké velvyslanectví?

Chci tam jít. Bavíme se ve straně, jak by se to mělo zorganizovat a opět narážíme na levicovou spolupráci. Kdyby se spojilo více levicových stran a připravilo se to, tak by se tam mohly sejít i tisíce lidí. A při dnešní nejednotě mají jednotlivé strany potenciál happeningů či menších demonstrací, kam přijde pár desítek lidí. My na to budeme nadále upozorňovat, protože to je důležité a vládne kolem toho mediální ticho, což je naprosto šílené. Představte si, že by se něco takového stalo v Rusku či Číně. To by byl řev. Automaticky by se z takového rebela stal laureát různých cen a stále by se o tom mluvilo v médiích. Tady ho chtějí získat Američané, tak se o tom nemluví. Ale to téma nesmí zapadnout.

Není základem veškeré geopolitiky zákon džungle, kdy větší požere menšího, a pojmy jako lidská práva či mezinárodní právo jsou jen šminky neměnného stavu?

Máme skvělou polohu. Ležíme v centru Evropy. A vždy, když se bavím o možnosti vystoupení z NATO, tak se všichni třesou, že by to bylo nebezpečné a nejsme jako Švýcarsko nebo Irsko. Já jim říkám, že náš soused na jihu je neutrální. Rakousko. A není to problém. Cesta k prosazování suverénnější politiky je v podstatě dost snadná. Jde jen o to, aby naši představitelé měli nějakou páteř, uvědomili si, jaké jsou naše reálné potřeby a uměli hledat flexibilně spojence.

Geopolitická situace spěje k tomu, že dříve či později vznikne nějaké nové sdružení nezúčastněných států a myslím si, že by v něm mělo být i Česko. Usilujeme o hlubokou transformaci EU. Využijme toho, že už tam jsme, a začněme budovat nějakou alternativní strukturu. Tou mohla být Visegrádská čtyřka, kdyby se spolupráce začala prohlubovat. Je třeba pokládat základy alternativního evropského společenství. Hledat spojence. Ve Francii i Polsku se levicové spojení povedlo, proč by se to tady nemělo také povést. Jde o asertivitu, schopnost dohody a vůli.