Hnutí žlutých vest není moc jednotné ve svých požadavcích a aktivitách. Vy jste umírněná, například šofér náklaďáku Erik Drouet je radikálnější. Proč?

Po loňském sedmnáctém listopadu se hnuti rozdělilo na několik menších skupin. Erik Drouet byl sice u zrodu hnutí, ale teď si myslí, že mu žluté vesty patří a může rozkazovat všem, kteří jsou v něm zapojeni. Jeho skupina, kterou nazývá „La France en colère“, tedy „Rozhněvaná Francie“, se vyznačuje tím, že všem ostatním zakazuje veřejně se k čemukoliv vyjadřovat. Jsme tedy vlastně rukojmí téhle malé skupiny.

V současnosti protestujete necelé dva měsíce. Co pro vás bude důvodem k zastavení protestů?

Na demonstrace chodí i radikalové. To oni v současné době požadují demisi prezidenta Emmanuela Macrona. Je zřejmé, že nerespektují státní instituce. Také je zřejmé, že prezident rozhodně demisi nepodá. Proto se protesty takhle táhnou. A také proto, že požadavky nejsou vládou dostatečně akceptovány.  

Oficiální charta žlutých vest obsahuje pětadvacet návrhů jako východisko z krize. Například likvidaci zadluženosti, přepsání ústavy, zavedení referanda na základě lidové iniciativy, frexit, vystoupení z NATO a tak dále. Nemyslíte si, že by se prosazením větší části návrhů zcela změnil politický systém Francie?

Charta žlutých vest není rozhodně dokumentem všech žlutých vest. Ostatně ji nemůžu komentovat, protože jsem ji ani nečetla.

Na Elysejských polích to občas vypadá jako uprostřed občanské války. Rozbité výlohy, zapálená auta, zranění lidé. Nemáte obavy, že toto radikální chování hnutí zdiskredituje v očích Francouzů, ale i světové veřejnosti?

Ti, co během demonstrací ničí a zapalují v ulicích obchody, samozřejmě zpochybňují a znehodnocují celé hnutí. Co se mě týče, nesouhlasím s tím, aby se dále pokračovalo v pravidelných sobotních demonstracích. Ohrožuje to naši zemi a její obraz v zahraničí samozřejmě také.