Opět jste řečnil na demonstraci. Mimo jiné jste vyjádřil názor, že ani sám Západ neví, jak završit válku na Ukrajině. Každopádně, lze být s akcí spokojen? Zdá se, že lidí ubylo.

Za ukončení války se často dávala Nobelova cena míru... na znamení toho, že není jednoduché ukončit konflikt. V této chvíli podle mě nikdo neví, jak válku na Ukrajině ukončit, ale doufám, že začíná být stále zřejmější, že dodávky zbraní ji neukončí. Naopak se stále více začíná mluvit o překreslování hranic a vstupech dalších států do konfliktu, což byly přesně ty hodnoty, kvůli kterým jsme Ukrajině zbraně dodávali. Aby zůstala celistvá a samostatná... Zdá se, že dodávkami zbraní jsme zatím dosáhli toho, že celistvá nebude a se samostatností bude hodně na štíru. A samozřejmě zemřela spousta mladých kluků...  

Já myslím, že s demonstrací lze být spokojen. Odpůrci říkají, že lidí ubylo, příznivci říkají, že lidí přibylo. Já tedy střízlivě řeknu, že lidí bylo stejně jako minule. Ale podle mě se změnila společenská nálada a dokonce se změnila i skladba účastníků. Víte, já se neomezil jen na ty dvě minuty na pódiu, ale setkal jsem se se svými příznivci před pódiem, povídal jsem si s nimi během pochodu ke Strakovce a druhý den jsem si přišel vyslechnout ty vytrvalé, kteří u úřadu vlády zůstali. Napsal jsem o tom dva články, které měly abnormálně vysokou čtenost i dosah, takže jsem to asi napsal dobře. Noční nálet trollů pravdy a lásky mě také utvrdil v tom, že jsem uhodil hřebíček na hlavičku.

Jednak jsem viděl, že přibylo mladých lidí. Běžně jsem s rodiči potkával děti a se seniory vnoučata. Viděl jsem celou řadu svých vrstevníků a druhý den jsem se divil, kolik taxikářů zastavilo před petičním stánkem, vyhodili blikačky a šli podepsat petice. Lidé také podle mě přestali mít přemrštěná očekávání. Už vědí, že pád vlády není za rohem a nepostačí se jen hemžit na náměstí. Už vědí, že demonstrace je začátek a ne konec. Jsou tím pádem o hodně disciplinovanější.

Celá demonstrace podle mě byla taková... zralejší. Slabí a netrpěliví odpadli, zůstali ti, kteří vědí, že to bude stát ještě hodně úsilí a mravenčí práce. Organizátoři se nerozhádali, Jindra Rajchl druhou akcí potvrdil tu první... za mě dobrý.

Každopádně i v masových médiích jsme se už dočetli, co konkrétně na akci padlo. Ale třeba i takový režisér David Martínek, který vám v zásadě fandí, napsal, že demonstrace nic neřeší, pokud není na stole „nová společenská smlouva“. Nemá pravdu?

Demonstrace nikdy nic neřeší... tedy až do poslední chvíle, kdy najednou řeší všechno. Já myslím, že po třiceti letech už můžeme pomalu hodnotit, kam nás dovedly spontánní demonstrace, které vznikly pět minut po dvanácté, kdy už ve všech státech kolem bylo dávno hotovo. Už můžeme hodnotit tu spoustu nezralých a neuvážených kroků, kterými u nás začínala svoboda a kapitalismus bez přívlastků, protože tu nebyl nikdo, kdo by věděl, co se musí udělat, aby se to tu nerozkradlo.  

Já bych proto prosím chtěl, až bude henta nová společenská smlouva, aby tu demonstraci, která pak režim smete, dělal někdo, kdo bude odzkoušený, budeme vědět, co je zač, budeme vědět, co chce a nebude se to vymýšlet někde v divadle na poslední chvíli. Možná to nenastane. Možná se vše změní u volební urny, ale kdyby náhodou naše Pětikolka pokračovala jako doposud a jednoho dne vyhřezla jejich neschopnost tak moc, že by se demonstrace staly milionovými, tak bych prosil, aby tu revoluci organizoval někdo domácí, kdo to umí. Proto podporuji demonstrace. Organizace takového podniku už nám o lídrech něco vypoví. Tu poslední demonstraci by měl organizovat někdo, kdo to umí, protože se to v předchozím období naučil na těch demonstracích, které nic neřešily.