Součástí schválené strategie romské integrace do roku 2020 je také výuka romštiny. Jste zastáncem rozšíření romštiny jako volitelného předmětu v našich školách?

Rozhodně bych to uvítal. Od začátku tvrdím, že se musíme více ptát Romů, co vlastně chtějí, a že oni nám musejí říci, co máme dělat. Několikrát jsem už zdůrazňoval, že o začleňování Romů mluví kde kdo, jen ne samotní Romové. Ať nám řeknou, jak se chtějí začleňovat a jaká je jejich představa o školství.

Když zmiňujete názory Romů, aktivista Karel Holomek například v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zmínil i tuto možnost jak pomoci k odstranění předsudků: „Jediná cesta je podle mne v tuto chvíli změnit myšlení lidí směrem ke smířlivosti a toleranci. Ten moment ale ještě nenastal, na žádnou affirmative action jako v šedesátých letech v Americe, kdy černí studenti chodili pod dohledem policistů do „bílých“ škol, to tady nevypadá. I když si myslím, že takové akce u nás by byly dobré a potřebné.“ Dokážete si to představit?

Bohužel pan Holomek to vidí zcela opačně. U nás se romské děti nedomáhají přístupu do škol. Naopak my trestáme rodiče, že je tam neposílají. Černošská menšina velmi aktivně bojovala za to, aby černošské děti mohly chodit do školy. Mimochodem, u nás vzniká problém, už když řeknete termín romské děti. Byl jsem na Facebooku napaden, že používám pojem romské děti, protože žádné romské děti nejsou, jsou jen české děti. Jsme zatížení náhledem na nekonečnou segregaci, diskriminaci s tím, že jakákoli úvaha o tom, že bychom s romskými dětmi měli zacházet jinak, ne proto, že jsou Romové, ale proto, že jejich situace je jiná, už je považována za diskriminaci. Pokud tohle nepřekonáme, neuvědomíme si, že některé děti přicházejí z jiného sociálního prostředí, které je znevýhodňováno, a proto proti tomu znevýhodňování musíme bojovat, ale nepovažovat tento boj za diskriminaci, nebude to lepší. Záměr ministra školství vytvořit přípravné třídy byl napaden jako segregační opatření. Je velmi těžké získat ve společnosti nějaký větší konsensus.    

Generální tajemník mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International Salil Shetty mimo jiné řekl pro EurActiv: „Největším problémem jsou tzv. praktické školy, kde se k sociálně znevýhodněným dětem přistupuje naprosto stejně jako k dětem s mentálním postižením. To je ten nejšílenější nápad. Podíl romských dětí v těchto praktických školách navíc v loňském roce stoupl.“ To příliš nesvědčí o dodržování rasové rovnosti, nebo ano?

Názory generálního tajemníka, který tady byl, jsou jedna velká ostuda. Podle mého názoru, by se Amnesty měla českému národu omluvit. Tvrdit, že jsou v Čechách zvláštní porodní sály pro Romky a ostatní obyvatele, to je nehoráznost. Pokud má pan tajemník takové informace, neví o čem hovoří. Pokud máme v praktických školách 30 procent Romů, zajímalo by mě, kdo tvoří zbytek? Pokud je 70 procent dětí neromských, pak se o žádnou segregaci nejedná. Do praktických škol jsou dávány děti, které podle odborných názorů a průzkumů, testů jsou zařazovány. Jen jsme stále zatíženi pseudolidskoprávní terminologií. Jestliže řekneme, že se provádějí testy, na základě kterých jsou děti zařazovány do škol, už jsem dnes četl názor odborníka, že takový test není směrodatný, protože zjišťuje jen momentální situaci dítěte. Jestliže řekneme, že do praktických škol jsou zařazovány děti se souhlasem rodičů, že bez rodičů tam nikdo nemůže být zařazen, pak zástupce AI řekne, že to není svobodný souhlas. Co máme dělat? Přeci nikdo nemůže tvrdit, že všechny děti mohou jít společně do první třídy. Lišíme se v tom, jak které děti zařadit do jiných škol. 

Shetty také upozornil na to, že si podle něj česká vláda evidentně neuvědomuje vážnost situace a to, že pokud se dostane před Soudní dvůr EU, hrozí jí sankce. Je reálné, že na nás dopadnou sankce?

Jsem přesvědčen o tom, že až někdo bude mít objektivní informace, tak na rozdíl od generálního tajemníka pochopí, že Česká republika dělá v této věci, co může. S touto problematikou mám bohaté zkušenosti a znovu opakuji, že situace našich Romů je odlišná ve srovnání s ostatními státy mimo jiné i proto, že žijí ve městech. Například na Slovensku žijí na venkově. Pokud se někdo se situací seznámí, s problémy, které musí česká vláda řešit, jistě objektivně pochopí, že děláme, co můžeme. Situaci naopak zlepšujeme. Význam praktických škol je, že u nás nejsou negramotní Romové na rozdíl zbytku Evropy. Ať mi někdo řekne, že to je negativní. Vím, že v praktických školách asi nedostanou takové vzdělání jako v jiných, ale přeci to jistý význam má. Kritika podle mého názoru nevychází ze správných informací a od lidí, kteří situaci v lokalitách skutečně znají.

Ministr Chládek kritiku Amnesty International odmítá, navíc uvedl, že EU uznává posun, který v Česku nastal a právě to prý může někomu vadit. Konkrétně pro idnes.cz řekl: „Myslím, že některé organizace se vyloženě živí na tom, že je někdo někde diskriminován, a udělaly si z toho byznys. Vadí jim, že se to posouvá dopředu.“ Co si myslíte o tomto názoru?

Vycházejí seznamy desítek organizací, které se starají o začleňování Romů a máme i vládní agenturu. Za jejich existence vzrostl počet ghett trojnásobně. Vím, že to není jejich vina. Nechci nikomu dávat nějaké nálepky. Řada organizací ale posuzuje jednostranně a neslyší druhou stranu. Mám na mysli lidi, kteří bydlí vedle vyloučených lokalit. Důležité je neopakovat pořád dokonala mantru inkluze, inkluze, inkluze, aniž bychom si uvědomili v jakém stavu společnost je. Právě tím, že přijdou do škol děti, které snižují úroveň výuky, dochází k tomu, že rodiče ostatních dají své děti jinam, a právě takto vzniká segregované školství. Problémy začlenění nemůže řešit škola. 

V otázce obvinění České republiky z diskriminace Romů zastávají ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier a ministr školství Marcel Chládek evidentně rozdílné názory. AI apeluje na premiéra, aby sjednotil postoje zodpovědných ministrů a zajistil odstranění nezákonného stavu. Měl by premiér zakročit?

Ministr školství dělá, co může. Ministr pro lidská práva posuzuje podle mého názoru situaci filosoficky. Dál bych se k tomu nevyjadřoval.

Nejsme obecně k menšinám nebo cizincům nehumánní? EU po mimořádném summitu o uprchlictví zjednodušeně řečeno nabídla finance a experty. Jenže konkrétní záměr přijímání lidí, kteří riskují život a podnikají nebezpečné plavby ve Středomoří, navržen nebyl. Co říkáte závěrům summitu?

Jde o stěhování národů, nejsou to běženci, kteří by unikali před válkou. Je to posun, na který nemůžeme vztáhnout běžná humanistická kritéria pomoci uprchlíkům. Na to Evropa nemá, pomoci jim nemůžeme. Problém musí být řešen jinde. Stanovisko české vlády velice oceňuji. Myslím, že Evropa se neshodne na žádných radikálních řešeních, protože taková nejsou. Obviňovat lidi, že nejsou vstřícní, humanističtí, že nechtějí pomoci chudým, to je liché. My pomoci chceme, ale má to své limity, které nemůžeme překročit. Nemůžeme vybudovat další Evropu pro přistěhovalce.