Dozorový státní zástupce Jaroslav Šaroch předložil konečné rozhodnutí v kauze Čapí hnízdo, přičemž změnil svůj původní právní názor na posouzení věci a zastavil vyšetřování. Jak běžné či naopak výjimečné je to, že si nakonec státní zástupce svůj právní názor „rozmyslí“, jak k tomu došlo v tomto případě?

Jedna věc je právní názor na začátku vyšetřování a druhá věc právní názor na skončené vyšetřování, protože mezitím se důkazní situace nějak posunula. Státní zástupce má ze zákona povinnost posílat k soudu všechny trestné činy, o nichž se dozví, a prokazovat vinu. A jestliže se za nějakou dobu nashromáždilo určité množství důkazů, ze kterých vyplynul důvod pro zastavení trestního stíhání, tak to není nic neobvyklého. Ale pravdou je, že to není časté.

V jednom z komentářů k tomuto rozhodnutí jsem zaregistroval poznámku, že státní zástupce Jaroslav Šaroch měl nechat Babišovo jednání otestovat soudem, že by to odpovídalo dosavadní strategii žalobců v podobně exponovaných případech. Mohl takto postupovat?

Trestní řízení je strašně závažná věc. Pro osobu, která je stíhaná, to jsou doslova mučidla, ti lidé neustále sledují datové schránky, maily, korespondenci. A státní zástupce, který by věděl, že není důvod pro trestní stíhání, a jenom by to nechal „otestovat soudem“ a pokračoval ve stíhání, by byl blázen. Státní zástupce, když zjistí, že není důvod pro to, aby to trestní stíhání pokračovalo, tak přece nemůže nechat jak pokusného králíka toho obviněného „otestovat soudem“. A teď si vezměte jinou věc, kdyby ten soud řekl, že celé trestní stíhání bylo od počátku vedeno nesprávně. To si nedovedu představit, jak by se to promítlo do soustavy státních zastupitelství. Jiná věc je stíhat kapesního zloděje a jiná věc premiéra. To je strašně závažné. Věřím, že se pan Šaroch rozhodl se znalostí věci a se znalostí spisu.