Obrovskou diskuzi vyvolal v minulých dnech šéf KSČM Vojtěch Filip, který uvedl, že za invazi v roce 68 mohou hlavně Ukrajinci. Řekl: „Tehdy byl v politbyru Sovětského svazu pouze jeden čistokrevný Rus, a ten hlasoval proti invazi. Brežněv byl z Ukrajiny. Většina invazních armád byla ukrajinská. Co vy si o tom myslíte?

Dnes se zapomíná na to, že to byl již neexistující Sovětský svaz a armády našich dnešních spojenců v NATO jako Polsko nebo Maďarsko, a také východní Německo a Bulharsko, kteří se v té době možná ještě více než Sovětský svaz cítili ohrožení nákazou demokratických změn. A že náš předseda připomněl národnostní složení politbyra, jaké skutečně bylo, není na škodu, když se dnes říká, že „to bylo Rusko“. Proto bych dnes na tom nestavěla otázku viny. Byl to jiný svět a jiná doba. Předpokládám, že předseda KSČM Vojtěch Filip chtěl tímto v prostředí vyvolávání protiruských nálad zdůraznit, že o vstupu vojsk Varšavské smlouvy nerozhodl jeden člověk.

Do Vojtěcha Filipa se po tomto vyjádření pustili mnozí politici a rozhodně ne v dobrém. Své si schytal i na sociálních sítích. Neodrazí se tento výrok opět na KSČM ve smyslu toho, že se „strana“ od revoluce příliš nezměnila?

Na sociálních sítích byli v tomto ohledu nejaktivnější stoupenci liberální demokracie (nebo aspoň tak sami sebe označují). Dokonce byli tak demokratičtí, že navrhovali komunisty likvidovat, deportovat nebo aspoň zavřít. Takoví jsou stoupenci Kalouskovy TOP 09, STANu, ale i někteří facebookoví příznivci Pirátů nebo KDU-ČSL. Ti praví obhájci svobody slova a projevu, fuj!

Také nevím, proč by měl tento výrok znamenat zvrat ve vnímání KSČM. K historickým událostem máme svá – veřejně dostupná – vyjádření, ke kterým není co dodat. Podívejte se na www.kscm.cz. Když se jako novináři pořád na tuto událost ptáte, tak my jako KSČM odpovídáme. Taky bych byla radši, kdyby ve veřejném prostoru byla KSČM spojována s růstem důchodů, prověřením podivných převodů a výpočtů majetku během takzvaných církevních restitucí, nebo strana volající po míru. Strana, jejíž poslanci nekáží vodu a pijí hejtmanské víno, netěží bitcoiny ze státního místo plnění slibů, ani neodklání miliony. My chceme dělat politiku pro dolních deset milionů občanů, aby se jim v této kapitalistické džungli aspoň trochu lépe žilo, než budeme schopni změnit tento nespravedlivý svět.

Letos si připomínáme 50 let od okupace vojsky Varšavské smlouvy. S jakými pocity na rok 1968 vzpomínáte?

Pro mě je rok 1968 historie mých rodičů, kterou znám pouze z vyprávění. Ale opět chci zdůraznit naše oficiální schválené stanovisko KSČM na www.kscm.cz, a já budu jedině ráda, když bude tato událost předmětem zkoumání historiků bez ideových klapek na očích. Již nyní po 50 letech se totiž otevírají archívy a máme možnost se dopátrat zajímavých konotací té doby.
 
A co říci na slova těch, kteří současnost přirovnávají právě k roku 1968 ve smyslu toho, že po posledních volbách nám prý hrozí ztráta demokracie?

Jim hrozí spíše ztráta koryt, na která si za 28 let zlodějen zvykli, toho se bojí. Demokracie je pro ně jen zástěrka. Prostě se jen snaží odvést pozornost společnosti od aktuálních problémů a doufají, že se nikdo nebude ptát po jejich historii zázračného zbohatnutí na úkor druhých. Kauzy jako H-System, OKD, zavřené podniky, privatizace, která měla jediný cíl vyvést finanční prostředky do rukou pár jednotlivců a prodat, co mělo hodnotu, kterou budovaly generace našich rodičů a prarodičů, na to všichni chtějí, aby se zapomnělo, a jsou to právě komunisté, kteří předložili zákon o nepromlčení těchto zločinů na majetku nás všech. Chápu, že panika v jistých kruzích v devadesátých letech vyvolených je obrovská. Ale rozkradená republika je smutným mementem toho, že tyto věci nejen, že nesmí být zapomenuty, ale především jejich viníci musí být potrestáni.

Prezident Zeman sice označuje okupaci z roku 68 za zločin, přes mluvčího ale vzkázal, že k 50. výročí nepronese žádný projev. Co na to říkáte?

Prezident má právo pronést projev tehdy, kdy uzná za vhodné.

Když odbočíme od roku 1968, Česko je čím dál závislejší na exportu do EU, zatímco například podíl vývozu do Severní Ameriky nebo i zemí Asie klesá. Čím to a co to pro nás ve výsledku znamená?

V zájmu České republiky je zvyšovat podíl vývozu mimo hranice Evropské unie. Naše ekonomická závislost pouze na několika trzích v EU, zejména na Německu, je nezdravá a v budoucnosti se nám může vymstít. O potřebě zvýšit vývoz mimo EU se mluví již mnoho let, ale realita je jiná. V prvé řadě to je selhání naší ekonomické diplomacie. Máme stále složitý systém pomoci podnikatelům v pronikání na zahraniční trhy. Odpovědní ministři (zahraničí a průmyslu a obchodu) se tématu málo věnují. Rusofobové nás odrazují od vývozu do Ruska a snaží se prosazovat sankce. Jediný, kdo se ekonomické diplomacii opravdu věnoval, byl prezident Zeman. Sám však nemůže vše obsáhnout.

Zdá se, že uprchlické kvóty jsou nakonec přece jen passé. Jak vnímáte současný přístup EU vůči uprchlické krizi a jak hodnotíte přístup ČR?

To doufám, že kvóty jsou passé, ale vláda musí být nadále ve střehu. Současný přístup EU je v přechodu od názoru přijímat migranty a rozdělovat je po EU k názoru, je třeba chránit vnější hranice a rozhodovat o azylu v táborech mimo Evropskou unii. Bohužel vše se děje velmi pomalu a ochota států původu migrace přijímat zpět své občany bez nároku na azyl je nulová. To vyžaduje rychlé řešení. V české vládě, myslím, celkem panuje konsensus v přístupu k migraci, ale vláda je celkově pasivní a nesnaží se více prosazovat český pohled. Bohužel k tomu přispívá, že stále nemáme ministra zahraničních věcí.

Proti Angele Merkelové se v posledních dnech poměrně ostře demonstrovalo v Drážďanech. Jak vidíte současnou pozici kancléřky?

Kancléřka Merkelová je již viditelně v pozici dožívajícího politika, který už není schopen korigovat svou politiku. Svou vítací politikou zadělala Evropě na problém na následující desetiletí. Její energetická politika se ukazuje také jako průšvih. Ani ve vlastní straně nemá podporu, a to nejhorší je, že její politika vrátila na německou politickou scénu krajně pravicové názory, které jsme považovali za mrtvé s koncem 2. světové války. Myslím, že kancléřka prostě propásla možnost odejít do politického důchodu a doufám, že po sobě nezanechá i napětí mezi státy v Evropské unii.