Vláda chce na začátku září rozhodnout o zavedení válečné daně. Je to podle vás správný či dokonce nevyhnutelný krok? 

Zavedení válečné daně je již dle názvu nesmysl, jak doslovný, tak i ekonomický nesmysl. Česká republika není zatím ve válce, pokud ji tato politická garnitura do války nezavleče. Česká republika nepotřebuje zavádět další typy daní. Česká republika potřebuje začít šetřit na výdajích tam, kde se šetřit má. Česká republika potřebuje normální politiky a odborníky, kteří budou hledat příčiny stavů, do kterých se česká ekonomika dostala, a budou je systémově řešit. Řešením vysoké inflace a nastupující stagflace, možná i slumpflace, nemůže být zavedení válečné daně. Tento krok není v žádném případě správný.

V souvislosti s válečnou daní se mluví o zdanění neočekávaných zisku. Co si pod tímto pojmem má laik představit? Kdo a jakým způsobem bude rozhodovat o tom, co je a co už není přiměřený či očekávaný zisk? 

Pojem neočekávaný zisk se nedá přesně definovat. Je to subjektivně stanovená výše zisku, kterou by mohli politici podle svého rozhodování sami určovat. Laik si pod pojmem neočekávaný zisk může představit například to, že obchodník dosáhl „nečekaně“ vysokého zisku oproti předchozím obdobím, ale nicméně je zřejmé, o jak vágní slovní spojení se jedná. Vláda ve svém konceptu nestanovila ani jakého zisku se to má týkat – jestli se jedná o zisk po zdanění, nebo před zdaněním. Samozřejmě by tu hrála roli i výše zisku, která by byla stanovována individuálně pro tu kterou zemi, pro to které odvětví. Mohlo by docházet velmi často ke zneužívání tohoto nástroje. Myslím si, že zavádět něco takového do již tak složité daňové soustavy je nekoncepční, nesystémové a mohlo by to být v budoucnosti zneužitelné.

?Podle ministra financí Zbyňka Stanjury vládní koalice zvažuje mimořádné zdanění celkem tří sektorů, mezi kterými nemají chybět banky a energetické společnosti. Rozumíte principu, na základě kterého vláda vybírá tato odvětví? 

To, že současný ministr financí vybírá tři sektory – ať už to jsou banky, energetické společnosti nebo zpracovatelé ropných produktů  –  napovídá tomu, že vychází jen čistě ze stávajících informací. Je docela možné, že zisk společností v jiných odvětvích může být i vyšší, než jsou zisky těchto vyjmenovaných sektorů, a přesto se zatím s mimořádnou daní či tzv. válečnou daní pro tyto sektory nepočítá. Osobně si myslím, že je to nesystémové opatření, které je v rozporu s tím, co by vláda měla dělat.

Vláda by měla reagovat na příčiny vzniku stávající situace. A tyto příčiny jsou v dlouhodobém selhávání všech bruselských institucí, v dlouhodobém selhávání Evropské centrální banky (ECB) a v neposlední řadě v selhání sankční politiky vůči Rusku. Ta nyní působí více ekonomických problémů v zemích Evropské unie a přivádí dneska ne již „jen“ desítky tisíc, ale statisíce až miliony domácností a desítky milionů občanů do velmi svízelné ekonomické situace. To by měly vlády jednotlivých zemí a politický establishment eurokratické bruselské byrokracie řešit. Bohužel zneužívají ekonomickou nevzdělanost, neinformovanost desítek milionů občanů EU. Svými opatřeními způsobují další pokřivení tržních mechanismů. Spoléhají na to, že jim to obyvatelé (voliči) v jednotlivých zemích spolknou i s navijákem. Tak systematicky zneužívají demokratický deficit EU, kdy ti, kterým dochází škodlivost politiky bruselských pseudoelit, mají jen velmi omezené možnosti přímo realizovat demokratickou změnu, tak jako je to možné na národní úrovni.