Dochází podle vás ke zklidnění situace v „separatistických“ republikách a co je toho příčinou?

Omlouvám se, ale je nutno to rozvést a termín „zklidnění situace“ je zcela nepřesný. Probíhají tam procesy jednání o minských dohodách, řídící, kulturní, politické a zejména ekonomické. Denně je ale slyšet střelbu. Lidé si sice zvykli, ale to neznamená, že se všem žije blaze. Chybí potraviny, léky a podobně. Nicméně běžný život v rámci možností běží. A zároveň se obecně ukazuje na všech úrovních, kdo má zájem na válce na Ukrajině, případně v Evropě.
Chápu však, že, když hlavní mediální proud něčemu neposkytuje mediální prostor, může situace vypadat, že se zklidňuje a dohody se dodržují. Možná to i má tak působit, ale rozhodně tomu tak není. Má to mnoho, zdůrazňuji mnoho souvislostí. Základem řešení konfliktu je dodržování minských dohod. Jejich základní význam je faktická institucionalizace obou útvarů, Luganské národní republiky a Doněcké národní republiky. Mimochodem, obě republiky už mají vzor pasových dokladů.
Na to navazuje vlastní rozdělení Ukrajiny. I když si nemyslím, že kdyby k tomu došlo, budou se chtít připojit k Ruské federaci. Podle mě to bude spíš něco jako „Novorossia“ a centrum řízení bude v Doněcké národní republice. Jak nejdřív nikdo neměl zájem rozdělit Ukrajinu, došlo k vynuceným okolnostem. Ty okolnosti jsou nejednotnost Kyjeva, ale i ostatních zaangažovaných stran, zájmy jsou různé a je jich mnoho. A pak analfabetismus ve věci řízení a racionálního hospodaření Ukrajiny jako fungujícího státu. Domnívám se, že se Ukrajina pravděpodobně rozpůlí a teď je fáze, kdy každý chce získat co největší vliv. Takže většina Ukrajinských oligarchů hraje „vabank“.

Mohl byste uvést několik konkrétních příkladů?

Mediálně propagandistický příklad je případ poddůstojnice Naďi Savčenko, pilotky ukrajinské armády a poslankyně Verchovné rady Ukrajiny za stranu Vlast Julie Tymošenkové. Na tom je zajímavé, že hlavní mediální západní proud ji prezentuje jednoznačně jako oběť ruské zvůle a Putina a vůbec nepřipouští jinou variantu, než že je nevinná. Přitom většina těchto komentovaných zpráv je spíše spekulativního charakteru a soustředí se mnohem víc na formu než na obsah a hlavně podstatu. Tedy na hladovku, osobní bojovnost a na to, že jen plnila své povinnosti. Ostatně to už jsme kdysi v minulosti slyšeli. Ale podstatou celého případu přece je, že byli zabiti novináři – civilisté! Navíc k této otázce se Savčenková neustále staví tak, že si vlastně za to mohou sami, nevyjádřila žádnou lítost nad ztrátou těchto nevinných mladých lidských životů. Jediný, kdo vyjádřil lítost nad životy padlých novinářů, je její advokát. Nakolik to je účelové, či upřímné, můžeme jen spekulovat. Mám z toho pocit, že Savčenková nerozlišuje ruského vojáka od povstalce, a dokonce ani od civilisty, a to by jako poddůstojník měla jasně vědět. Musí vědět, proti komu bojuje! Vražda je vraždou i za válečné situace; a to se právě pro tuto příčinu dost těžko prokazuje. Toto její chování je typický jev zfanatizovaných lidí, zvlášť, když se ocitnou ve válečném poli. Sám jsem na Ukrajině měl průvodkyni, která řekla, že i když je ruského původu, kdyby měla možnost, vezme „avtomat“ a postřílí je do jednoho, míněno Rusy. Ale že povstalci jsou vlastně Ukrajinci, to jí nedocházelo. Mluvila s naprostou vážností. Byl jsem velmi ohromen tímto iracionálním zfanatizovaným chováním, protože na to nevypadala, ale nemělo cenu se jí na cokoli ptát, protože fanatismus je společensky nebezpečná iracionální zaslepenost, která negativně dopadá na jakoukoli společnost.
Dále Kyjevská vláda není schopna odevzdat nahrávky z řídící věže ve věci sestřeleného nizozemského boeingu, a proto nizozemská strana byla nucena podat podnět k mezinárodním institucím. Vytvořila tak tlak na ukrajinskou vládu a ta tyto materiály nakonec odevzdala k vyšetřování. Přitom jsme celou dobu poslouchali, že viníky jsou povstalci, a teď, když mají možnost to prokázat, nějak to nejde. Proč? Mluví se o svobodě slova, ale jen pro ty, kdo jsou výhradně proti Rusku. Kdo se neangažuje ostentativně, je Putinův agent, a tím pádem zločinec. Také zákaz Komunistické strany účastnit se regionálních voleb je tou pravou „demokracií“. Dochází to tak daleko, že se zákazala komunistická ideologie a její symboly. Úředně se odnímají všechna vyznamenání s těmito symboly. Tady se dotkli především veteránů a vojáků, zejména těch, co sloužili a mnohdy zasvětili upřímně svůj život armádě bývalého SSSR. Je to ponižující a de facto sprostá degradace.
Přejmenování ulic a měst statečně probíhá. Dokonce tak, že velmi známý Dněpropetrovsk, pojmenovaný po revolucionáři Grigorim Petrovském, přejmenovali opět na Dněpropetrovsk, ale po sv. Petru. Tohle ale považují za úspěch – vytrvalost, vychytralost opozice v této oblasti, která nechce, aby město a celá oblast vynakládala nesmyslně peníze.
Na oděský masakr se nejen zapomíná, ale i prakticky se nezačalo vyšetřovat. Již jsem zmiňoval v některém z předešlých rozhovorů, že majdanské tragické události se také nějak nesunou k výsledkům, kdo vlastně střílel, přesněji zabíjel.
V Křivém Rohu jednoznačně vyhrál volby na starostu dosavadní starosta Jurij Vilkul – a volby se anulovaly. Kandidáti, kteří do 2. března dali přihlášky,  jsou všichni více či méně spjati s Ihorem Kolomojským a vojensko-politickými špičkami, kterým dělají loutky. Jurij Vilkul je nucen mít ochranku; Ihor Kolomojský (bývalý gubernátor Dněpropertovské oblasti a oligarcha, který stojí proti Porošenkovi a nejvíc ze všech zbohatnul na válce, i když před tím přišel o majetky na Krymu) ví, že by mu mohla spadnout do klína jedna z největších průmyslových a stále ještě prosperujících oblastí a mohl by přeorientovat tuto ekonomiku na Západ. Také chce mít vliv na opravdu velký rozpočet města Krivoj Rog. Vždyť je to obrovské průmyslové město, táhnoucí se v délce 120 kilometrů.

…takže reformy nijak zásadně nepokračují…

Ekonomické reformy se prakticky nekonají i přesto, že Ukrajina na rozdíl třeba od Řecka má obrovský ekonomický potenciál, zejména surovinový. Jen není politická vůle; čas se věnuje korupci, represi a válce s Ruskou federací. To jsou tři věci, na kterých je schopno současné vedení „pracovat“. Například předseda vlády chce prodat milion hektarů ukrajinské zemědělské půdy, která je nejúrodnější na světě a má v současnosti 32krát menší hodnotu, než je průměr v Evropě. Z toho jasně plyne, že jde proti zájmům hospodaření země, které vládne. A ostatní politické subjety, jako je Vlast plynové princezny Julie Tymošenkové, nebo Oleh Ljaško a jeho Radikalna partia z toho třískají politický kapitál. Přesto, že sama Julie Tymošenková v jiné době „zprivatizovala“ rovněž podobnou výměru ukrajinské půdy. O tom však málo kdo ví. A pochopitelně je to napsáno na třetí subjekt, tuším, že na jejího bývalého tajemníka.
Zákaz filmů a všeho ruského i přesto, že je na území Ukrajiny 36 procent  občanů, kteří se hlásí k ruské národnosti. Na východě je to procento o něco vyšší.
Ve Verchovné radě nejsou schopni ani umravnit, ani sankcionovat poslance za rvačky a velmi nedůstojné chování na parlamentní půdě, například jak Jaceňuka vynášeli z Verchovné rady a ostatní rvačky, které vidí celý svět. Nejenže to je ostuda, ale ukazuje to charakter složení a kulturní chování poslanců v momentě, kdy dojdou argumenty. Zastrašování a vyhrožování nejen opozičním poslancům, ale i koaličním partnerům je bohužel norma.
Už sedmá vlna mobilizace Ukrajinské armády, kdy ministr obrany Avakov otevřeně chválí zejména motivační výhody vojenských kontraktorů, tedy žoldáků, kteří mají mít na základní úrovni 7 tisíc hřiven. Už tato částka je velice lákavá pro Ukrajince, kteří jsou na hranici chudoby. Ale zároveň právě Ukrajinci mají plné zuby slibů o zlepšení ekonomiky a přejí si ukončit konflikt i za cenu ztráty území Donbasu. Nicméně vláda a vedení státu dělá, jako že vládne, ve skutečnosti jednají především ve svém zájmu a potom v zájmu těch, koho jsou loutkami. Řídit stát pro ně znamená podepisovat kontrakty. Je to zjednodušeně řečeno, upozorňuji.

A jak to vypadá s Krymem a na  Krymu?

Ukrajinský ministr obrany prohlásil, že soustřeďují vojenské síly na hranici s Krymem a budou usilovat o jeho navrácení. To znamená, že přese všechno se formuje armáda, chystá se na vojenské řešení a spoléhá na to, že má za zády velkého přítele, Západ. To by mohlo vyvolat velký válečný konflikt a já o něm hovořil už před více než rokem. Kumulaci a formování ukrajinské armády za pomoci vojenských školení Západu nedávno schválila Verchovná rada zákonem o otevření kanceláře NATO – nasvědčuje to tomu, že se chystá nesmyslný a naivní vojenský úder, který má za úkol vtáhnout Ruskou federaci do konfliktu. A přibíhat na pomoc bude Polsko a Pobaltí. Západ bude připraven zasáhnout jako poslední, až bude přesvědčen o možném vítězství. Těžit z něj ekonomicky bude tak či tak. Rád bych věřil, že to tak nebude. Signály jsou však opačné. Pokud se „udeří“ na Rusko, tak na všech možných frontách, a hlavně v jednu chvíli. Spustí se i mediální hysterie a dobře placená pátá kolona „demokratizace procesů“ bude za mediální hvězdy. Nemyslím si však, že si to Putin nedovede spočítat. Á propós, teď je na řadě Bělorusko. Tohle sleduji už asi rok, ale to je samostatná kapitola.
Ukazuje se tedy, že Západ má zájem na destabilizaci tohoto teritoria a ještě těží z obrovského ekonomického zatížení a krize. Například Američané už dodali první jaderné palivo do Záporožské elektrárny místo dosavadního ruského dodavatele.
Sečteno a podtrženo, pořád mi z toho vychází válečný střet, který by přinesl samá „pozitiva“ jen nadnárodnímu bankovnímu a rovněž vojensko-průmyslovému kapitálu. Ať si z toho každý udělá závěr sám.

Západní Evropa nás začíná „strašit“, že když nebudeme vstřícní k přerozdělování uprchlíků z Blízkého východu a Afriky, nebude ani EU vstřícná k nám, až se podle ní z destabilizované Ukrajiny dají na pochod na Slovensko a Česko miliony uprchlíků. Máme se bát této fámy?

Zkusím teď být stručnější. Co z toho plyne? Že s námi nejednají jako rovný s rovným, ať budeme poslouchat, či nikoliv. Najděte si čísla, kolik od nás dostala EU za celou dobu, co jsme její součástí, a kolik nám dala. A dojde vám to, jak to je. Navíc EU díky (bývalým prezidentem Klausem tolik odmítané) Lisabonské smlouvě, nás může tvrdě sankcionovat, když budeme neposlušní, ale obráceně to nejde. Je to těžká podpásovka a nefér jednání od začátku. Migrace Ukrajinců stejně už běží – a ve velkém – jen se o tom nikdo nezmiňuje. Pracovním agenturám to přináší  nemalé zisky a těží z toho i koncoví objednatelé těchto „gastarbeitrů“. Přitom máme půl milionu nezaměstnaných a o růstu zaměstnanosti se mluví vždy, když je sezonní práce, což působí dojmem, že se to minimálně nezhoršuje, ba dokonce, světe div se, zlepšuje. Podívejme na Ostravsko, to je smutný pohled na těžký průmysl. Většina továren je opuštěna, nebo jsou z nich muzea. V tom jsme dál než na Ukrajině. Ale já jsem se o tomto zmiňoval v předešlém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz

V Nizozemí proběhne referendum o asociační smlouvě mezi Ukrajinou a EU. Pokud občané budou proti, musí tamní vláda zrevidovat svůj postoj. Je to podle vás problém EU nebo Ukrajiny? Co to vlastně ukazuje?

Referendum? Prosím vás, to může ukazovat cokoli, Evropu neřídí lid, ale kapitál. Jsou to iluze pro občanskou společnost. Nějak ty občany musí zabavit, aby měli pocit, že o něčem rozhodují. Raději se podívejte na nový zákon o referendu a též o politických stranách u nás. To budete koukat a žasnout. Ukrajina je ve stavu, kdy potřebuje rozvázat ruce v obchodních a dotačních otázkách. A pokud je mi známo, ty jsou teď zastaveny.

Hovoří se o Krymských  Tatarech, kteří to na Krymu nemají jednoduché, ale vstřícná vůči nim není údajně ani kyjevská vláda. Jak je to s nimi v současné době? A také se hovoří o islamistech, a to nejen z Čečenska, kteří se objevují v jižních oblastech Ukrajiny. Je to další pátá kolona?

Na Krymu po odtržení přijali zákony, že se Krymští Tataři mohou v klidu vzdělávat na všech úrovních od základní školy až po univerzitu ve svém jazyce. A přitom tam žije asi 12 procent Krymských Tatarů. Myslím, že si obecně obyvatelstvo Krymu polepšilo; už jen proto, že nemají platy a důchody v krutě devalvované hřivně, ale v rublech. Říkají, že i když jim blokuje Ukrajina dodávky elektřiny, potravin nebo pitné vody, kterou chtěla platit dokonce v ceně plynu, nějak to vydrží. OSN už tlačí na ukrajinskou vládu, ať odstraní tyto blokády. Na Krymu mají, pokud odmyslíme hrozbu vojenského konfliktu, teď přece jen lepší vyhlídky, než kdyby byli součástí hroutící se ekonomiky Ukrajiny. Samozřejmě, že se můžou někteří prozápadní Tataři, ekonomicky navázaní na ukrajinské oligarchy, znepokojovat, ale účinek to v této fázi mít fakticky nemůže. Všimněte si, že se politické špičky EU touto otázkou prakticky nezabývají. Je to jen otázka pro média a propagandu.

Co říkáte svéráznému primátorovi Oděsy, bývalému gruzínskému prezidentovi Michailu Saakašvilimu? Má „koule“, nebo je to jen člověk v amerických službách, jak hovoří někteří?

Náš „Miška“ je nespolehlivá loutka Západu. Nicméně mi připadá ještě horší, než jsem očekával. Politicky naivní, který se vždy hodí Západu proti Ruské federaci. Nemají ho rádi Ukrajinci. Sami nechápou, co tím prezident Petro Porošenko sleduje. Spíše dělá ostudu a neudrží ústa na uzdě. Kdo viděl střet Avakova a Saakašviliho – oba odhalili zčásti svůj charakter. A Miška z toho vyšel jako přitroublý kokta, kterého prý nebudou nějací Ukrajinci poučovat, jak se má chovat a co má říkat, když je ten gubernátor Oděsy. Tak to na mne alespoň zapůsobilo.

Zakarpatská Ukrajina bude i v tomto roce téměř poloprázdná. Češi do těchto oblastí, byť se tu rapidně zlepšily služby a ubytování, nejezdí. Nebyla by to od nás nejlepší pomoc, jezdit zase nejen na Koločavu nebo do Mukačeva? Tak jako to bylo v nedávné době v rumunském Banátu...

Nemám pocit, že by lidi rádi cestovali po Ukrajině a poznávali tuto zem. A hotely a vše související vlastní oligarchie. Tak komu chcete pomáhat? Ukrajina si musí pomoci sama. Ale dokáže to jen tím, že v první fázi se oprostí od vlivu Západu i Východu. Zprivatizuje zpět část národního majetku. Zákonodárně rozbourá oligarchii a začne správné hospodařit se sektorem primárním a plně rozvine sekundární a terciární sektor své ekonomiky. Takový osvícený politický subjekt a jednotlivec a už vůbec lid na Ukrajině, myslím, je a já ho tam vidím, ale geopolitické zájmy stojí nad tím vším. Takže není šance.