Pane profesore, ohlédneme-li se za uplynulým rokem, co z Vašeho pohledu patřilo mezi nejdůležitější události?
Zmínil bych dvě věci. Na ukrajinském bojišti loni k žádnému dramatickému zvratu nedošlo. Zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem je bez ohledu na to, co bude dělat, mimořádné. Dostal se do Bílého domu navzdory nejrůznějším strukturám, které se tomu pokoušely zabránit a dokonce se ho pokoušely zlikvidovat. Navzdory médiím, navzdory části hlubokého státu se mu podařilo vyhrát, takže to je velká událost.
Na druhou stranu berme v potaz, že část hlubokého státu nejspíš s Donaldem Trumpem do nějaké míry spolupracuje, anebo on spolupracuje s ním. Je to vidět na některých nominacích do zahraničně-politického týmu a je to vidět na změněné atmosféře prezidentské kampaně v posledních měsících. K Trumpovi se začali najednou připojovat lidé, kteří by o něho dříve nezavadili a dříve jednoznačně podporovali Demokraty. Bylo to vidět na oligarších. Příkladem za všechny Mark Zuckerberg, který v září podal důležité svědectví, jak byl v rámci Facebooku nucen k manipulacím. Koneckonců se to týká i Jeffa Bezose, jehož Washington Post odmítl dát doporučení, že by lidé měli volit Kamalu Harris. Nepochybně tam byly i další pohyby, které nejsou navenek vidět.
Posuneme-li se od Trumpa dál, během posledního měsíce roku 2024 se toho dělo hodně…
Bude pro Českou republiku rok 2025 lepší, než ten proběhlý?Anketa
Zásadní událost, kterou nelze opomínat, je zrušení prezidentských voleb v Rumunsku. Dosud se nestalo, aby bylo takovým způsobem zrušeno první kolo prezidentských voleb bez zjevných důvodů. Uváděné důvody jako kampaň na Tiktoku a údajné ruské zasahování nemohou obstát. Rumunsko měli pod kontrolou atlantisté a to, že se jim lidé vzbouřili a dokonce Rumuni ze zahraničí volili kandidáta, který byl proti establishmentu. Reálným důvodem zrušení bylo vítězství nepohodlného kandidáta. Nelze to srovnávat s případem opakování prezidentských voleb v Rakousku, kde šlo o těsné počty hlasů a jejich přepočítávání, což jako důvod obstálo. V Rumunsku šlo o něco zcela jiného. Je to členský stát EU a NATO a rýsoval se tam kandidát, který stojí proti stávající proukrajinské orientaci, tak se zrušily volby. To je obrovské varování pro nás všechny.
Mám-li to shrnout, tak Trump, Rumunsko a Sýrie patří k událostem, které jsou pro nás mimořádně důležité.
Fotogalerie: - Ohlédnutí za rokem 2024
Ještě bych zůstal u Rumunska, protože tam přece soud rozhodoval dvakrát. Poprvé konstatoval, že první kolo proběhlo v pořádku, a po enormním tlaku ze západu rozhodoval podruhé, kde už volby zrušil.
Na tom vidíme tu obrovskou manipulaci. Nejprve proběhly volby, kde v prvním kole navzdory průzkumům zvítězil alternativní kandidát Calin Georgescu, několik dnů hledali řešení a dali věc k Ústavnímu soudu, který týden po volbách rozhodl, že i přes různé stížnosti proběhlo první kolo prezidentských voleb v pořádku. Dva dny poté vydává americké ministerstvo zahraničí prohlášení, ve kterém varuje před vývojem v Rumunsku. Další den poté přicházejí rumunské zpravodajské služby s jakýmsi materiálem, který posílají na Ústavní soud a krátce nato tentýž Ústavní soud rozhoduje o zrušení. To všechno na základě materiálu, se kterým přišly rumunské zpravodajské služby, respektive s tím, co dodala rumunská větev amerického hlubokého státu. Takhle to proběhlo. Neexistuje jasnější předání instrukce formálně suverénnímu orgánu formálně suverénní země ze strany amerických vlivových struktur.
Do jaké míry podle Vás existuje riziko podobného scénáře také u nás v České republice? Netřeba připomínat dlouhodobou kritiku a pochybnosti nad fungováním jedné naší tajné služby.
Domnívám se, že Bezpečnostní informační služba vedená oceňovaným spolupracovníkem CIA generálem Koudelkou by byla připravená a učinila všechno pro to, aby z demokratického klání odstranila případného vlasteneckého kandidáta, který by oslovil velkou část veřejnosti. O něčem takovém vůbec nemám pochyb. Ale ve volbách v roce 2025 něco takového nevidím jako příliš pravděpodobné, protože tipovaný vítěz voleb, kterým je Andrej Babiš, nepředstavuje pro systém takovou hrozbu jako byl Calin Georgescu v Rumunsku.
V prosinci se toho skutečně dělo hodně. Připomenul bych též nepovedený pokus o vyhlášení stanného práva ze strany jihokorejského prezidenta, ale též pád francouzské vlády, což je nepochybné oslabení prezidenta Macrona. Působí to jako by svět začal tu více, tu méně vřít…
Svět se dává do pohybu a je příznačné, že do nového roku dva nejdůležitější státy EU, tedy Francie a Německo, vstupují s tím, že není jasné, kdo tam bude vládnout a není to dáno tím, že by bylo před standardními volbami, ale tím, že vlády se hroutí a v obou zemích jsou silné opoziční strany, které se systém snaží vyřadit z politické soutěže. Ve Francii bude v březnu vyhlášen rozsudek nad Marine Le Penovou, která čelí hrozbě zákazu politické činnosti. V Německu zase asi stovka poslanců Bundestagu podala k tamnímu Ústavnímu soudu zákaz AfD. Tato strana sice zatím není největším favoritem voleb, ale stává se hlavní opoziční silou a jednou z hlavních stran německé politiky. Evropské režimy se začínají otřásat.
Brutálnější otřesy pak vidíme mimo Evropu. Například u amerických klientských států typu jižní Koreje. To není také žádná náhoda. Patrně to souvisí s ústupem americké hegemonie, který často vede k zoufalým gestům. Není to tak, že ústup hegemonie nutně vede k bezprostřednímu oslabení, ale k tomu, že exponenti amerického vlivu se občas budou pokoušet o silová gesta a budou situaci vyhraňovat. To je příkladem jihokorejského prezidenta. V čele této země nikdy nestál nikdo oddanější Washingtonu než tento prezident a zrovna on se pokusil o převrat. O Rumunsku jsme již hovořili, ale tam jde o podobný projev.
S tímto procesem souvisí pokusy o zákazy opozičních stran nebo kriminalizaci jejich lídrů. Stávající režimy si už se svými protivníky neumí poradit. Máme zde oligarchické režimy nazývané liberální demokracie a teď se objevují síly slibující naději na změnu. Stávající režimy tyto oponenty dosud zvládaly vlastními prostředky, ale dostáváme se do situace, kdy to nestačí a tyto režimy začínají sahat k prostředkům nestandardním. To se projevuje nasazením Ústavního soudu, zpravodajských služeb apod. Budou zkoušet leccos.
Budou tendence, které popisujete, v novém roce sílit?
Přesně tak, bude to sílit. Uvidíme to v dalších částech světa. Proto o tom hovořím, protože se nás to bytostně týká. Možná jsem optimista a stále věřím, že podzimní volby u nás proběhnou standardním způsobem, ale kdoví, co se za ten půlrok stane. Vidíme stoupající represi. Před Vánoci ve sněmovně přijali v rámci přílepku paragraf trestního zákoníku, který kriminalizuje sběr veřejných informací pro zahraniční mocnost. Stalo se to formou přílepku zákona o pomoci Ukrajině. Takhle u nás probíhá změna trestního zákoníku. To je něco, co dokonce i náš liberálně-progresivistický Ústavní soud nerad vidí. Mluvím o tom z jednoduchého důvodu. Hledají každou skulinku pro získání nových nástrojů represe vůči opozici a jak jsem už řekl, tyto tendence nebudou klesat, ale naopak sílit.
Fotogalerie: - Odvolávání Pekarové
Ten paragraf 318a je napsaný natolik obecně, že dle většiny kritiků jím lze za mříže dostat prakticky kohokoli.
Ano, formulace je natolik gumová, že lze kohokoli uvěznit a to ještě s drakonickými tresty. Není to však úplná novinka, protože gumový charakter už má i článek zákona o popírání genocidy. Podle tohoto článku soudili Josefa Skálu. Stačí aktivistický státní zástupce a může žalovat podstatnou část české politické elity za to, jakým způsobem mluví o izraelské invazi v Gaze, protože to je v podstatě popírání genocidy. Státní zástupci jsou ale profilovaní způsobem, který toto znemožňuje. Takže tu máme gumové paragrafy a záleží pouze na ideologické orientaci státního zástupce, co s tím paragrafem bude dělat. Tohle je totalitní systém.
Psali jsme:
Na základě toho, co jsme všechno probrali, je vidět, že se kumulují různé konflikty a krize. O čem to svědčí? Jde o přeskupování sil či utváření jakéhosi nového světa?
Změna světového řádu je vždy historicky doprovázena velkými válkami. My v Evropě zažíváme už nárůst nebezpečí v souvislosti s nezvládnutými migranty, zvláště to vidíme ve Francii a Německu. Je to lehká předzvěst toho, co nám skutečně hrozí. Dochází nejen k nárůstu nebezpečí uvnitř států, ale také k nárůstu napětí a možnosti konfliktů mezi státy. Nebezpečí proto bude dvojího druhu. Bude přicházet zevnitř, ale i zvenku. A také z liberálně-progresivistické odpovědi, tedy represe. Ta se nebude často týkat skutečných bezpečnostních rizik, ale bude to útok na demokratickou opozici. Toto můžeme čekat.
A samozřejmě, z globálního hlediska bude dále docházet k přeskupení globálních sil od americké hegemonie k multipolaritě. Nutně to vyvolá nějaký otřes a je otázkou, zda to bude otřes v podobě lokálních válek nebo velké války. Nicméně války budou a je to zřejmé. Mohou také začít války občanské. Otázka pro nás zní, co z toho se může dotknout střední Evropy, protože máme pocit, že tady jsme tak trochu za vodou, že jsme chráněni ze všech možných stran, ale ono to platit nemusí. Vzpomeňme na Jugoslávii v devadesátých letech. V půlce osmdesátých let to byla stabilní země a o pár let později dějiště mnoha masakrů. Za zdánlivou stabilitou se mohou skrývat velké síly. Západní Evropa byla dlouhou dobu, vlastně od roku 1945, ušetřena jakémukoli násilí a je možné, že se něco takového i do Evropy vrátí.
To není úplně optimistická prognóza.
Nemůžeme být v tomhle přehnaně optimističtí. Máme na výběr mezi špatným a horším, bohužel.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 6 čtenářů)
Jak hodnotíte rozhovor?
autor: Radim Panenka
Kocum
