Expremiér Petr Nečas v rozhovoru pro PL v reakci na imigrační katastrofu, která sužuje Evropu, uvedl, že bychom měli se vší vážností nastolit otázku o udržitelnosti schengenského prostoru a možnosti znovuzavedení hraničních kontrol. Nebylo by to v rámci efektivního zajištění bezpečnosti evropských občanů na místě? Případně existuje jiné, podobně silné řešení?

Od začátku bylo jasné, že Schengen není jednosměrná ulice. Když my můžeme svobodně bez kontroly ven, tak to logicky znamená, že i ostatní z toho prostoru mohou bez kontroly přijet sem. Nejde o nic nového pod sluncem. Nemyslím si ale, že je teď objektivní důvod nastolovat otázku zrušení Schengenu nyní. Je naprosto správné odmítnout kvóty, to je naprosto špatná politika a Evropská komise to nemá co řídit. Je naše suverénní právo stanovit si, koho do naší země přijmeme a koho ne.

Zavedení kvót by byla velmi krátkozraká politika. Vzpomeňme si na dobu arabského jara, jak evropští idealisté propukali v nadšení, že to je analogie roku 1989. Já jsem tehdy varoval, aby to nebyl spíš rok 1848, protože jsem nevěřil, že arabské společnosti jsou připravené na něco takového, na co jsme byli tehdy připraveni my. Čím dál víc mám obavy, že pokud máme k dnešní situaci stavět nějakou analogii, tak to, co se odehrává na Blízkém a Středním východě, je možná analogie s Třicetiletou válkou. My používáme termín Třicetiletá válka s velkým T, ale v anglosaském světě je to War of the religions. V podstatě totéž dnes probíhá mezi šíity a sunnity.

Mimochodem tady na CEVRU jsem měl v letošním semestru dva Turky. Když jsem se jich nedávno ptal, proč Erdogan podporuje al-Nusru (teroristická organizace v Sýrii – pozn. red.), oba úplně nezávisle na sobě velmi spontánně zareagovali: protože jsou to sunnité, to my musíme. Čili i takové příběhy ze života dokazují, že jde o hluboký konflikt, který nemá jednoduché řešení. Jedná se o konflikt zásadního sporu, kde jsou póly na jedné straně ideologické a náboženské povahy, hlubokého schizmatu a na druhé straně mají póly mocenskou povahu. Toto prostě nemá jednoduché a rychlé řešení. Může se to táhnout desítky let.

Abych se vrátil k tématu. Pokud tu je předpoklad konfliktu, který se potáhne celé dekády, můžou se dát do pohybu ne desítky tisíc, ale desítky milionů lidí. A postarat se o tolik lidí je mimo jakékoliv možnosti Evropy. Není pochyb o tom, že v drtivé většině jde o ekonomické uprchlíky. Do toho přijít s politikou kvót, je signál pro všechny: jen tak dál, chlapci a děvčata, přijeďte, my se o vás postaráme. Toto je úplně nesmyslná politika, navíc v rámci Schengenu se kvóty nedají uplatňovat, vždyť oni mohou kdekoliv překračovat hranice.

Jediná možnost je skutečně zajistit vnější hranici. V tom mají Češi výhodu, protože jsme uvnitř a nemáme vnější hranici. Kromě ruzyňského letiště, kde si své povinnosti plníme dobře. Nepochybně to Italové nebo Řekové mají těžší, ale povinnosti si v tom neplní. Pokud se dají do pohybu masy v rámci Evropy, nějaké kontroly v Rozvadově tomu nezabrání. Země, které mají zodpovědnost za ochranu vnější hranice schengenského prostoru, musí začít plnit své povinnosti a ne ještě pomáhat dalším invazím uprchlíků.

Jak toho docílit prakticky? Hlídat celou jižní hranici s vojenskými loděmi a nikoho nekompromisně nepustit?

Samozřejmě. Neznamená to pochopitelně, že když se tam nějaká loď potápí v bouři, necháme je všechny utopit, ale nalodit a odvézt je zpátky. Austrálie to dělá dlouhodobě a rozhodně to z ní neudělalo necivilizovanou zemi. Navíc v Austrálii je hustota obyvatel 2,8 lidí na kilometr čtvereční, zatímco v Evropě je to 72 lidí na kilometr čtvereční. Evropa zkrátka nemá kapacitu se o masy uprchlíků postarat. O tom není pochyb.

Co říkáte na argument, který používá kněz Tomáš Halík, že uprchlíky přijímat musíme, protože je to naše morální povinnost?

(Dlouhý smích) No já nevím. Ať Tomáš Halík začne sám u sebe a v kostele přijme nějaké imigranty… To jsou krásné řeči, ale svým způsobem nebezpečné. Jedním z problémů dnešního Západu je, že vede krásné řeči, ale ty řeči pak nejsou podepřeny jakoukoli vůlí konat. A pokud se ty nůžky mezi nádherným řečněním a realitou rozevřou neúnosně, vznikne prostor, který zaplní různí extremisti a tyto krasořečníky pošlou na střídačku. Myslím, že bychom měli méně krásně mluvit, ale více konat.

My nemáme morální povinnost zachraňovat celý svět, pokud na to nemáme síly. A na toto bez jakýchkoli pochybností dnešní Západ síly nemá.

Objevují se i komentáře, že si tento problém způsobil Západ sám politikou vůči zemím, z nichž dnes lidé utíkají.

Samozřejmě, že do jisté míry si to Západ způsobil sám. Způsobuje si to tím, že levicově-liberální progresivní agendou zbytečně drolí tradiční společnost. Tradiční rodiny jsou dnes stavěny na vedlejší kolej, rodí se málo dětí, lidé v určitých manuálních profesích nechtějí pracovat a přistěhovalci pak jsou kýženou náhradou, která má pustit žilou tak, aby stát blahobytu fungoval ještě o pár let déle s velmi štědrými sociálními systémy. To zase zpětně působí tak, že to funguje jako magnet pro příliv dalších a dalších lidí.

Druhá věc, kterou Západ absolutně nezvládá, je přirozená integrace nových přistěhovalců. To se ukazuje na druhé a třetí generaci. Na první generaci nikoli, ta je vděčná, že se dostala do lepších pracovních a životních podmínek než tam, kde vyrůstala. Jejich dětem a těm dalším už přirozený pocit vděku mizí nebo úplně zmizel, do společnosti se neintegrují a nepřijímají hodnoty zdejší evropské společnosti. To jsou celé generace lidí, které jsou úplně v „luftu“. Necítí se doma tam kde, žijí, ale nejsou už ani doma v té původní zemi. To je prostě špatně a já se nedivím Čechům, že z toho mají strach. Češi samozřejmě nechtějí, aby Praha vypadala jako Marseille, Malmö nebo Birmingham. Pokud se na Západě v této věci staly chyby, a nepochybně se staly, není důvod ty chyby opakovat do nekonečna. Je nejvyšší čas se probudit a přestat minulé chyby opakovat.

Co říkáte na poslední vývoj na Ukrajině? Separatisté nedávno přišli s dosti vstřícným návrhem vůči Kyjevu, který s nimi ale odmítal jednat, a tak ho zase stáhli.

Návrh separatistů první, druhý, třetí nebo další budoucí čtvrtý… Tohle bych nebral zatím úplně vážně. Nemyslím si, že by sami separatisté své návrhy brali vážně. Počkejme, je tady rok 2015, kdy by se měly naplnit závazky z minských dohod. Nepochybně to Ukrajina jako taková nebude mít jednoduché. Platí určitě, že minské dohody trošku zklidnily situaci na bojišti. Stejně tak platí, že většina vojenských závazků z minských dohod jde za Ruskem, zatímco většina civilních závazků jde za Ukrajinou. V tom má Moskva určitou taktickou výhodu, protože splnění civilních závazků je daleko těžší při míře animozit, které mezi Donbasem a zbytkem Ukrajiny panují. Kyjev je v tom v těžší pozici než Moskva. Zřídit autonomii určitého celku v rámci zachování celistvé Ukrajiny je skoro kvadratura kruhu. Kyjev má i druhou nevýhodu.

Moskva se totiž může rozhodnout vojenské povinnosti splnit, čímž vyšle signál, že mají splněno. Pak ale vina za neřešení situace bude padat na Kyjev a Ukrajina v důsledku toho definitivně Donbas ztratí. Anebo se Moskva rozhodne neplnit své vojenské závazky, ozbrojený konflikt bude pokračovat dál a Ukrajina nemá na to, aby to vyhrála. To bude destabilizovat situaci na celé Ukrajině a dostávat to pod tlak celou kyjevskou vládu. Ať už prezidenta Porošenka nebo premiéra Jaceňuka. Budou vystaveni kritice i ze strany ukrajinských radikálnějších kruhů. V tuto chvíli bych ovšem nic nevyvozoval z různých návrhů, které mají myslím taktickou, ale vůbec ne strategickou povahu. To je hra.