Ani výloha rozbitá. Václavák? „Pavel i vláda jednou zjistí, že...”

Tak tedy, mluvil jste na Václaváku. Rejpal by se ptal: Proč se na pódium derete? O co usilujete?

Rejpalovi bych asi odpověděl, že jsem se na pódium nemusel drát, úplně normálně mi zavolal Jindra Rajchl a zeptal se mě, jestli bych nechtěl na této demonstraci vystoupit. Svůj projev jsem nemusel posílat ke schválení, nikdo mi nekecal do toho, co chci lidem říci, nikdo z organizátorů nezpochybňoval moji integritu, nikdo nepátral, za koho kopu, nikdo nevymýšlel teorie, komu jsem se zaprodal... vlastně bylo jednoduché na tuto nabídku kývnout. Kdybych měl stejné podmínky, vystoupil bych na demonstracích i loni.

Usiluju pořád o to samé. Chtěl bych české bohatství v českých rukou, chtěl bych, aby se bral ohled na chudé, chtěl bych, aby se náš stát řídil raději jako firma, než jako dojná kráva. Chtěl bych, aby se aktivita lidí nesvazovala stále šílenějšími předpisy, chtěl bych, abychom si o svém osudu rozhodovali co nejvíce sami, chtěl bych mít vlastní úděly, a ne ty evropsky zelené. Chtěl bych, aby se zvyšovala úroveň vzdělání, a ne snižovala. Chtěl bych, aby české ručičky byly ve světě zase pojem. Chtěl bych, abychom jedli vlastní potraviny vyrostlé na vlastních polích a zpracované ve vlastních závodech. Chtěl bych, abychom si vyráběli vlastní elektřinu a prodávali ji za české ceny českým spotřebitelům.

Tohle všechno se samozřejmě do mého dvouminutového projevu na demonstraci nevešlo, ale naštěstí píšu každý den Vidlákovy kydy a jsem rád, že mi po demonstraci zase přibylo čtenářů.

Co říci k akci pár desítek blbů, kteří šli po skončení demonstrace dělat bordel před Národní muzeum? Viděl jste to na vlastní oči?

Stál jsem na druhé straně ulice a sledoval, co se tam děje. Upřímně... už ze vzdálenosti padesáti metrů nebylo co vidět. Obrázek o celém incidentu jsem si musel udělat až z desítek videí, která očití účastníci hojně umisťovali na internet.

K tomu se dá říct jen jedno – Jindra Rajchl měl naprostou pravdu, když říkal, že strašně záleží na tom, kdo na demonstraci vystoupí. Nechte tam vystoupit paní Konečnou, a je úplně jedno, jaký bude mít projev. Novináři napíší, že to byla komunistická demonstrace. Zavlaje tam jediná ruská vlajka, a novináři použijí jen fotky s touto jednou jedinou vlajkou, která se jinak ztratí v moři těch českých. Tohle bylo to samé. Na Václaváku bylo sto tisíc lidí, ani jedna výloha nebyla rozbita, ani jedno auto nebylo vykradeno, ani jedna popelnice nebyla převržena... ale pravdomluvní intervjuci popíší příchod dvaceti lidí na schody Národního muzea, kde se dožadují sundání ukrajinské vlajky, jako útok na americký Kapitol. Zbytek už byl jen železnou logikou pouličního incidentu. Stačí jiskřička...

Sice se nic nestalo, nebyla z toho žádná škoda ani na Muzeu ani na exponátech, ve Francii by to takový incident nedotáhl ani do místních zpráv... Ale u nás to naplnilo všechny velké deníky i televize a Vítek Rakušan hned mohl mluvit o tom, jak s demonstranty nebude mít slitování.

Všem těm, kteří se účastnili této medvědí služby, děkujeme a posíláme klíčenku.

Zdá se, že demonstrace vůbec nebyla. Koaliční politici viděli jen pár desítek blbů u Muzea, tři hodiny demonstrace zcela ignorují. Někteří přiznávají, že obsah projevů ani nesledovali. Dle prezidenta se lidmi, kteří na Václavák přišli, není třeba zabývat. Je to správný postup?

Pan prezident sotva začal a už přišel s tím, že sto tisíc lidí na Václaváku (a všechny ty, kteří jim fandili z domova) není třeba brát vážně... Kdybych před volbami napsal, že občan Petr Pavel nebude spojovat, ale rozdělovat lidi na lepší a horší, určitě bych měl na krku Jana Cempera, který by vypracoval zdrcující analýzu o tom, jak lžu.

Naštěstí demonstrace byla. A podle cvrkotu na sociálních sítích ji bedlivě sledovali i ti, kteří teď velkohubě prohlašují, že je nezajímala. Takřka plný Václavák se nedá vymlčet a nedá se nad ním mávnout rukou. I v této věci panuje elementární logika. Pokud budou vláda a prezident mávat rukama a ignorovat názory lidí z Václaváku, mohou jednoho dne zjistit, že už to není jen názor zanedbatelné menšiny.

Vládní politici Václavák bagatelizují a tak jim uniká to, co vidím já. Oni se ti demonstranti stále lépe organizují. Jsou stále vynalézavější v propagaci, prošlapali si už lecjakou slepou uličku, takže neplýtvají silami, dali důvěru mnohem schopnějším lídrům... to všechno se teprve projeví.

Ale z mého hlediska je pro demonstranty rozhodně lepší, když je vláda podceňuje.

Provládní komentariát už sjel hnutí ANO, že s demonstrací v zásadě sympatizuje. To je zajímavý úkaz, jako celek. Mají se bát podobného trendu?

Podle hnutí ANO je naše vláda tou nejhorší od roku 1989. Podle demonstrantů také. Podle hnutí ANO toho náš premiér stihl zkazit víc, než jiní za dvě volební období. Demonstranti si to myslí také. Podle hnutí ANO předvádí vládní pětikoalice takřka totalitní praktiky. Demonstranti to vidí úplně stejně. I já to vidím úplně stejně.

Jedna a jedna jsou dvě.

Andrej Babiš je stále jedním z nejdůvěryhodnějších politiků, ustál své politické neúspěchy a poučil se z nich, nadechl se k novému politickému boji o voliče. Být vládní pětikoalicí, hodně bych se bál. Do voleb je daleko, ale jestli budou pokračovat v nastoleném trendu, čeká je jednou hodně ošklivé překvapení a Andrej Babiš na něm bude mít lví podíl.

Končí zima, zemědělci se pustí do práce. Mají důvod pracovat radostně?

Každý zemědělec bojuje proti mnoha nepřátelům. Nadměrnému suchu, nadměrnému vlhku, mrazu, vedru, proti plísním, broukům, hrabošům, divočákům, burzovním cenám komodit i hnojiv, praktikám zahraničních obchodních řetězců... teď navíc musejí bojovat proti nejúžasnějším grýndýlovým příležitostem.

Dokud byly zásahy vlády nebo EU něco jako přírodní katastrofy, tak se s tím zemědělci vyrovnali. Občas to přišlo, bylo to nepříjemné, ale člověk to nějak zvládnul a přizpůsobil se. Ale v poslední době jsou evropské zásahy do zemědělství častější než tornáda i záplavy. To začíná znechucovat dokonce i sedláky, kteří od roku 89 zatím přežili všechno.

Loňský rok byl pro zemědělce šílený sám o sobě. Naštěstí se celkem urodilo a stouply nejenom ceny hnojiv, nafty a chemie, ale také ceny pšenice, takže se to nějak vyrovnalo. Loni na tom byl dobře každý, kdo za staré levné ceny nakoupil a za nové drahé ceny prodal. Letos to bude horší. Staré ceny jsou ty drahé a nové jsou už nižší. Zasít se samozřejmě musí, ale že by se české zemědělstvo dívalo do budoucnosti s optimismem, to si tedy nemyslím.

Teď na jaře se ale zřejmě nic dramatického nestane. Loňská úroda je prodaná, hnojiva na jaro jsou nakoupená. Až do žní se budou zemědělci zabývat nepřítelem, kterého znají. Banálně řečeno, budou se snažit, aby byla co nejlepší úroda. Po žních se ukáže, jak moc vystrčila zuby henta zemědělská politika našeho státu.

Ministr Nekula komentoval ceny paprik a rajčat tak, ať občané dělají lečo v létě, ne v zimě. Je zdražení paprik a rajčat jen sezónní?

Nemám nic proti tomu, aby se v zimě jedly jitrnice, tlačenka, uzené a jiné zabijačkové produkty, protože sezónnost potravin má skutečně něco do sebe. Prasátko nejlépe chutná v lednu. V srpnu dám před bůčkem přednost vařené červené řepě s trochou kozího sýra či salátu z čerstvé cibule a čerstvých rajčat.

Nicméně ještě nedávno nám vysvětlovali, že pokrok spočívá v tom, že společnost s nadnárodním kapitálem investuje miliardu korun do skleníku na papriky, který je vytápěn a produkuje i v zimě. A díky nejnovějším metodám řízení, dokonalé karanténě a nejmodernějším technologiím je produkt takřka bez chemie a za rozumnou cenu. Takhle to bylo, dokud někdo nevymyslel, že grýndýl potřebuje místo jaderných elektráren henty větrníky, slunečníky a měsíčníky. Teď už jen sklízíme plody všech ojroblbostí posledních let. Vytápění skleníků je drahé a tak je drahá i paprika.

Dovolím si v nadsázce jednu panskou radu čtenářům... zařiďte si hospodářství a v zimě žerte jelita, protože pokrok jde zpět a svět se v Brusel obrátil.

Bankovní sektor má potíže. Věnujete zvýšenou péči svým úsporám?

Spíš nad úsporami zpívám žalozpěv. Hodnota bank se propadá, člověk nikdy neví, jestli mu druhý den bankomat vyplázne nějaké peníze, inflace stoupá, člověk nikdy neví, kolik bude stát zítřejší oběd... asi si ještě doplním zásoby uhlí ve sklepě, koupím nějaké obilí na krmení pro prasátka, možná bych si měl koupit nové vidle, protože samopal mi neprodají, a možná bych za zbylé peníze mohl vzít dětičky „k móři". Tedy, jestli to stihneme.

Opět musím dát čtenářům radu, která většině z nich nepomůže – pořiďte si hospodářství. Prase totiž na hodnotě vždycky přibývá.