Kandidujete za hnutí STAČILO!. Někdo vás označuje za populistku, jiný tvrdí, že skáčete z pravice do levice. Kde vlastně politicky stojíte?
Možná nejsem pravice podle dnešních tabulek. Možná pro zaryté marxisty nejsem ani správná levice. Ale rozhodně nejsem nikdo, kdo by se řídil tím, co mu řekne marketingový tým. Já jsem pořád tam, kde byla pravice dřív – u lidí, kteří vstávají do práce, podnikají, živí rodinu, starají se o nemocné rodiče a ještě platí daně, z kterých žije půlka státu. Jenže mezitím se změnily ty strany, které si u nás říkaly „pravice“. Přestaly mluvit o rodině. Přestaly hájit živnostníky. Začaly si kupovat voliče dotacemi, zapomněly na zodpovědnost a začaly rozdávat „narativy“. Jestli se pravice vzdala těch, kdo drží tuhle zemi na ramenou, tak je to problém pravice – ne můj. Já jsem se nezměnila. Pořád věřím ve svobodu, odpovědnost, spravedlnost a důvěru. A tyhle hodnoty chci hájit – ne kvůli značce. Ale kvůli lidem, kteří už příliš dlouho táhnou a nikdo se jich nezastane.
Řekla jste: „Jdu, protože už stačilo.“ Co přesně pro vás znamená tohle stačilo?
Stačilo přehlížení těch, kteří dělají svou práci poctivě. Stačilo škatulkování, kdo má právo mluvit a kdo raději ne. Stačilo, aby o našich životech rozhodovali lidé, kteří nikdy nezaplatili fakturu z vlastní kapsy – a už vůbec ne ze svého času nebo bolesti. Já nevstupuju do politiky proto, že bych si myslela, že mám odpověď na všechno. Ale protože vím, co se stane, když rozhodují lidé bez svědomí. A to je horší, než chyba. To je cynismus. A ten ničí důvěru, která je pro společnost cennější než peníze.
Fotogalerie: - Vlastenecká síla
Mluvíte často o míru – ale není to dnes spíš naivní? V době, kdy svět hoří, a lidé se bojí?
Válka není důkaz síly. Je to důkaz selhání. A říct „chceme chránit život“ není slabost. Je to odpovědnost. Mluvila jsem s mámou, jejíž syn se jí zeptal, jestli si s sebou vezmou plyšáky, až budou muset utíkat. Na tohle žádný politik z titulní stránky nemá odpověď. Ale matka ano: Dokud budu moct, ochráním tě. A já chci, aby stát mluvil stejně. Ne jako velitel. Ale jako někdo, kdo chápe, co je v sázce.
Věříte, že dnes ještě můžete oslovit mladé ideály jako práce, rodina, odpovědnost nebo vlast?
Věřím. Právě proto, že s mladými mluvím. Není pravda, že jim na ničem nezáleží – jen jim to dlouho nikdo neřekl normálně, bez mentorování. Jedna studentka mi nedávno řekla, že dřív si myslela, že slovo „vlast“ je trapné. Ale pak odjela na semestr do USA a viděla, jak tam lidé hrdě vyvěšují vlajku. Ne z povinnosti, ale z radosti. A řekla mi: Já chci něco, co mi bude takhle blízké. To není nacionalismus. To je přirozená lidská potřeba někam patřit. A my jsme ji tady udusili v ironii, v aroganci a zesměšňování. Je čas ji vrátit zpátky.
Často mluvíte o tom, že se lidé necítí vítáni ve vlastní zemi. Ale nejsme v diktatuře. Není to přehnané?
Není. Nejsou tu sice v ulicích tanky a nejsme obehnáni ostnatým drátem. Nikdo vám zákonem nezakazuje mluvit. „Jen“ upozorní, že za některé názory hrozí až tři roky vězení. A mnozí raději mlčí. Jak ze strachu z trestu, tak ze strachu z výsměchu. Z nálepek. Z toho, že jim někdo přelepí čelo nápisem „nepřijatelný“. Přišla za mnou učitelka, která chtěla s dětmi oslavit Den matek. Bylo jí naznačeno, že to není dostatečně „inkluzivní“. Tak se toho raději vzdala. Tohle není oficiální cenzura. Ale je to tichý tlak na ústup z vlastního domova. A ten je někdy horší, než zákaz.
Fotogalerie: - Proti krajní pravici
Kritizujete plýtvání státem. Ale co konkrétně byste zrušila? Kde byste si troufla říct: Tady to končí?
Začnu tam, kde to pálí všechny – ale nikdo s tím nic nedělá. Zbytečná ministerstva, která vznikla jen jako trafiky. PR kampaně bez výsledku. Poradci, kteří nic neradí, ale fakturují. Nestoudné instituce, financované státem bez zodpovědnosti, bez kontroly a bez svědomí. Vezměme si Univerzitu Karlovu. V roce 2024 si její vedení rozdělilo 11,5 milionu korun na odměnách. Rektorka Milena Králíčková dostala celkem přes 970 tisíc navíc ke svému už tak vysokému platu. A co bylo nejprve uvedeno jako důvod? Zvládnutí krizové situace po tragické střelbě na Filozofické fakultě. To sama rektorka řekla. Až pod tlakem veřejnosti a akademiků své tvrzení zmírnila a omluvila se. Ale ty peníze zůstaly. Symbolická gesta za milion? To je facka všem učitelům, studentům a zaměstnancům, kteří ten rok prožili se sevřeným hrdlem. Tohle není selhání jedince. To je selhání systému. A já chci ten systém měnit – ne z moderátorského studia, ale zevnitř. Peníze, které vydělali lidé svou prací, nemají končit v odměnách těm, kteří už zapomněli, co to znamená sloužit.
Byla jste kvůli svým názorům ostrakizována. Co byste řekla lidem, kteří dnes váhají, jestli říkat, co si myslí?
Řekla bych: Nebojte se. Má to cenu. Mně lékař odmítl ošetření kvůli mým názorům. Švadlena mi nechtěla ušít šaty, protože nechtěla mít problémy. Můžete se v tu chvíli složit – nebo vydržet. A když vydržíte, lidé si toho všimnou. Ne všichni nahlas. Ale mnozí tiše řeknou: Díky vám jsme pochopili, že nemusíme mlčet. A důvěra, která vzniká v pochopení a sounáležitosti, je silnější než jakákoli popularita.
Fotogalerie: - Březnová schůze sněmovny
Nevadí vám, že se o vás hovoří jako o kariéristce a věčné kandidátce na cokoliv?
Já jsem pořád stejná. Když dnes někdo říká, že „už nejsem pravice“, říkám: A co jste z ní nechali? Jestli se vzdala poctivé práce, rodiny, pečujících, živnostníků a lidí, kteří táhnou, pak je na čase se neptat, kam patřím já – ale co zbylo z těch, co si to jméno nechali na ceduli. Já vím, na čí straně stojím. A pokud mi lidé dají důvěru, budu na té straně stát dál – i když to nebude pohodlné. Protože mlčet, když vidíte nespravedlnost, není nestrannost. Je to zrada.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Cítíte se vítáni ve vlastní zemi?
autor: Karel Výborný
Návštěvník99
