Římskokatolický duchovní Romuald Štěpán Rob v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz na Štědrý den prohlásil, že za špatnou náladu ve společnosti mnohem více než politici mohou média. Čím byste je jako dlouholetý profesionál v oboru vzal v ochranu? Nebo opravdu jsou hlavními viníky zjitřené atmosféry v zemi?

Média se nevymezují vůči manipulaci, lžím a jednáním politiků, kteří svými postoji a vlastními příklady rozdělují společnost a zasévají svár. Tím, že politici před volbami říkají něco jiného než po volbách, že jsou jim bližší vlastní platy než valorizace důchodů, že jsou jim bližší oligarchové než obyčejní lidé a české firmy. Vidíme je při každodenních událostech.

Mezi politiky je stále méně osobnosti pracující ve prospěch naší společnosti, jsou mezi nimi nevyzrálé osobnosti bez životních či profesních zkušeností, které se nás snaží s trapností jim vlastní poučovat, jak bychom měli žít, jaké bychom měli mít hodnoty, přičemž jejich hodnotami je kolikrát jen lokajství, teatrálnost a prázdnota. Jsou mezi nimi lidé, kteří v poslaneckých lavicích sedí kus života, někteří tam sedí odjakživa a jejich zájmem je přežít s poslaneckými či vládními vysokými platy co nejdéle. Na úkor společnosti. Naše zájmy a potřeby často řeší zpětně, se zpožděním, až když není zbytí, polovičatě, ledabyle, naoko.

Náš demokratický systém politických stran je, bohužel, takový, nevede k osobní odpovědnosti. Vidíme, že jednotliví politici si dělají a říkají, co chtějí, často jen aby se zalíbili někomu, kdo jim umožňuje v těchto pozicích působit, být na předním místě kandidátky ve volbách, aby byli volitelní. Odpovědnost k lidem a vlasti bývá mizivá.

A co by měla dělat média pro to, aby byla těmi hlídacími psy demokracie?

Média namísto hledání řešení nápravy zahnívajícího systému jsou na straně politiků, globálního řízení společnosti, několika málo nadnárodních organizací, které řídí nebo usilují o řízení celého světa. Média a novináři jsou v područí světových agentur, od nichž přebírají informace jako definitivní pravdu namísto toho, aby rozkrývali jejich manipulace. Nadnárodní zájmy zbrojařských firem, farmaceutických lobby, finančních skupin. Psychologické, světové informační operace, které slouží k ovlivňování světového či lokálního veřejného mínění média nevidí.

Novinářům chybí vlastní rozum, osobní pozorování, zkušenosti, pestrá paleta na sobě nezávislých informačních zdrojů, chybí analýza. Média nechtějí vidět kritiky našeho rozpadajícího se systému, nezkoumají, co je a co není ku prospěchu naší společnosti, namísto toho se podílejí na jejím rozdělování dehonestací a nálepkováním těch, kteří mají odvahu postavit se degenerujícím vztahům.

Absence vlastního rozumu, osobního pozorování, zkušeností, pestré palety na sobě nezávislých informačních zdrojů a analýzy. To je hodně drtivá kritika novinářské práce. Je vůbec co dodat?

Ale novinářům to nestačí. Kromě povrchní práce se potřebují zviditelňovat na sociálních sítích, kde se předvádějí, na jaké straně ideologie stojí, ať už se týká válek, pandemie a různých propagand, jako by jim jejich mediální práce či sláva byla málo, jako by měli mít pocit, že mají svými vlastními názory ovlivňovat společnost namísto toho, aby ji ovlivňovali svou prací čili hledáním pravdy tím, že budou přinášet lidem co nejširší názorové spektrum z různých zdrojů. Je třeba si připomínat, že novináři by neměli stát na žádné straně.

Média a novináři jsou však, bohužel, někdy ideology a propagátory jednotlivých zájmů, jindy posly a trubači prázdnoty. Proto můžeme zvažovat, že média jsou hlavními viníky zjitřené atmosféry v zemi. Když selhávají politici, mají alespoň fungovat média jako kontrolní mechanismus, což se neděje.