Pane doktore, jste všeobecně známý odborník na gotické umění, zvláště architekturu, umělecké řemeslo a také vysokoškolský pedagog. Realizoval jste celou řadu výstav, při kterých jste spolupracoval s významnými muzei a galeriemi v zahraničí. Připomeňme alespoň náročné výstavní projekty Ferdinand V. Dobrotivý nebo Václav IV. a umění krásného slohu. Jak reagujete na požáry francouzských katedrál?

 

Požár v Paříži v roce 2018 a v Nantes před několika týdny považuji, ve shodě s názorem pražského arcibiskupa, za útoky na „naši“ civilizaci. Licoměrná shovívavost médií nezakryje skutečné viníky. Dozvídáme se jen část pravdy. Poškozovaných památek je mnohem více. Vždy mne rozčílí, když někdo utýrá bezbranné zvíře, zapálí památný strom nebo starobylý dřevěný kostelík. Vaří se mi krev, když čtu, že viníci jsou neznámí, nebo jen „hloupí“ a ze žhářů se dělají „oběti společnosti“. Když hoří chrám, který znám z prohlídek s tamními památkáři od sakristie po střechu a navíc o něm sám rád přednáším v rámci výkladu evropské gotiky, tak jsem především překvapený, zaražený a nesmírně smutný. Po šoku přichází snaha pomoci. Okamžitě jsem vyvinul úsilí spolupráce s Francií. Restaurátorské dílny Pražského hradu jsou schopné účinně pomáhat. Mají vybavení na světové úrovni. Hradní pracoviště je součástí sídla prezidenta republiky a pan prezident se živě zajímá o historii a umění a s pohnutím sleduje současný společenský vývoj.

 

Může se něco takového stát u nás?

 

Suchovody katedrály a blízkost hasičské jednotky na Pražském hradě činí z pražské katedrály jednu z nejlépe zabezpečených gotických staveb Evropy. Ale přesto se začínám obávat – v morální rovině. Zrovna včera jsem prožil něco, co mne málem „zabilo“. Bylo to při rozhovoru s dobrým známým o požáru ve Francii. Po mém shrnutí události následovala, jak to jen říct co nejvhodněji, no řekněme, že překvapivá situace. Známý povídá: „No já ty migranty chápu, mají právo být rozčarovaní; má přítelkyně čekala na občanství tak dlouho, že bych jí pomohl zapálit svatýho Víta.“ Po pravdě řečeno, já jen zalapal po dechu a vzdal jakoukoli následnou diskusi.

 

 

Vraťme se k Notre Dame. Jaký způsob obnovy gotické stavby upřednostňujete?

 

To je velice složitá tematika. Co člověk, to jiný názor. A rozdílné názory mohou mít francouzský prezident, památkář, architekt, urbanista, historik umění a kněz. V rámci zaslepení odborností bychom ale neměli zapomínat na přání národa, lidu, občanů. Sám dávám přednost objemové a obrysové obnově upomínající na historický stav, ale v detailu s příležitostí odlišit, co je staré a co je nové. Například bych obnovil střechu včetně štíhlé sanktusníkové vížky v úctě k práci stavitele E. Viollet-le-Duca. Ale kamenické prvky, které budou zhotovovány, ať jsou tesány s užitím tradičních středověkých způsobů práce. Snažil bych se maximálně uplatnit originální kameny. Současně bych ale dal možnost vytvořit dnešní detaily – nápisové pásky s letopočtem obnovy či jiným analytickým, na první bližší pohled viditelným odlišením stáří. Třeba na způsob novodobých kamenických značek. Ostatně, francouzská katedrální gotika je v rámci kleneb bravurní jednoduchou skládačkou s významnou rolí klenebních žeber a svorníků a přirozeně opěrných oblouků a pilířů. Obnovu každé katedrály vnímám jako možnost oživit stará a mnohdy i zanikající řemesla. Nemám rád hypermoderní architektonické realizace v historickém prostředí nebo vnášení multikulturních symbolů tam, kde je tradiční místo pro kříž. Přirozeně, že jsou i místa, kde mi nový obětní stůl nebo okna vůbec nevadí – každá doba přináší své, pokud má vlastní styl. Problém současného umění spatřuji v tom, že mnohdy se jedná o pouhou provokaci.

 

Máte konkrétní příklady vhodných úprav v rámci památkové péče?

 

Ano, hned několik. Před nedávnou dobou jsem inicioval v rámci obnovy Nejvyššího purkrabství zavěšení trámových stropů. Než aby krásné renesanční a raně barokní malované stropy byly uložené v depozitáři, ať je vidí návštěvníci Hradu. Podařilo se mi také navrhnout realizaci monumentální státní symboliky na reprezentačním schodišti Strakovy akademie. Památkově hodnotná budova, užívaná vládou získala nové umělecké dílo provedené tradiční vitrážovou technikou předními mistry svého řemesla. Domnívám se, že vytvoření vitrážových oken by prospělo také kapli sv. Ludmily v bazilice sv. Jiří. Než čirá velká okna jako ve skleníku, pokusme se s ohledem na národní světici a blížící se výročí její mučednické smrti zamyslet, zda jsme schopní vkusným způsobem kultivovat místa s historickým duchovním významem.