Proč se podle vašeho názoru rozpoutala taková kampaň kolem návrhu Sněmovny na udělení státního vyznamenání právě vám?

Zřejmě jsem příliš narušil jejich pohodlné kruhy. Většinou nemají ani ponětí, kdo jsem. Nic ode mne nečetli. Nevědí, čím jsem nebezpečný, ale říkali to v televizi.

I Heydrich moc dobře věděl, co je Vančura zač a proč je nebezpečný. Takhle nezacházel ani Kohout a spol. s Nezvalem, s Bieblem... Zřejmě mám taky skočit z okna.

V roce 1941 píše žumpa české žurnalistiky Árijský boj: „Podívejme se na naši Akademii a její literární třídu. Tam kolem básníka Machara kupí se pěkná levičácká společnost, Hora, Kopta, Majerová a jiní. To jsou naši nesmrtelní, levičácky orientovaní, kteří bohorovně sedí na Olympu a dívají se s pohrdáním na takové Zavřely.“

A v dalším čísle: „Vtírá se nám do pera poznámka, proč jsme u nás již dříve sami neprovedli označení Židů. Proč musíme vždy přijít později? Proč? Proč???“

Stačí jen zaměnit slovo Židé za slovo komunisté.

A v čísle 50-51: „Emanuel z Lešehradu otravoval lid levicovou literaturou.“

Árijský boj udával zákeřně – zveřejňoval totiž i domovské adresy napadaných, aby je případný „národní mstitel“ mohl vyřídit fyzicky.

Jaký je rozdíl mezi Arijským bojem a mezi denunciacemi jakéhosi Kadlece na webu Forum24, který udává mé údajné příznivce?

Jeden prý „často publikuje v literárním časopise LUK (dříve Obrys-Kmen), příloze Haló novin, kterou vydává filiálka KSČM, Unie českých spisovatelů, jejímž je Karel Sýs předsedou“.

Zločin nad zločiny!

„Výbor národní kultury je ovšem také prodlouženou rukou KSČM – ostatně sídlí na stejné adrese (ano, v ulici Politických vězňů).“ Číslo popisné jemnocitně vynechal.

Jedna z příznivkyň „je výkonnou ředitelkou Klubu českých a slovenských spisovatelů a píše básně. Byla přispěvatelkou… prokremelských Literárních novin.“

Jestlipak si Literárky předplatil Putin?

Jeden z pomýlených je „komunistickým spisovatelem a členem Unie českých spisovatelů“.

I tak to stačí na žalobu!

Jiný můj příznivec „ je básníkem a literárním kritikem. Za komunismu publikoval v literárním časopise Kmen, jehož posledním předrevolučním šéfredaktorem byl právě Sýs“.

Za komoušů dokonce také dýchal, jedl a pil.

U jiného vadí muzika, druhdy život Čechů: „Je hudební historik, rusista a zpěvák, po léta je také moderátorem českých vystoupení Alexandrovců.“

Americký ministr obrany James Forrestal v roce 1949 vyskočil z 16. patra s výkřikem: „Rusové přicházejí! Rusové jsou tady!“ Šílenství je zřejmě nakažlivé.

Proč se podobné otázky, zejména ohledně uměleckých aktivit za minulého režimu, nekladly jiným adeptům, resp. poté laureátům? V čem tkví vaše výjimečnost v tomto smyslu?

Když jsem dva roky šéfoval samostatnému Kmeni, ale i dřív, tiskli jsme spisovatele, kteří takzvaně nebo opravdu nemohli. A to se kupodivu neodpouští. Věřil jsem, že se podaří spojit všechny proudy literatury. Ale to jsem byl vedle. Smyslem převratu bylo naopak zničit „protivníky“. A ti, kdo se snažili o nějaké spojování, byli nebezpeční. Mnozí spisovatelé už v Kmeni odmítali tisknout, už věděli, že by si pokazili kádrový profil.

Skála a Pilař nikomu nevadili. U nich se předpokládalo, že vymřou. Vadil jsem já, vadil Jaromír Pelc, vadil Jaroslav Čejka…

Dnešní šéfredaktoři, profesoři item denuncianti, se třásli na ještě nevychladlé židle a ještě se tím chlubí! Jak si všiml Jiří Jírovec:

„Sýs byl v roce 1989 šéfredaktorem časopisu Kmen. Dostal padáka, tedy výpověď, či ještě jinak, vyhodili ho. Bohatost českého jazyka umožňuje akt vykopnutí popsat k nepoznání. Michael Třeštík, který Kmen převzal, v dokumentu ČT o Sýsovi říká: ‚Jeho politická a lidská pověst byla dost příšerná a tak jsem ho potřeboval v redakci nemít.‘ Naproti tomu Sýsův internetový životopis se omezuje na konstatování: ‚Jako zastánce politiky komunistické strany z redakce Kmene v listopadu 1989 odešel.‘“

Vypadnout, nechtít, odejít. Vypadnout nechtěl, byl odejit.

Není to spíše tak, že sloužíte jako zástupný terč, skrze nějž jest se strefováno do prezidenta?

Je to samozřejmě útok obchvatem na prezidenta. Na mně si rejžkové, peňásové a putnové za třicet let přece dostatečně zgustli. Vypadalo to, že už všechnu žluč vylili, a ejhle! Přece jen se jim vytvořila nová.

Dnes, kdy většina mobiloidního národa nemá o poezii ani páru, udržuje se český básník již 14 dní na obrazovkách a v novinách? Když jsem v TV poslouchal, jak o mně hovoří tak vysocí pánové jako Drahoš nebo Kalousek, s nimiž jsem nikdy neměl a nikdy nechci mít nic společného, bože, při každém vyslovení jména Sýs nebo Sís anebo Süss jsem se zachvěl strachy, že jsem něco provedl.

Vyčítají vám, že jste se měl podílet na kádrování a zakazování jiných spisovatelů před r. 1989. Ruku na srdce – opravdu jste nikdy nevyužil možnosti oficiálního autora, který může ovlivňovat dění v celé literatuře?

Co to je oficiální autor? Je to třeba Páral, Hrabal, Adolf Born, anebo třeba Česká filharmonie, česká fotbalová jedenáctka – ti všichni vesele hráli, zpívali, malovali, psali a veršovali.

Myslíte tedy, že měli přestat hrát, kopat, psát a tisknout básně?

Jediné, co mohli udělat, bylo snažit se o nápravu. Nejzuřivěji mi spílají ti, co se o žádnou nápravu kromě svého bankovního konta nestarali tenkrát ani dnes.

Když jsem navrhl Jaroslava Foglara za člena Svazu českých spisovatelů, po čemž toužil, proti byl jen Ivan Skála a prohrál to.

V roce 1987 jsem s Foglarem udělal první rozhovor v době tzv. temna. Přátelé i „přátelé“ mne varovali, že jsem si dovolil moc. Kde byli oni zavilí bojovníci proti „oficiální“ literatuře? Schovaní v peřinách.

Takže ano, využil jsem možnost „oficiálního“ autora ovlivnit dění v literatuře, samozřejmě ne v celé, to byste vliv jednotlivce i poezie přecenil.

Obecně vzato: kde se podle vás vzal ten urputný třídní boj, který teď právě semílá vás, ale trvá už delší dobu a vybíjí se vždy na nějaké vybrané osobnosti… jednou Nohavica, podruhé Kundera, dnes vy… Nelze se zbavit dojmu, že jde o něco docela jiného než o literaturu či dokonce o jedno vyznamenání. Jak čtete souvislosti?

Je to vskutku nefalšovaný třídní boj, který se – jak trefně pravil jistý Josef – zostřuje. Třídní boj neznamená, že dělníci, dnes bychom řekli méně majetní, byli a jsou nalevo. Jak známo, Adolfa vynesli do říšského kancléřství ti nejchudší. Samozřejmě z druhé strany ho tahali loutkovodiči, o nichž může prostý smrtelník získat jen mlhavé představy. Koneckonců wehrmacht jezdil na americkou naftu. Otázka už může znít jedině takto: Vymkl se Hitler ze své role, anebo vše, co dělal, bylo předepsáno scénářem?

Je to nástup fašismu. I Hitler se pokusil o převrat na ulici, pak ale vsadil na volby. U nás však už volby neplatí. Bude se volit tak dlouho, až se dosáhne žádoucího výsledku. A když se nedosáhne, vezme se to do ruky jinak. Je to ještě demokracie?

Jak z toho ven, když demokracie je na straně Stohoven?

Ředitelka Krajské vědecké knihovny v Liberci zakázala besedu o knize Petra Hampla Prolomení hradeb s odůvodněním: „Obsah knihy se neslučuje s názory zastávanými knihovnou.“

Když přejdu fakt, že knihovna jako taková nemůže žádný názor zastávat, jsme už zase hloub v hnědém blátě.

Protože se Darwinova teorie neslučuje s knihou Genesis, nebudeme o ní besedovat.

Už nejsme daleko od hranic s hořícími knihami. Chybí už jen pochodňové průvody pod balkonem říšského kancléřství, pardon Melantrichu.

Je to konec demokracie?

Nemáte chuť s tím vším prostě praštit a přestat dělat pohyblivý cíl poblázněným novinářům, z nichž část má totalitní máslo na hlavě a část se jich narodila až po listopadu 89?

Já píšu a šetřím peníze, abych mohl své knihy vydat. Netoužím stát se cílem, ale v mých letech je mi už skoro jedno, co o mně řekne Putna a spol. Bohužel ještě říkám „skoro“.

Ale všeho do času. Všiml jste si v televizi, jak se všichni ti denuncianti dívají úkosem? Právě totiž podepsali přihlášku na nesmrtelnou ostudu.

Ještě jedna obecná otázka: Nepřijde vám, že strašně vzrostla agresivita a útočnost, a nejen v politice, ale i v běžném životě? Čemu to připisujete?

Každý podle svých potřeb a jedem das seine. Každému jen to, co si urve. Urbi et urvi.

Děti se to dneska učí už odmalička. Nedávno v rádiu docela vážně diskutovali, jestli se smí dítě přebalovat. Nesmí, pokud s tím nesouhlasí.

Jak to dopadne, to věděli už Franz Kafka s Orwellem, zatímco nám „uměnovědci“ lhali, že měli na mysli socialismus.

Klasikové praví, a dějiny to mnohokrát potvrdily, že stát, který používá na své přežití represe, tak jen skrývá svou slabost a oddaluje svůj zánik. Pokud to připustíme, tak co bude? Vyzkoušeli jsme socialismus, a přestal fungovat jako režim dobrý pro svobodu. Vyzkoušeli jsme si demokracii, ale ta se nám před očima mění v území nesvobody. Nebojíte se, že si přímo říkáme o nějakou vládu silné ruky? Ale to pak sklapne všem…

Proč by socialismus nebyl dobrý pro svobodu? Kapitalismus je různý. Různý, ale nikoli věčný. Byl v nacistickém i v dnešním Německu, je v Británii i v Portoriku. I v Rusku. I v Indii. Svoboda v Británii neplatila pro barevné Indy, směli jen dodávat diamanty do královniny koruny.

21. srpen byl zajisté zločin, ale masakr v Libyi nebyl zločin? Vrazit Kaddáfímu do zadku šroubovák, to byl přiměřený, takříkajíc gentlemanský akt?

Kapitalismus byl v 19. století pokrokový, ale perspektivu nemá. Jak nazveme to, co přijde? Co po jméně!

Co je to svoboda? Poznaná nutnost, nebo bezuzdná honba za vlastním blahem?

Kdybyste měl něco vzkázat panu prezidentovi v souvislosti s vaším případným vyznamenáním, co by to bylo?

Nezávidím mu, já bych prezidentem být nechtěl, ani nemohl. Už toho zažil tolik, že nějaká kauza Sýs ho nemůže vykolejit. Ostatně na obzoru se jistě vynořují další kauzy a tak pořád dokola.

Když si však musí prezident nechat líbit nadávky, že je alkoholická troska, a Babiš, že je komouš a estébák, pak opravdu nevím. Nejslušnější způsob, jak se jich zbavit, zní podle červenotrenýrkářů „vymáčknout“ je.

Tahle si nepustil hubu na špacír ani Goebbels.

Nic netrvá věčně. V českém rybníčku se však vždycky všecko stane až nakonec. Zatímco světové oceány už drahnou dobu bouří, Čechové, kdysi statní jonáci, se baví o karanténních kabinách pro kuřáky a o zlevnění či zdražení větrníků pro poslance. A taky o jakémsi Sýsovi, který prý kdysi napsal cosi o neúrodě jablek za dob Isaaca Newtona.

A kdybyste měl vzkázat něco těm, kdo vás dnes hanobí v médiích, jak by to znělo?

Karel Hynek Mácha řekl kritikovi, který napsal o Máji, že je to „škvára“ a autor „rýmotepec“: „Tomíčku, je mi vás líto.“