Dnes  se čím dál tím více ukazuje, že vítězem nejdelší války v dějinách Spojených států není ani tak Tálibán jako spíše sousední Čína, uvádíte na sociální síti. Proč si to myslíte?

Před bezmála 20 lety po vojenské porážce od armád USA a NATO se Tálibán uchýlil k vleklé, obtížné a nepříliš úspěšné partyzánské válce, kterou nakonec sám chtěl ukončit. Proto na jeho žádost v lednu 2016 ČLR překvapivě iniciovala mírové rozhovory s Tálibánem, jichž se zúčastnily ještě Pákistán, Afghánistán a Spojené státy. Mírová iniciativa záhy skončila, když v květnu byl při americkém náletu zabit tehdejší vůdce hnutí mulla Mohammad Mansúr. To možná byl klíčový okamžik, od něhož začala čínsko-tálibánská spolupráce, která vedla k historické fotografii Talibů s čínskými zbraněmi v prezidentském paláci v Kábulu potvrzující konečné vítězství povstalců.

Poté tiskový mluvčí Talibů Zabíhulláh Mudžáhid oznámil, že jejich hnutí má pouze jednoho strategického partnera, a tím je Čínská lidová republika. ČLR se bude podílet na obnově těžebního průmyslu, konkrétně se zmínil o nalezištích mědi, jejichž exploatace se v nejbližší době obnoví a modernizuje právě zásluhou velkého souseda. Ten má pro Kábul představovat bránu na trhy celého světa.

S ohledem na zkušenosti třeba z Běloruska se dá předpokládat, že čínské investice do těžebního průmyslu budou masivní a přijdou velmi rychle. Stejně jako vybudování nezbytné dopravní infrastruktury, což se logicky zároveň spojí s projekty poválečné obnovy Afghánistánu. Proto se čím dál tím více ukazuje, že vítězem nejdelší války v dějinách Spojených států není ani tolik Tálibán, jako sousední Čína, která islámské bojovníky podporovala, vyzbrojila a nenápadně řídí jejich první mocenské kroky.

Už dnes se mi zdá jasné, že ostudná vojenská porážka v nejdelší válce Spojených států a jejich spojenců z NATO představuje pro budoucnost Západu ten menší problém. Větší nastane, až se Číně podaří její záměr učinit z Afghánistánu výkladní skříň svých dobrých úmyslů a rychle exportované prosperity. Kontrast mezi dvaceti lety neúspěšného válčení a možná jen pěti lety budování čínského hospodářského zázraku v jedné z nejzaostalejších zemí Asie by mohl dosavadnímu monopolárnímu světu definitivně zlomit vaz.

Jak jste viděl nepokoje v Kazachstánu? O co tam šlo?

Dnes, s odstupem pár týdnů, se mi zdá, že původně se jednalo o dokončení předání moci mezi dlouholetým prezidentem Nursultanem Nazarbajevem a jeho nástupcem Kasymem Tokajevem. Záminkou bylo skokové zdražení pohonných hmot, které vyvolalo nepokoje původně namířené proti Nazarbajevovi. Demonstranti žádali jeho definitivní odstoupení a káceli jeho sochy. Záhy se však do nepokojů zapojily dobře organizované ozbrojené, pravděpodobně islamistické bandy. Ty zaútočily nejen na vládní budovy, ale také na všechna kazachstánská letiště a na železnici.

Proto prezident Tokajev požádal o pomoc organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti a s pomocí zejména ruských výsadkových jednotek bylo povstání – či spíše pokus o další barevnou revoluci ve Střední Asii – potlačeno. Kazachstán se po letech relativně nezávislé politiky lavírující mezi Ruskou federací, Čínskou lidovou republikou, Spojenými státy a Tureckem výrazně posunul do sféry ruského vlivu.

V projevu v Poslanecké sněmovně jste řekl, že z programového prohlášení vlády ČR máte dojem, že se bude snažit oslabit zbytky naší suverenity. Jak?

Jde o nejvíce probruselskou vládu od našeho vstupu do EU v roce 2004, která se programově hlásí k další evropské integraci, tedy k federalizaci EU, včetně přijetí eura. Osekává naše vztahy s V4, hlavně s Maďarskem a Polskem. Varovný je její přístup k českému zemědělství. Avizované kroky mají zničit zbytky naší potravinové soběstačnosti. Proto Fialova vláda čelila mohutné demonstraci zemědělců ještě předtím, než získala důvěru. To je zápis do Guinnessovy knihy rekordů.

Hodně se u nás řeší Green Deal a zvláště energetika. Myslíte, že ani v tomto nebude naše vláda pod tlakem zvyšujících se cen schopna se proti některým pro nás nevýhodným opatřením přicházejícím z EU vymezit, dojednat výjimky, trvat například na zrušení emisních povolenek či na odchodu z evropské energetické burzy a podobně?

Žádnou vzpouru ani ohýbání bruselských směrnic tato vláda v popisu práce nemá. Naopak, bude je plnit s nadšením. Občanům určitě vysvětlí, že jinak to nejde. Nanejvýš dodá, že za to stejně může Babiš. Útok na české zemědělství ukázal názorně, v čí prospěch jedná. Česká republika a její občané to opravdu nejsou.

Evropská unie se podle vás víc než Sovětskému svazu podobá Číně za Mao Ce-tunga. Proč?

Vede mě k tomu následující historické srovnání a kniha Klause Schwaba Velký reset.

Na konci padesátých let chtěl Mao Ce-tung prosadit svůj model nové komunistické společnosti. K tomu potřeboval zlikvidovat tři konzervativní instituce bránící cestě do vysněného ráje – rodinu, peníze a soukromé vlastnictví. Jako nástroj použil direktivně řízenou ekonomickou modernizaci země nazvanou Velký skok vpřed. Rodinu a peníze zrušil rozdělením obyvatel do komun se společným stravováním a často i bydlením, kde vše bylo na příděl. Soukromé vlastnictví odstranil sdílením všeho, co původně patřilo k vybavení jednotlivých domácností. Komuny měly být soběstačné úplně ve všem, včetně domácké výroby oceli na dvorcích. Po třech letech fungování Velkého skoku vpřed v Číně vypukla ekonomická krize a jeden z největších hladomorů 20. století, který zahubil několik desítek milionů obyvatel. Drží dějinný primát, protože ho nevyvolala ani přírodní katastrofa ani válka, ale byl „pouze“ nechtěným důsledkem špatně připravené a bezohledně vynucované modernizační politiky.