„Konec spalovacích motorů se odkládá, EU se dohodla s Německem“, hlásily v tomto týdnu titulky. Mělo jít o kompromisní návrh vypracovaný Německem, který EK včetně místopředsedy Timmermanse akceptovala. Co je tedy přesně obsahem dohody a v čem se mění původně deklarovaný závazek zastavit prodej automobilů se spalovacími motory do roku 2035?

Státy se domluvily na výjimce u spalovacích motorů pro tzv. syntetická paliva, což jsou vlastně e-paliva, která jsou sice v současnosti extrémně energetický náročná na výrobu, ale počítá se, že za těch 10 až 12 let by to mohlo být už jinak. Evropská komise požadavku vyhověla a povolila výrobu nových aut se spalovacími motory po roku 2035, pokud budou využívat syntetická paliva.

S čím tedy mohou automobilisté počítat po roce 2035?

Určitě budou ve hře elektroauta, dále auta na vodíkový pohon a také auta, která spalují syntetická paliva. Ta škála bude zřejmě pestrá. Bude samozřejmě záležet na vývoji syntetických paliv, která by udržela dnešní spalovací motory ve hře. Spalování syntetických paliv produkuje výrazně čistší emise a vhodný výrobní proces z nich dělá uhlíkově neutrální palivo.

Proč k tomuto posunu došlo až nyní, když české předsednictví mělo právě tento rozumný přístup k elektromobilitě jako jednu z hlavních priorit? Přitom v jeho průběhu naopak byla uzavřena dohoda členských zemí, která byla mnohem striktnější a v podstatě byla základem legislativy, která spalovací motory od roku 2035 zcela zakazovala...

České předsednictví ale bylo v pozici honest brokera, tedy jakéhosi moderátora, který se snažil najít dohodu s ostatními zeměmi. Nemohli jsme si určovat pravidla, která by se nám líbila. Druhou věcí je také fakt, že většina velkých automobilek s přechodem na elektromobilitu počítá a postupně transformuje svou výrobu. Zalekly se, že by celý návrh mohl spadnout kvůli tomuto „trucu“ pod stůl.

Téma spalovacích motorů a automobilismu celkově je velmi ožehavé, diskutuje se o něm po celé Evropě. Jaké jsou v tomto směru nálady v Evropském parlamentu? Jak byl vnímán závazek vyjádřený únorovým hlasováním a jak je vnímán současný „ústupek“?

Evropský parlament je obecně vždy přísnější v posuzovaní zelených opatření. Ústupek v několika zemích vzbudil rozruch, ale postoj Německa a dalších členských států přesvědčil i další. Navíc se bavíme o syntetických palivech, která jsou ekologická, a mohla by být velkým příslibem do budoucna. Takže po počátečním rozčarování se vše uklidnilo.

Můžeme očekávat i nějaké další revize plánu Fit for 55, který je cestou k bezemisní Evropě a za ambiciozní až nerealistický byl považován i v jiných bodech?

Neočekávám hlubší revizi těch návrhů. Tlak na dodržení stanovených cílů je stále velký. Osobně vidím např. problematickou směrnici na podporu renovací budov v Evropské unii, kterou schválil v březnu Evropský parlament. Nyní to budou ještě projednávat členské státy. Podle schváleného návrhu by obytné budovy měly do roku 2033 dosáhnout minimálně energetické náročnosti třídy D, což i podle odborníků způsobí další nárůst cen stavebních materiálů i prací. Obávám se, že občané, kteří bydlí ve starších domech postavených např. v 70. letech, nebudou mít na požadované opravy peníze. Dalším problémem je třeba emisní norma EURO 7, ta musí projít zásadní proměnou, protože je naprosto nesmyslná a nereálná.

Klíčovou součástí tohoto plánu byla energetika. Jak moc tuto oblast změní události posledního roku, které kladou větší důraz na energetickou bezpečnost?

Rozhodně. Bylo to prakticky téma číslo 1 za českého předsednictví. Jednak energetická bezpečnost a také energetická soběstačnost. Ruská válka nám ukázala, jak jsme byli naivní, když jsme ekologickou transformaci chtěli postavit na levném ruském plynu. Zároveň EU prokázala neuvěřitelnou sílu a jednotu a během roku jsme se ruského plynu zbavili. Dalo by se to přirovnat k zázraku.