Vím, že to není Váš obor, ale jste dlouhodobým členem Klubu 2019, který sdružuje především odborníky z řad zemědělců a potravinářů, a tak se Vás zeptám, jak vidíte situaci v českém zemědělství a potravinářství? Třeba i jen z pohledu spotřebitele…

Z hlediska spotřebitele se cítím trochu provinile, když přes nákup v obchodním řetězci posílám zbytečně peníze do zahraničí, cítím se jak v protektorátu. Proto rád nakupuji na trhu české potraviny. A strašně lituji, že se naši podnikatelé nebyli schopni dohodnout na vytvoření českého obchodního řetězce, který by preferoval české potraviny, a měl daňový domicil zde.

Jsem trochu zděšen, když vidím to plýtvání potravinami, které musí ovšem zákazníci zaplatit. Říkám si, že sice občasné fronty a nedostatek za minulého režimu nebyly nic příjemného, ale z hlediska úspor (a tedy té ekologie, jindy vládními ústy tak bezmyšlenkovitě vzývané) to bylo hospodářství k přírodě mnohem šetrnější.

Vyrostli jsme i bez exotických potravin, naše strava byla tvořena převážně domácími produkty, a nejenže jsme to přežili, ale ukazuje se, že pro člověka je mnohem zdravější konzumovat to, co vyrostlo v zeměpisných lokalitách, kde žije – než to, co se nezralé naprosto neekologicky dováží přes půl zeměkoule, přičemž dodržování hygienických norem je při takovémto obchodování velmi iluzorní!

A teď z Vašeho pohledu bezpečnostního analytika, co říci k naší současné potravinové bezpečnosti? A jak komentovat její vývoj od roku 1989?