„Když hoři symboly, přichazi blba doba“. Takový je název vašeho blogu, ve kterém jste se vyjádřil k požáru Notre-Dame. Na Facebooku jste také uvedl: „Je to smutne, byl to hezky barak. Ale buďme realisti, k čemu je muslimske zemi křesťansky kostel?“ Co si o požáru Notre-Dame myslíte?

Jsem z toho smutný. Každý normální člověk musí být smutný z toho, když mizí něco, co po stovky let připomínalo umění našich předků. Genialitu stavitelů si člověk dnes ani neuvědomuje, připadá mu samozřejmá. Ale pak někde stojíte, třeba v džungli, a před vámi je chrám. A najednou si uvědomíte, že ten chrám postavil někdo stovky let před tím, než slavný Karel nechal postavit ten vajíčkový most přes Vltavu. Jak to udělal v době, kdy se každý šutr musel ručně opracovat? Kdy nebyly jeřáby a veškerá technika? Jak někdo věděl, že ten pilíř vydrží právě tu tíhu střechy, která nad ním bude nést hmotnost věků? To je ta technická část otázky.

A pak přichází ten duchovní rozměr. Symbol křesťanské civilizace západní Evropy vzplál. Hoří. Shořelo to, co shořet mohlo. Kámen nehoří. Jen díky tomu nezůstala z celého dómu jen hromádka popela. Co se s tím zbytkem nyní stane, je otázkou. Vzhledem ke zvrhlosti multikulturně-socialistických elit bych se vůbec nedivil, kdyby nějakého multikulturního zločince napadlo zrekonstruovat tento křesťanský svatostánek jako symbol všeobjímající víry, která se pak dříve nebo později stane symbolem jedné jediné preferované víry.

A co říci na informace ohledně množství poničených a různě znesvěcených kostelů, případně věcí v kostelech ve Francii v předešlých týdnech a měsících? V březnu hořel například kostel svatého Sulpicia známého mimo jiné z románu a filmu Šifra mistra Leonarda? Co to vypovídá o situaci ve Francii?

Svědčí to o tom, že Francii ovládl strach. Před dvaceti lety by se občané sami vypořádali s prasaty, která hanobí symboly a víru jejich předků. Dnes je situace taková, že každý sedí doma a raději se do ničeho neplete. Multikulturní média by ho zlikvidovala. I o požáru Notre-Dame informovali jen proto, že se to už nedalo zatajit a bylo to v přímém přenosu. Ostatní tragédie, včetně teroristického útoku na kostel svatého Sulpicia, jsou bagatelizovány. Nikdo se o těchto svinstvech nedozví.

Může požár Notre-Dame nakonec spojit rozdělenou francouzskou společnost? Nebo se naopak máme obávat nepokojů i s ohledem na příliš rychlé zdůvodnění neštěstí? A jak by se měl nyní zachovat prezident Macron?

Francouzskou společnost už nespojí nic. Je degenerovaná, opustily ji elity, které nyní vyznávají multikulturní socialismus a nyní se čeká jen na to, až i na francouzském venkově splyne bílá francouzská žena s černým africkým nadsamcem. Prezident Macron je jen symbolem zvrhlosti, ke které v jeho zemi došlo. Od něj se nic očekávat nedá. Bylo by dobré se od států typu Francie zavčasu oddělit. S jejich směřováním přece nemůžeme mít nic společného.

Po požáru katedrály Notre-Dame kolovalo Českem parodické foto novinářky Emmy Smetany. Lze to považovat za humor, nebo jde o kyberšikanu? Je dělání si legrace z novinářů ohrožením demokracie?

Co to je zač, ten Smetana? To je ta urputná moderátorka, která se neumí chovat, skáče někomu do řeči a podsouvá mu vlastní myšlenky? Pro mě ženy, které si dávají mužská jména, mají nějaký psychologický mindrák. A z nemocných lidí bychom si neměli dělat srandu.