V případě sobotní tragédie v Bohumíně lze mluvit o jedenáctinásobné vraždě, k níž vedly nepřekonatelné rodinné spory. Vy jako prezidentka Unie rodinných advokátů přicházíte do kontaktu s účastníky násilných činů mezi příbuznými. Jaké bývají nejčastější spouštěče toho, že někdo vztáhne na příbuzného ruku s cílem mu ublížit nebo ho dokonce usmrtit?

Příčinou podobných rodinných tragédií jsou vždy poškozené vztahy. Dnešní doba zapomněla na to, jak jsou důležité. Že je třeba o vztahy neustále pečovat jako o nejcennější květinu. Jakmile si myslíme, že si ji stačí přivlastnit, začne skomírat. Nemá-li dost slunce a zálivky, neodvděčí se vám bohatým květem. Tak je to i se vztahy. Svědčí jim každodenní drobná práce, ne nárazové cáknutí hnojiva. Jenomže o tom nám celebrity nevyprávějí. Nové oblečení ani zahraniční dovolená kvalitní mezilidské vztahy nevytvoří. Na nich musíme zapracovat sami.

Jsou předem promyšlené útoky jako ten v Bohumíně při rodinných tragédiích spíše výjimkou ve srovnání s činy provedenými v afektu?

O bohumínské tragédii toho zatím víme příliš málo, abychom mohli spekulovat o dlouho promýšleném činu. U rodinných sporů je běžné, že jsou plné emocí, které se projevují různými způsoby. U někoho pláčem, u jiného sklíčeností, u dalšího agresivitou. Patický afekt, který by zbavoval trestní odpovědnosti, musí konstatovat znalec, ale bývá výjimkou. To, co laik nazývá afektem, je povětšinou silná emocionální reakce.

Čím pachatelé své činy obvykle vysvětlují a liší se jejich motivy v případě partnerských a pokrevních vztahů? Nebo jde vždy o nenávist vyvolanou už nesnesitelným soužitím?

Emoce jsou vývojově starší výbavou než rozum. Spustí-li se na „plný výkon“, organismus současně oslabí nebo vypne rozum. Proto je zbytečné člověku zmítanému emocemi něco vysvětlovat. Logické argumenty stejně není schopen přijmout. Co člověk učiní pod vlivem emocí, to skutečně činí tak trochu bez rozumu. Následně se lidé pokoušejí své chování racionalizovat, ale je otázkou, nakolik je tato racionalizace pravdivá. Často uvádějí, že vyzkoušeli všechno, co je racionálně napadlo, a že pak už neviděli jinou možnost. „Nesnesitelné soužití“ je nic neříkající fráze. Za emoce mohou naše potřeby, které různým způsobem uspokojujeme, nebo neuspokojujeme.