„Lidé jako Vaňková, Válek, Rakušan, Bartoš, Stanjura, Blažek, Bek, Pekarová, Síkela, Jurečka či Výborný jsou důkazem toho, že k tomu abychom sklouzli do normalizace, nepotřebujeme sovětské či ruské tanky, ale stačí na to i 30 let bezuzdného kapitalismu žijícího z podstaty toho, co zde ve zdravotnictví, školství, energetice či bytovém fondu vybudoval reálný socialismus,“ napsala jste na svůj fb. Co konkrétně vás tak nadzvedlo ze židle?

Byla to reakce na absolutní cynismus Fialovy vlády. Tady jedna kauza střídá druhou, každý den posloucháme zprávy, jak naše země zaostává, klesají reálné mzdy, bydlení máme druhé nejdražší v EU, potraviny jakbysmet, naprosto jsme zaspali v budování strategické infrastruktury, což je vidět zejména ve srovnání s Polskem. A vláda se pak vymlouvá na kdeco. Bojí se miliardářů, zbrojařů, Bruselu, bank a korporací a hojí se na lidech, důchodcích a zaměstnancích.

Vy jste měla nedávno na sociálních sítí výměnu názorů s Danuší Nerudovou. Připomeňte prosím, o co šlo a co byste paní Nerudové vzkázala?

Paní Nerudové se dotklo, že jsem jí připomněla kauzu, kdy za jejího rektorování se kšeftovalo s tituly nevídaným způsobem. Tak hystericky zareagovala a poslala mě jako správná demokratka, připravená k diskusi, na východ a doporučila mi, ať nekandiduju. Nic hrozného, jsem na podobné štěky zvyklá, ale že to takto rozhodí osobu, která se cítí na místo eurokomisaře, to mě velmi překvapilo.

Paní Nerudové ovšem asi hodně ležím v žaludku, protože nedávno v rozhovoru v Českém rozhlasu na dotaz moderátorky, s kým by si v Evropském parlamentu rozuměla – respektive s kým má podobné názory, tak odpověděla, že kromě mě de facto se všemi. Zahřálo mě to u srdce, protože je to důkaz toho, že svou práci dělám dobře.