SPD je jejími kritiky občas vyčítáno, že krajské volby pojímá jako boj proti vládě a zdůrazňuje „celostátní“ témata. Co jsou podle vás specifická témata Olomouckého kraje, která je třeba akutně řešit?
Zmíněné výtky nepovažuji za oprávněné. Musíme si uvědomit, že v krajích není nikdo izolován od širších problémů, kterým naše země čelí. To, co se děje na celonárodní scéně, nás přímo ovlivňuje, přímo tady v našem sousedství – ať už jde o ekonomiku, zdravotnictví nebo životní prostředí. Nejsou to abstraktní problémy, ale realita ve své celkovosti, která ovlivňuje náš blahobyt, naše rodiny, naši práci, naše bezpečí a naši budoucnost.
Propojením regionálních výzev s národními tématy nijak nepřehlížíme jedinečnost každého regionu a každé komunity – naopak. Chceme, aby každý region měl hlas v širší konverzaci. Proč by například Olomoucký kraj měl zůstat pozadu, zatímco v Praze utvářejí politiku, která se nás všech týká? Zasloužíme si být součástí dialogu, ovlivňovat rozhodnutí, která ovlivňují nejen náš region, ale i naši zemi.
Jde o to zajistit, aby místní zájmy byly vyslyšeny a řešeny na všech úrovních. Máme plán, jak v každém kraji řešit financování, zdravotnictví, školství, bezpečí i dopravní obslužnost. Například u nás v Olomouckém kraji klademe důraz na dostupnost lékařské péče na území kraje tak, aby byla v kvalitní úrovni dostupná v celém regionu na stejné a kvalitní úrovni. Chceme se zaměřit na projekty dostupnéhoo bydlení a pracovní příležitosti pro mladé a talentované jedince. Ulehčíme rodinám zvýšením rodičovského příspěvku a zpřístupněním předškolní péče. Nezalekneme se ničeho při řešení problémů s nepřizpůsobivými. Rozhodně skoncujeme s korupcí. Žádné milionové úplatky, luxusní dovolené a drahá auta za odměnu jako během kauzy dopravních zakázek. Celý zkorumpovaný kartel zavedených stran a jejich klientelistické sítě rozprášíme a nepustíme je k jedinému haléři, který má sloužit občanům. Podrobně se krajské programy mohou voliči dočíst v každém regionu v našich volebních novinách.
Už několik týdnů jezdíte s kampaní po regionu. Jaká témata z toho, co slyšíte, dnes lidi pálí nejakutněji? A máte představu, jak jim z krajské úrovně pomoct?
Lidi pálí především všeobecná drahota. Není se čemu divit. Zdražuje elektřina, nájemní bydlení, vodné i stočné, potraviny, ale také oblečení, obuv nebo ubytování. Vláda pětikoalice ničí lidem životy svou neschopností. Máme jedny z nejdražších energií v EU, extrémně se propadly reálné mzdy. Lidé si musejí brát druhé práce a přivýdělky o víkendech, důchodcům sebrali tisícovku měsíčně, zatímco odtud utíká až 500 miliard korun ročně na dividendách nadnárodních korporací. To je stav ponižované a kolonizované země.
SPD má připravenou koncepci, jak i z krajské úrovně pomoci lidem v dnešní kritické situaci. Naše heslo stále je: Česká republika a český občan na 1. místě! Z krajské úrovně můžeme například zvýšit platy učitelkám a učitelům, kuchařkám nebo pracujícím v sociálních službách. Pomůžeme snižovat celkové výdaje na každodenní život, například rodinám s kroužky pro děti nebo podporou sportovního vyžití mládeže. To se týká také letních táborů. Možností je hodně.
Kraj může zavádět programy na podporu malých a středních podnikatelů, což posílí lokální ekonomiku. Investice do silnic a veřejné dopravy mohou usnadnit přístup obyvatel k zaměstnání, vzdělání a zdravotní péči. Posílením a rozšířením sociálních služeb pro seniory, zdravotně postižené a rodiny v těžké situaci hodláme zlepšit kvalitu života a podporu pro zranitelné skupiny. Zajistíme řádné financování vzdělávacích programů a rekvalifikací, aby se co nejvíc pomohlo lidem přizpůsobovat se měnícím se podmínkám.
V neposlední řadě musíme jednoznačně řešit problém s nepřizpůsobivými. Situace v Přerově nebo ve Šternberku, kde došlo dokonce ke zmlácení mladé dívky přesilou agresorů, je naprosto otřesná. SPD se nezalekne žádných aktivistů, sebere peníze parazitům, kteří chtějí žít na úkor ostatních a ještě je napadat. Zajistíme bezpečí a pořádek.
Na druhou stranu vládní politika do působení samospráv zjevně zasahuje, v letošním roce to dokonce vedlo k vystoupení několika starostů a hejtmanů proti vládě. V čem podle vás tato vláda uškodila regionům nejvíce?
Vládou schválená předloha zákona o rozpočtovém určení daní (RUD) upřednostňuje pouze některá města a na další nemyslí. Jestli umí vláda pětikoalice něco skvěle, tak tahat lidem peníze z kapes a zvyšovat daně. Obce a města se starají o školy a školky, dopravu a bezpečnost.
Pětikoalice jim tyto zdroje sebere, aby živila svá nová ministerstva a papalášský život, předražené byty, luxusní kanceláře a přeplacené poradce. Zohledněna jsou jen některá krajská města, která si to pokoutně prolobbovala, což třeba Olomouc není. Stát se snaží přenášet více zodpovědností a aktivit právě na města i na kraje, ale už k nim neposkytuje přiměřené finanční možnosti.
Pětikoalice argumentuje tím, že rostou veřejné výdaje ve městech a obcích a narůstá státní správa. Za prvé, nikde nebobtná stát tak, jako v Praze, kde se zřizují nová ministerstva pro pirátské trafiky, a za druhé už nikdo nezmiňuje, že jde o finance, které musejí obce a města vydávat například na transformaci školství či inkluzi, což jsou aktivistické výmysly na duševní mrzačení našich dětí, které celkovou kvalitu výuky jen zhoršují.
To je další příklad toho, jak celostátní témata zasahují na kraj. Zvýšené výdaje obcí a měst zkrátka pramení z povinností nařízených zeshora. Klade si někdo z pětikoalice například otázku, jaké chceme mít zdravotnictví za 5 nebo 10 let? Můžeme si sice diskutovat o počtech urgentních příjmů nebo záchranné služby, ale to je pouhá reakce na symptom, nikoli preventivní a koncepční řešení. Stát by měl vytvořit jasnou koncepci a v ní mít jasně zasazenou roli krajů včetně definice, co od nich do budoucna očekává.
Ministrem pro místní rozvoj, který má mít pod palcem rozvoj regionů, je v této vládě Ivan Bartoš. Co říci na jeho působení?
Ministr Bartoš je aktivistický podivín, který vůbec nemá v té funkci co pohledávat. Jeho pohrdání běžnými lidmi a ignorování reality dosahují děsivé úrovně. Mluví o podpoře znevýhodněných regionů, ale chybí jasná koncepce a praktické kroky ke zlepšení situace. Během jeho působení se rozdíly mezi bohatšími a chudšími regiony ještě více prohlubují, což může vést k sociálním a ekonomickým problémům. Také se nezabývá problémy spojenými s útlumem dříve dominantních odvětví, což opět vytváří problémy.
Ministr Bartoš také neudržuje dostatečně otevřený dialog s představiteli regionů a místními obyvateli. Nelze nezmínit jeho digitalizaci stavebního řízení. Před zaváděním si nedal poradit od odborníků, úředníků stavebního úřadu i od nás jako opozice, že digitalizaci nemá spouštět natvrdo, dát si čas na doladění a u toho nechat jet starý systém.
Dredatý packal si ještě den před spuštěním na všechny vyskakoval, že vše pojede od první minuty skvěle. Když to krachlo, hodil vinu na úředníky, za což se následně musel trapně omluvit. Poté mělo vše jet bezproblémově od konce srpna. Teď se blíží konec září a podle odborníků je hladký provoz na míle, ne-li galaxie vzdálen. Ministru Bartošovi to evidentně pochroumalo ego, při svém lhaní ani nedokáže hledět zpříma do kamer. Až se sečtou škody včetně žalob, budou to podle těch, kdo tomu rozumí, miliardové částky. Nezapomeňme na naprosto chybnou komunikaci, chybějící metodiky, manuály. Uvědomuje si ten člověk, jak moc stresu způsobil úředníkům i stavebníkům? Jenže ministr Bartoš se nadále snaží obhájit neobhajitelné, ačkoliv jsme opakovaně upozorňovali, že jeho digitalizace je paskvil a měl by odstoupit. Drží se zuby nehty postu, protože kdyby Piráti ve vládě skončili, tak je to konec pro polovinu členů, kteří jsou různě přisátí na veřejné penězovody. Přitom stavební řízení není to jediné, co se Pirátům digitálně nepovedlo – zrušení rodných čísel, občanka v mobilu… jeden průšvih za druhým.
Psali jsme:
Na bedrech krajů často leží praktická realizace zdravotní, sociální či školské politiky státu. Kraje jsou zřizovateli škol či nemocnic a provozovateli sociálních služeb. Pokud ale vláda dá do kapitol méně peněz, protože se rozhodne šetřit či mít jiné priority, dopadá řešení na kraje. Neměly by mít v tomto směru větší pravomoci a také disponovat větším dílem z veřejných prostředků, určených na tyto oblasti?
Rozumím, že kraje hrají klíčovou roli v realizaci zdravotní, sociální a školské politiky. Je pravda, že čelíme výzvám, pokud jde o financování těchto oblastí, zejména v kontextu rozpočtových priorit asociální vlády pětikoalice. Kraje by měly mít větší pravomoci při rozhodování o alokaci prostředků a přizpůsobení politiky místním potřebám. To by umožnilo efektivnější a flexibilnější reakce na specifické výzvy v jednotlivých regionech.
Je nezbytné, aby kraje měly zajištěný větší a stabilnější podíl z veřejných rozpočtů, což by umožnilo lépe financovat služby, které poskytují, ale zároveň je nutné některá nařízení a projekty seshora odbyrokratizovat. Tím by se zajistila udržitelnost a kvalita těchto služeb. Zároveň je důležité zajistit transparentnost v nakládání s prostředky a odpovědnost krajských orgánů, což provedeme jedině tak, že se zbavíme zajetých establishmentových struktur. To posílí důvěru veřejnosti v regionální správu.
Fotogalerie: - Volební plakáty
Měly by kraje usilovat o to, být případně v rámci formátu Asociace krajů nějakou koordinovanou alternativou vůči vládě, usilovat třeba o nápravu toho, čím poškozuje občany?
Ano, je nezbytné, aby se kraje spojily a společně vystupovaly za zájmy svých obyvatel, zejména v oblastech, kde cítí, že vláda neplní své závazky nebo že její rozhodnutí negativně ovlivňují kvalitu života občanů. Kraje by měly aktivně navrhovat řešení a alternativy, které by mohly pomoci napravit situace, kde vláda selhává. O tom, jak moc je takový záměr proveditelný, rozhodnou právě krajské volby.
SPD v letošním programu ke krajským volbám hodně akcentuje rozvoj lokalit s horší dostupností a často omezenými možnostmi rozvoje. Zrovna v Olomouckém kraji, v jeho severní části v Jeseníkách, takové lokality jsou. Co by tedy měly být hlavní nástroje, které podpoří jejich rozvoj a integraci?
Hlavní nástroje, které by měly podpořit takový rozvoj a integraci, zahrnují modernizaci silnic a podporu veřejné dopravy, což usnadní přístup do těchto lokalit. Dále vytvoření programů na podporu místních podnikatelů, které by mohly oživit lokální ekonomiku. Další možností je citlivé využití přírodního bohatství regionu pro rozvoj turistiky a udržitelného cestovního ruchu, což by mohlo přinést další příjmy a pracovní místa.
A dále podpora spolupráce mezi obcemi, regionálními organizacemi a občanským sektorem, aby se efektivněji řešily místní problémy a potřeby. Samozřejmě jsou na místě i přímé finanční granty zaměřené na rozvoj a obnovu míst, které čelí ekonomickým a sociálním výzvám.
Váš kraj, tak jako mnoho dalších, je příhraniční. Ale řada kritiků o SPD říká, že je izolacionistická a chce stavět hranice. Jak se tedy díváte na možnosti přeshraniční spolupráce v rámci regionu?
Nejsme izolacionističtí. Jsme vlastenečtí. Chceme podporovat vzájemné vztahy s našimi sousedy, zejména v oblastech jako je obchod, kultura a vzdělávání. Nicméně, je také důležité mít na paměti bezpečnostní aspekty. Pětikoalice schválila migrační pakt EU a my jsme připraveni ze všech úrovní, tedy i z krajů, to nerespektovat. Nepřipustíme, aby nám sem Brusel nacpal desítky tisíc afrických a muslimských migrantů. Je proto nutné, abychom byli obezřetní a byli připraveni zavést opatření, která ochrání naše občany.
„Malý pohraniční styk“, jak se oficiálně říká běžnému každodennímu setkávání sousedů, měl ve vašem kraji v minulých letech také podobu „nakupování v Polsku“. Co bychom měli udělat, aby naši lidé nemuseli cestovat za dostupnými potravinami přes hranice?
Nejprve si popišme, v čem je problém, a poté sdělím řešení SPD. Část problému je totiž na úrovni EU a část je způsobena neschopností našich vlád. Na úrovni EU je jedním z velkých viníků potravinové drahoty projekt Green Deal, který drasticky zvyšuje zemědělcům náklady, a tím i ceny potravin pro zákazníky. Čeští zemědělci nemají prolobbovanou takovou dotační podporu jako mají němečtí nebo francouzští producenti, takže se jim s tím vyrovnává ještě hůř. Na evropské zemědělce obecně jsou také uvalována nesmyslná pravidla a regulace, zatímco činovníci EU uzavírají dohody se státy MERCOSUR nebo Ukrajinou, takže se tu objevují laciné potraviny ze zemí mimo EU, které ovšem nemají stejné regulace jako domácí. Po opadnutí dumpingové ceny, tedy když je domácí konkurence zlikvidována, se opět zdražuje.
Na úrovni ČR potom máme drahé energie kvůli provázanosti s německou energetickou soustavou, kdy ačkoliv elektřinu sami vyrábíme, tak oklikou přes lipskou burzu dostáváme drahé německé ceny. Energie jsou jeden z nejdražších vstupů u potravin, což se opět promítá do koncové ceny. Ale to nejdůležitější je, že u nás máme velkou vlastnickou koncentraci u zahraničních korporací, která se například se zmíněným Polskem nedá srovnat.
Poláci si nevyprodali maloobchodní síť jako my. Zahraniční řetězce tady tvoří neformální kartel, který tlačí na své dodavatele. Jejich marže jsou obrovské. Je potřeba si tedy uvědomit, že největší část ceny prostě sežerou tyto korporace a ne naši prvovýrobci nebo zpracovatelé potravin. Při cenotvorbě postupují korporace ve shodě a vytlačují české producenty a obchodníky. A to ještě nezmiňuji dvojí kvalitu potravin, kdy se tady na rozdíl od západních trhů pod stejným obalem prodává zboží s jiným, méně kvalitním obsahem. Doplňkovým důvodem vysokých cen potravin je vysoká snížená sazba DPH.
Takže jak tomu čelit? Na úrovni EU odmítat Green Deal a jeho nařízení, hájit domácí producenty. Na úrovni ČR se musíme přestat chovat jako kolonie, což od pětikoalice nelze čekat. Ale nástroje máme. Musíme začít využívat např. zákon o významné tržní síle a nekalých obchodních praktikách, do akce je třeba zapojit také Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a finanční správu. Hnutí SPD má na toto všechno připravené koncepce.
Pokud jde o spolupráci se sousedy, v posledních letech se hovoří také o velkých investicích do nových technologických parků, které tu mají realizovat hlavně německé firmy. Vláda říká, že toto je jediná možná budoucnost naší ekonomiky. Jak to vidíte vy, přinesou tyto „gigafactory“ rozvoj našim regionům?
Jsou to velké megalomanské projekty, které mohou skončit tak rychle, jako se objeví. Vládní pětikoalice o nich mluví jako o „strategických projektech“, ale jsou to pouze robotárny s extrémní spotřebou lidských a materiálních zdrojů, rozsáhlou logistikou a nízkou přidanou hodnotou. Napadlo někoho se ptát, proč si takovou „gigafactory“ nepostaví Němci ve Frankfurtu? Odpadl by jim převoz a double handling s bateriemi, snížila by se průběžná doba, objem prostředků v zásobách, snížilo riziko z nekvality a odpadla řada dalších nesnází. Zelení by mohli skákat radostí, že stopa CO2 by byla podstatně nižší. No proč? Právě z důvodů popsaných výše.
Mimořádná spotřeba plochy, malá produktivita, náročný tok hodnot kvůli třídění článků a zdlouhavým testům kompletní baterie. A nízká přidaná hodnota. Ohromný objem logistiky směrem dovnitř i ven. Každá „gigafactory“ je taková třešnička na nechutném dortu vnucované elektromobility a je sama o sobě negativním jevem už proto, že v takových „montovnách“ s ekologickou katastrofou jako vedlejším produtem opět bude pracovat množství zahraničních pracovníků, a to v regionech zvýší kriminalitu a zhorší mezilidské vztahy. Budeme se sice moci plácat po ramenou, jak jsme moderní a zelení, ale to Čechům chléb na stůl nedá a bezpečí v ulicích nezajistí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Je Ivan Bartoš „dredatý packal“?
autor: Jakub Vosáhlo
charl
