V rozhovoru, který hodnotil českou společnost necelých třicet let po revoluci, jste mi řekl: „Ministerstvem vnitra byl rozprodán majetek a bezpečnostní rezervy státu, taktéž bezpečnostní vybavení a vybavení pro případ krizových událostí.“ Jak svůj výrok hodnotíte dnes, po třech letech? A byl nedostatek ochranných pomůcek, počáteční chaos a jejich nedostatek důsledkem těchto kroků?

To, co se v minulosti stalo, tedy že jsme nedostatečně zabezpečeni pro případ obdobné krize, neexistují v obcích sklady a vybavení civilní obrany a žáci na školách na takovou situaci nejsou připraveni, trvá. To je patrno i z chaotického zabezpečování ochranných pomůcek, dezinfekce a podobně. Je to důsledek vyvýšení ekonomických zájmů nad ostatními, kdy vláda přesunula – i v případě krize, katastrofy a podobně – zodpovědnost a s ní spojené náklady ze státu na občany.

Domníváte se, že by se děti základní školy měly vrátit k branné výchově? Je potřeba vrátit nacvičování krizových postupů a evakuací do škol tak, jak tomu bylo za minulého režimu?

Myslím, že branná výchova a podobně je pro žáky základních a středních škol velice prospěšná, a to nejen v případě války či katastrofy. Musí s ní však být spojeno i dostatečné vybavení škol ochrannými pomůckami pro žáky, jako jsou plynové masky, nosítka a tak dále. Armáda České republiky a Ministerstvo obrany České republiky v této věci již před několika lety vytvořily velice dobrý program POKOS – Příprava občanů k obraně státu. Bohužel je tento projekt do škol a vzdělávacích programů nedostatečně implementován. Stejně tak školy nedostatečně žáky připravují na bezpečnostní rizika, nenacvičují evakuaci a podobně, neboť je to zásah do výuky a vedení škol tato rizika často podceňují.

Závěrem k tomu mohu dodat, že jsem se osobně účastnil kurzu POKOS pro pedagogy, a konstatuji, že ho Armáda České republiky připravila velice kvalitně a byl to jeden z velice prospěšných kurzů, kterých jsem se účastnil.

Jste bývalým policistou, máte nějaké informace, s jakými problémy se policie momentálně nejvíce potýká?

Nejsem bývalým policistou, ale jsem stále ve služebním poměru Policie České republiky, momentálně službu nevykonávám, neboť jsem takzvaně na překážkách ze strany zaměstnavatele (Rostislav Kotrč už podruhé čelí stíhání ze strany Generální inspekce bezpečnostních sborů, bývalý vyšetřovatel například kauzy ŘSD dlouhodobě prohlašuje, že obvinění jsou účelová, za první obvinění dostane odškodné, pozn. red.). Zřejmě jsem stále někomu nepohodlný, tak hledají možnosti, jak se se mnou vypořádat. Stále se jedná o ty samé lidi již od roku 2013.

Jak vláda podle vás vybavila policisty pro podobné případy – před pandemií i během ní?

Vzhledem k tomu, že nejsem ve službě, nemohu toto objektivně posoudit. Vím, že se ale o policisty a jejich ochranné pomůcky i odbory starala například Unie bezpečnostních sborů, která rozvážela dezinfekci a jiné.

O čem podle vás vypovídá rychlá změna vlády po rozhodnutí soudu? Byl zrušen zákaz volného pohybu, počet osob je omezen místo dvou na deset a tak dále... jak vnímáte skutečnost, že vláda podle soudu neprováděla kroky v souladu se zákonem?

Úplně mi není jasné, jaké má právo soud mluvit do ochranných opatření vlády. Myslím, že česká justice má dost jiných věcí k řešení a problémů. Navíc vidíte-li, že k některým kauzám se dostanou za několik měsíců či let, a v tomto případě rozhodli takřka okamžitě. Zajímalo by mně, měl-li soud k dispozici dostatek znaleckých posudků a právních posouzení.

Vzhledem k tomu, že se jedná o ochranná opatření vlády, byť byla učiněna ne přesně podle právních norem, která si dříve sama stanovila, měla by tato nařízení vlády být respektována. Nemohu se ztotožnit s tím, že o opatření, které vydali volení zástupci lidu, rozhodují lidé nevolení, pouze jmenovaní do své funkce. Z toho lze nabýt dojmu, že moc soudní je nadřazená té demokratické. V tomto případě bych opravdu preferoval finský politický model.

Myslím, že ve věci ochranných opatření vláda zbytečně podléhá tlaku opozice a dalších subjektů. Takové jednání působí zbytečný chaos.