Pane inženýre, na setkání Klubu 2019 jste mimo jiné hovořil o obranyschopnosti našeho státu. Zmínil jste, že „byla jednou provždy ztracena“. Můžete to, prosím, pro čtenáře PL rozebrat?

Obranyschopnost státu není zajištěna pořízením nějakého omezeného počtu jakéhokoli zbraňového systému izolovaně od ostatní infrastruktury. Chceme-li se bavit konkrétně o obranyschopnosti České republiky, je žádoucí vzít v úvahu, že byla definitivně ztracena tím, že:

• Byl během několika posledních dekád zlikvidován těžký průmysl a z něho vycházející obranná výrobní základna. Ostatně aktuálně jsme svědky, že poslední zbytky, konkrétně huť Liberty Ostrava, mizí v nenávratnu.
• Byla postupně zlikvidována potravinová soběstačnost. A čeho jsme svědky nyní? Lidé, kteří bojují za její aspoň nějakou záchranu, jsou dehonestováni těmi, kteří ani nevědí, jak to vypadá ve chlévě.
• Byly v devadesátkách rozprodány a mnohdy možná i rozkradeny nedotknutelné zásoby pro civilní obyvatelstvo, ale i pro povolávané zálohy. Dnešní snaha pánů Pavla a Řehky jsou výkřikem do tmy.
• Byla velmi nedávno zlikvidována energetická nezávislost. K tomu cokoli říkat je nošením dříví do lesa.
• Byl pod záminkou lidských práv rozprášen komplexní branný zdravotnický systém. Pokud by byl ještě funkční, nemuselo by se dnes argumentovat potřebou tzv. administrativních odvodů.
• Přestala existovat přepravní letecká kapacita, schopná přemístit živou sílu z bodu A do bodu B v relativně krátkém čase.

Pakliže by všemi zmíněnými faktory země disponovala, mohli bychom hovořit o budování moderní armády, jako o významné a akční nadstavbě obranyschopnosti státu.

Je možné s tím, co popisujete, něco udělat, změnit k lepšímu? Pokud ano, tak jak?