Pane inženýre, na setkání Klubu 2019 jste mimo jiné hovořil o obranyschopnosti našeho státu. Zmínil jste, že „byla jednou provždy ztracena“. Můžete to, prosím, pro čtenáře PL rozebrat?

Obranyschopnost státu není zajištěna pořízením nějakého omezeného počtu jakéhokoli zbraňového systému izolovaně od ostatní infrastruktury. Chceme-li se bavit konkrétně o obranyschopnosti České republiky, je žádoucí vzít v úvahu, že byla definitivně ztracena tím, že:

• Byl během několika posledních dekád zlikvidován těžký průmysl a z něho vycházející obranná výrobní základna. Ostatně aktuálně jsme svědky, že poslední zbytky, konkrétně huť Liberty Ostrava, mizí v nenávratnu.
• Byla postupně zlikvidována potravinová soběstačnost. A čeho jsme svědky nyní? Lidé, kteří bojují za její aspoň nějakou záchranu, jsou dehonestováni těmi, kteří ani nevědí, jak to vypadá ve chlévě.
• Byly v devadesátkách rozprodány a mnohdy možná i rozkradeny nedotknutelné zásoby pro civilní obyvatelstvo, ale i pro povolávané zálohy. Dnešní snaha pánů Pavla a Řehky jsou výkřikem do tmy.
• Byla velmi nedávno zlikvidována energetická nezávislost. K tomu cokoli říkat je nošením dříví do lesa.
• Byl pod záminkou lidských práv rozprášen komplexní branný zdravotnický systém. Pokud by byl ještě funkční, nemuselo by se dnes argumentovat potřebou tzv. administrativních odvodů.
• Přestala existovat přepravní letecká kapacita, schopná přemístit živou sílu z bodu A do bodu B v relativně krátkém čase.

Pakliže by všemi zmíněnými faktory země disponovala, mohli bychom hovořit o budování moderní armády, jako o významné a akční nadstavbě obranyschopnosti státu.

Je možné s tím, co popisujete, něco udělat, změnit k lepšímu? Pokud ano, tak jak?

Především je zapotřebí zbavit se paradigmatu, že v sestavě NATO se nacházíme v absolutním bezpečí a všichni kolem nemyslí na nic jiného, než jak se o nás ochotně postarat. Koneckonců tento přelud byl veřejně proklamován minimálně 20 let. A tento zásadní podvod byl národu vnucován i v podmínkách členství Československa ve vojenském uskupení Varšavské smlouvy. To nakonec ukázal šedesátý osmý rok. Je třeba mít na paměti, že košile je vždy bližší než kabát. Spojenectví se vyznačuje historickou křehkostí. Argument, že např. Německo je teď spojenec na věčné časy, je scestný stejně, jako byl kdysi SSSR spojenec rovněž na věčné časy.

Co s tím dělat? Začít se chovat jako suverénní stát, nenechávat si vnutit bludy z mozků úředníků EU, které systematicky degradují veškeré faktory, o nichž jsem hovořil v odpovědi na vaši první otázku. Ovšem zapomněl jsem zmínit nejdůležitější atribut, který ovlivňuje obranyschopnost státu. Byla definitivně zmrazena ochota národa, tomu se dřív říkalo vlastenectví, jít nasazovat krk za kus země, kde mu již téměř nic nepatří. Pakliže se odhodlání národa nachází pod bodem mrazu, není síla, která by se snažila obnovit všechny resorty důležité pro obranyschopnost. Tedy znovu, co s tím? Přestat vychovávat děti a mládež k tomu, že má neochvějné právo si zvolit jedno z mnoha proklamovaných pohlaví a začít ji vychovávat k tomu, aby cítila povinnost chránit to, co její rodiče a prarodiče vybudovali. Ale to je běh na dlouhou trať. Někomu to možná zní pateticky. To je lhostejné.

Mluvil jste také o nákupu stíhaček F-35. Na tento obchod se z některých míst ozvala velká kritika. Jak to vidíte vy? Jsou pro nás výhodné? Jak jsou pro ně například „přizpůsobená“ naše letiště?

Když dovolíte, začnu od konce. Pokud si neudržíme stávající leteckou infrastrukturu, jejíž samozřejmou součástí jsou všechna použitelná zodolněná letiště, můžeme se naparovat sebelepším letadlem, ale bude nám k ničemu. Proč to říkám? Nahrál jste mi na smeč. Není to tak dlouho, kdy se vláda ČR de facto postavila do pozoru před cizí soukromou firmou a rozhodla zbavit se letiště Plzeň-Líně v její prospěch. Zvedla se vlna odporu lidí, kterým na krku zbyla nějaká hlava a v ní aspoň trochu mozkových buněk. Vedení firmy VW se následně vzdala ambicí na nějakou baterkárnu v zemi, kde jsou nejdražší energie v Evropě. Takže ano, letiště jsou potřebná. Ta, která jsou na našem území, jsou po určitých rozumných úpravách schopna provozovat jakýkoli letoun. Je třeba vzít v úvahu, že letiště určené k dislokaci F-35, se stane okamžitě cílem zásadní priority. Proto je třeba mít v záloze další podobná letiště k rozptýlení bojové techniky, bez ohledu na to, zda tam budou pokojové podmínky k životu, jako na mírové základně.

Vždy, když se uvažuje o akvizici podobného charakteru, jakou je nákup bojového letounu, objevují se názory pro a proti. To je přece přirozené. Je naprosto lhostejné, jestli je ten či onen názor zrovna v módě, či naopak. Tak tomu bylo i na začátku století, kdy bylo ve hře pět typů letounů ze čtyř zemí. Že termín nájmu letounu JAS-39 Gripen se blíží ke svému konci, je zřejmé. Že se vojenské letectvo s předstihem času stará o to, aby ostraha našeho vzdušného prostoru nedopadla jako aktuálně na Slovensku od srpna 2022, by bylo chvályhodné, kdyby tomu tak skutečně bylo.

Letoun Lockheed Martin F-35 Lightning II, vyvinutý a vyráběný v programu Joint Strike Fighter, je bezesporu sofistikovaná univerzální a integrovaná platforma. Není prostor k tomu, aby zde odezněla podrobná charakteristika. Jen stručně – je určen k letecké podpoře pozemních druhů vojsk, ke vzdušnému průzkumu spojenému se sdílením dat, k vybojování vzdušné nadvlády, k radioelektronickému boji. Vykazuje vcelku slušnou manévrovací schopnost, i když není patrně předurčen k blízkému manévrovému vzdušnému boji. Docela dost je argumentováno jeho radarovou neviditelností. Pokud chceme cokoli hodnotit, pokusme se říci proč ano a proč ne.

• Proč ano?

– Zaprvé, nedivím se těm dnešním nejmladším pilotům na Čáslavské základně, že je nový letoun oslovil. Těší se na změnu kvality stejně, jako jsme se těšili my na konci osmdesátek na vítanou změnu v podobě letounu MiG-29.

– Zadruhé, aliance NATO a další sympatizující státy by zavedením unifikovaného typu bojového letounu získaly vzájemnou propojenost celkové infrastruktury na válčišti. To vytváří nespornou výhodu při nasazení tohoto prostředku v globálním měřítku, resp. v různých vzdálených regionech.

– Zatřetí, z dosud tzv. obranné aliance se NATO hromadným zavedením F-35 stává i oficiálně útočným uskupením, což patrně může být obsahem strategických záměrů.

• Proč ne?

– Letoun je v provozu od vzletu prototypu v roce 2006, tudíž jeho zenit, ač se nám to nemusí líbit, se nezadržitelně blíží. Chceme-li vycházet z oficiálních informací, které jsou veřejně publikovány, pak předpoklad plnohodnotného tzv. Combat ready (plná bojová pohotovost) je kalkulován kolem roku 2035. To vše je, jak bylo řečeno předpoklad. Slováci též měli v plánu plnohodnotný přechod na typ F-16 v polovině roku 2022. Proto v srpnu téhož roku slavnostně odstavily typ MiG-29. Dodnes nejsou v ostraze vzdušného prostoru soběstační. Plynou z této skutečnosti dodavateli techniky nějaké významné sankce? Nevím a je mi to jedno. Spíše by mne zajímalo, zda jsou podobné případné sankce obsaženy ve smlouvě, kterou v tak urychleném módu podepsala ministryně obrany.

– Je žádoucí vědět, co se bude dít v období 2027 (2029) až 2035, tedy od skončení pronájmu JAS-39C/D s dvouletou opcí. Podaří se nám se Švédy vyjednat nějaké rozumné prodloužení nájmu na dalších 6–8 let a budou k tomu ochotni za to, že byli hned na začátku vyřazeni z výběru se svým letounem JAS-39E/F?

– Jak je známo, letoun F-35 je systém se širokým spektrem schopností v ničení vzdušných a pozemních cílů, ale také v oblasti automatizované on-line komunikace se všemi druhy vojsk v rámci bojové sestavy. Je současná AČR schopna vést reálnou bojovou činnost déle než v řádu týdnů bez toho, aby měla za zadkem staršího bráchu? Pokud nedojde k razantní obnově a doplnění i ostatních druhů zbraní, pak schopnosti letounu budou využity na max. 30 %.

– Bylo řečeno, že se objevují různě podložené či nepodložené informace. Zmiňme se o některých. Oficiální zdroje uvádějí technickou schopnost letounu na hodnotě 60 %. Neoficiální zdroje USAF uvádí hodnotu 40 %. Jedná se o mírovou anebo bojovou schopnost? V tom je velmi zásadní rozdíl.

– Není tajné, že Pentagon snížil u firmy Lockheed Martin objednávku F-35 na hodnotu 60 % původního znění a historicky ve stejný okamžik zadal tendr na vývoj nového letounu 6. generace. Proč? Potřebuje snad přesvědčit „kamarády“, že F-35 opravdu nutně potřebují, aby se jeho tehdejší vývoj rentoval? Z mojí strany spekulace.

– Provozní náklady letounu F-35 jsou naprosto někde jinde, než je tomu u Gripenu. Vyprojektujme si situaci, která může velmi pravděpodobně nastat. Říká se tomu fenomén černé labutě. Krátce po roce 2035 vládnoucí „odborníci“ zjistí, že provoz těchto letounů je pro mírový výcvik příliš nákladný. Co bude následovat?  V rámci úspor dojde k razantnímu snížení náletu pilotů na takovou míru, kdy dojde k oslabení, resp. ztrátě profesionálních návyků (nic nového pod sluncem … to už tu bylo v devadesátkách). Z důvodu bezpečnosti i z důvodu nedodržení kontraktu je letečtí velitelé nepustí do letounů, aby nedošlo k velmi drahé letecké nehodě. Co bude výsledkem? 24 nevyužívaných, nepohyblivých a drahých hraček a nabouraná, již tak nedostatečná obranyschopnost státu. Kde se v té době budou nacházet lidé, kteří dnes tak nezávisle rozhodli o tomto kontraktu?

Jestli jsem tomu na vaší přednášce na setkání Klubu 2019 dobře rozuměl, tak podle vás budou tyto stíhačky v době, kdy je dostaneme, už vlastně „zastaralé“? Jak lze věřit oficiálním údajům o ceně?

Je známo, že vývoj zbraní od začátku průmyslové revoluce určuje, jakým směrem se bude ubírat vývoj v ostatních oborech. Dám příklad, je tlačítkový mobilní telefon, ve velkém používaný ještě před deseti lety, pořád špičkou techniky? Chtěl by ho dnes vůbec někdo? Možná jako retro vzpomínku. Bude tedy letoun, jehož život začal v závěru první dekády tohoto století, špičkou techniky v období 2035–2060? S tímto časovým intervalem přece ministryně obrany šermuje. Ostatně triviální otázka – proč bychom vyvíjeli další a další generace letounů, kdyby mělo platit, že to, co sice ještě nemáme, ale už funguje bezmála 20 let, bude nekonečně dlouho na špičce?

K druhé části otázky jenom krátce. V oblasti obchodu s vojenskou technikou zaujímá pravda stejné místo, jako ve válečném konfliktu. Umírá ze všeho nejdříve.

Podívejme se na události posledních dní. U příležitosti pařížských jednání o pomoci Ukrajině francouzský prezident Macron prý prohlásil, že nemůže vyloučit vyslání pozemních sil zemí NATO na Ukrajinu. Zaznělo také, že státy v této otázce nejsou jednotné. Co si o tom myslíte?

Abych byl upřímný, velmi nerad se k podobným otázkám vyjadřuju. Ale budiž. Scholz před pár dny oznámil, že Francouzi a Britové už na Ukrajině dávno jsou, takže Macron vlastně nepřišel s ničím novým. Jen se snaží do toho už oficiálně zatáhnout další, aby to měl jaksi posvěceno. Pokud se ovšem tímto způsobem nesnaží odvést pozornost od skutečnosti, že se mu doma jaksi nedaří. A jde mu přece o křeslo, nebo se mýlím? Na druhou stranu, pokud by Macron, snad aby svou nadutostí překonal Napoleona, hypoteticky opravdu poslal na Ukrajinu nějaký kontingent, pak nelze konstatovat, že je to jen a jen francouzská akce. Rus to logicky bude považovat za zapojení NATO do tohoto konfliktu, se všemi adekvátními reakcemi a důsledky. Jestliže, jak říkáte, členské státy nejsou v této otázce jednotné, jak daleko je okamžik, že budou jednotné až až? Pro příklad nemusíme chodit daleko. Co takhle přivandrovatelství, hysterie a lži kolem Covidu-19 ap.?

Nicméně stále tu rezonuje Ukrajina, jako by Blízký východ byl vyřešen. To jsou přece spojité nádoby. Já tyto dva konflikty nevnímám odděleně, ale naopak, v návaznosti. Stejně jako nějaký další, který může vzniknout díky dobře připravené provokaci třeba v Pobaltí nebo poblíž Číny nebo někde jinde.

Snad na závěr mojí odpovědi asi toto. Když Fico oznámil, že rozhodně na Ukrajinu svoje ozbrojené síly nepošle, všichni, našeho premiéra nevyjímaje, se na něj vrhli jako na prašivou myš. Že prý nic takového na stole není. Za pouhé dva dny na stejné téma přede všemi účastníky vystoupí na jakémsi summitu v Paříži Macron v daleko agresívnějším modu a naši odborníci přes zahraniční vztahy mlčí. To není nic jiného, než zaprodanost a typický dvojí metr, v závislosti na váhové kategorii protivníka. A už dost.