Znamenal podle vás uplynulý rok v nějakém směru zlom, nebo nás taková změna teprve čeká? Co znamená uprchlická vlna pro situaci Západu?

To ukáže až čas. Z hlediska české i evropské justice k žádným historickým proměnám nedošlo. Nicméně myslím, že se začaly vršit zásadní společenské události, které si brzy vynutí změny v pojímání práva i ve fungování justice. Uprchlická vlna je nepochybně katalyzátorem takových změn. To, co by se v právu evolučně vyvíjelo celá léta, bude zřejmě měněno v řádu měsíců.

O co by například mohlo jít?

Je zajímavé sledovat, jak se právní svět zatím úzkostlivě drží „starých“ a osvědčených témat. Řeší se subtilní lidskoprávní otázky, jsou cizelována témata vzájemných vztahů vrcholných evropských soudů. V odborném veřejném prostoru snad jen akce Pražského právnického podzimu na sklonku loňského roku přinesla témata, která reagují na neoddiskutovatelně započatou historickou vlnu nového stěhování národů. Přitom již brzy budeme řešit problémy možná proměňující samu podstatu našeho právního systému. Zatím – jen tak namátkou – rozhodně nevíme, jaký bude osud třeba § 194 trestního zákoníku trestajícího bigamii, bude-li na našem území žít rodina uprchlíků složená z manžela, více manželek a dětí. Nevíme, podle jakého práva se budou tato manželství rozvádět a jak se budou vypořádávat jejich majetky. Nevíme, jak řešit řidičská oprávnění cizinců, kteří přicházejí zcela bez dokladů. Přitom na území jednoho státu může být jen jeden právní řád. Nebude-li tomu tak, pak už to nebude stát ani právo, jak je po staletí známe.

To, co říkáte, do jisté míry vypadá, jako by se Evropa dostala alespoň ohledně práva do slepé uličky…

Přiznám se, že nemám rád příliš silná slova. Po celých pětadvacet let, co jsem soudcem, se třeba stále mluví o krizi a kolapsu soudů a justice. Zjevně přitom k ničemu takovému nedošlo a ani v dohledné době nedojde. S právem v Evropě to bude asi podobné. I když rychlé a dramatické proměny společenských vztahů mohou vést k tomu, že právo a některé jeho zjemnělé postupy se mohou začít jevit pro řešení společenských problémů vhodné jako „hodinářské nářadí k práci v kamenolomu“.

V zářijovém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz jste řekl, že stojíme „před fundamentálními otázkami, které nás nutí uvažovat o tom, na čem naše evropská civilizace a její hodnoty vlastně stojí“. Pozorujete v této věci nějaký posun?

Myslím, že ano. O narůstajících problémech se stále otevřeněji a vážněji ve veřejném prostoru mluví. Stále však postrádám opravdu seriózní komplexní analýzu a debatu, která pro státní reprezentaci bez předsudků pojmenuje existující a hrozící společenská a bezpečnostní rizika a nabídne všechny varianty možných řešení. Součástí toho musí logicky být i pečlivé zvažování, na čem naše evropská civilizace a její hodnoty stojí. Samozřejmě včetně toho, zda a v jaké míře jsou tyto naše hodnoty bezpečnostně, organizačně a ekonomicky udržitelné.

Během minulého roku se o řešení imigrační krize spíš jen jednalo a mluvilo. Není to doklad selhání Evropské unie?

Imigrační krize je existenční zkouškou smysluplnosti uspořádání Evropské unie. Ukazuje se, jak nešťastné důsledky přináší nedůslednosti při vymezení tzv. schengenského prostoru, který se detailně zabýval řešením vnitřních otázek a příliš nemyslel na elementární otázky ochrany svých vnějších hranic. Imigrační krize je nepochybně evropským problémem, proto by měl být řešen celoevropsky. Nebude-li tomu tak velmi rychle, budou muset veškerou tíhu řešení převzít jednotlivé národní státy. V takovém případě by však byl smysl a účel současného Evropského společenství zásadně zpochybněn.

Jaká je podle vás budoucnost Schengenu, když některé státy zavádějí „dočasná“ omezení? Není ta dočasnost jen relativní a nepovede k trvalému stavu?

Mezinárodní právo je jiné než běžné právo národní. Je to tak trochu „tekutý písek“. Jeho existence závisí na všeobecném respektu a akceptaci. Pokud jednotlivé státy postupně přestávají respektovat základní atributy fungování tzv. schengenského prostoru, potom logicky schengenský prostor zvolna přestává existovat. Jaká bude vůle a cesta k jeho obnovení, se teď jen stěží dá odhadnout.

Znamená to tedy, že myšlenka kvót odporuje konceptu schengenského prostoru?

Sama podstata úplné volnosti pohybu osob po území Evropské unie je v logickém rozporu s myšlenkou tzv. přerozdělování uprchlíků do jejích jednotlivých států. Přerozdělení může fungovat jen tam, kde jsou funkční klasické státní hranice, nikoli prostor volného pohybu.

Na adresu České republiky i států V4 byly ze strany EU vzneseny výtky, že odporem ke kvótám apod. prokazujeme xenofobii a nedostatek humanity. Jak to vnímáte?

Myslím, že se opět jedná o silná slova, která nejsou na místě. Situace je natolik vážná, že je třeba objektivně pojmenovávat všechny problémy a hledat všechny varianty jejich řešení. Populistické nálepkování je zcela kontraproduktivní. Koneckonců podobným odsudkům občas čelí například i Austrálie, která řeší uprchlické problémy poměrně razantním způsobem, a přitom je nepochybně demokratickou zemí.

I u zemí, jako je například Německo, které loni zastávaly vysloveně „vítací“ postoje, se ukazuje, že chtějí přijímání uprchlíků omezit. Co to pro budoucnost může znamenat?

Myslím, že nastává mimořádně významná chvíle, kdy řešení problémů s uprchlíky bude muset mít rozměr nejen politický, bezpečnostní a ekonomický, ale daleko výrazněji také právní. Jsem zvědav, zda a jaká stanoviska zaujme k těmto otázkám především německý ústavní soud, který je nepochybným lídrem evropských ústavních soudů. Chci věřit, že se zájmy a cíle praktické politiky a rozhodování ústavních soudů dramaticky nerozejdou.