Před sedmi lety měli ruští armádní agenti z jednotky GRU vyhodit do povětří muniční sklad ve Vrběticích. Čin si vyžádal dva mrtvé české občany a nápravu škod ve výši jedné miliardy. V momentě, kdy se tato informace dostala na veřejnost, dění nabírá rychlý spád. Na začátek, prosím, pane docente, váš komentář k celé kauze?

Vyjádřil jsem se na facebooku a vývoj mi dal v řadě věcí za pravdu. Napsal jsem vzápětí po zveřejnění šokující informace, že „představa, že se po areálu se skladovaným vojenským materiálem volně procházejí cizí státní příslušníci s pekelným strojem v aktovce, mi připadá děsivá až absurdní. Svědčí o tehdejší naprosté neschopnosti ochránit základní bezpečnostní zájmy státu. V plné nahotě se projevily následky privatizace i v těch sférách, kde je v sázce bezpečnost státu i jeho občanů. O tom, že výbuch nebyl dílem náhody, museli vyšetřovatelé vědět už pár týdnů po události. Teď by měli jasně říci, jak to bylo, popsat celou událost. Je to ale pořád vyšetřovací verze, která se buď potvrdí, nebo vyvrátí.

Její vyvedení na veřejnost si patrně někdo objednal, protože se dobře hodí do kontextu současné napjaté mezinárodní situace. Pomohl tím i Hamáčkovi se dostat z choulostivé situace, případně Havlíčkovi vyřadit Rosatom z tendru na Dukovany. Pokud mají vyšetřovatelé a tajné služby jasno, pak nevěřím, že teroristický čin provedli agenti GRU sami, ale mohli mít v areálu komplice (nepracovali tam nějací ruskojazyční cizí státní příslušníci?). Také by mě zajímalo, jaké jasné důkazy existují, protože jen samotný pobyt agentů na našem území v době, kdy došlo k výbuchu, důkazem není. Možná je i informace od nějakého přeběhlíka či od rozvědky spojeneckého státu.“

Chtěl bych zdůraznit, že podobné názory vyslovovali i ve vojenských otázkách daleko fundovanější odborníci, jako generál Šándor či analytik Visingr atd. Ještě mohu na základě novějších informací shrnout, že za dostatečně prokázané považuji, že GRU prováděla kolem Vrbětic nějakou, z hlediska mezinárodního práva vůči naší republice nekooperativní, možná nepřátelskou zpravodajskou operaci. Ale že by do areálu dovezla automobil s výbušninami, aniž by to kdokoli zpozoroval, je nesmyslná fabulace, jak tvrdí generál Šándor.

Do areálu se ruští agenti v důsledku nepořádku a nedostatečné vnější ostrahy patrně dostat mohli, ale nic víc. Ani způsobit požár ve skladu s výbušninami jen tak sami nemohli, protože na rozdíl od vnější ostrahy ostraha vnitřní včetně elektronické fungovat musela. Ani spekulace Bohumila Pečínky o jiném cíli v rámci areálu nemá podporu v důkazech. Bohužel slíbené zveřejnění dalších informací nenastalo, a tak se vše pohybuje hlavně v rovině nepřímých indicií, které si každý může vyložit tak, jak se mu zlíbí. Výsledkem je spousta spekulací, často protichůdných a matoucích. Snaží se politici, novináři i amatéři na sociálních sítích. V Rusku se z takového chaosu asi mohou potrhat smíchy.

Dělá to na mne dojem nepřipravené akce, která byla vyprovokována informací o chystaném článku v Respektu opírajícím se o vyšetřování investigativní agentury Bellingcat, případně o únik z vyšetřování. Vláda musela jednat, ale vypálila na první pokus příliš silnou salvu. Příběh, který byl předložen, by neobstál u žádného soudu, rozhodujícího o výši náhrady za materiální škody. Možná že zainteresovaní vyšetřovatelé, zpravodajci, vládní a parlamentní činitelé vědí více, ale pak se asi nejedná o důkazy z policejního šetření, ale o zpravodajské informace patrně ze zahraničních zdrojů. Předkládá se zde něco na způsob „nemůžeme říct úplnou pravdu, ale musíte nám věřit“. A tak se z původních „důvodných podezření“ v mediálním prostoru stává jistota viny. Samozřejmě oficiální verze může být pravdivá, i když přímé důkazy zjevně chybějí. Ale vzhledem k tomu může být i přirozeně zpochybnitelná, přičemž to by část politické scény nemělo vést k projevům vzteku a nenávisti. Okolnostmi vynucené předčasné zveřejnění důvodného podezření navíc ohrožuje další průběh vyšetřování.

Všeobecná nedůvěra k politické reprezentaci včetně opozice i tajným službám není ovšem tou správnou kulisou pro razantní slovní prohlášení a následné diplomatické odvetné akce. A tak se veřejnosti prezentuje představa, že když něco tvrdí většina politiků, že je to nezpochybnitelná pravda. Jenže definice pravdy tvrdí něco jiného.

Europoslanci vydali prohlášení, ve kterém vyzvali unijní země, aby „také projevily solidaritu přijetím silné, společné a konkrétní akce vůči Rusku v odpovědi na tento útok“. Očekáváte nějaký společný postup vůči Rusku? Jakou konkrétní akci lze ze strany EU předpokládat? 

Není jasné, co si europoslanci představují pod pojmem „silná akce“. Každému totiž musí být jasné, že zastavení stavby plynovodu Nord Stream 2 nebo zrušení plánovaných nákupů ruské vakcíny proti covidu poškodí především občany EU, a ne Rusko. Zásadní zájem na zhoršení vztahů s Ruskou federací nevidím. Shoda může být pouze na nějakých minimálních gestech, jako je vyhoštění malého množství diplomatů.

Názory o tom, že by měl být zastaven Nord Stream 2 jsou slyšet stále silněji. Myslíte si, že Německo k tomu přistoupí? Mimochodem podle posledních průzkumů v Německu vítězí Zelení a CDU/CSU, nejsilnější politická strana padá na 21 procent a v září jsou volby…

Nepovažuji to za pravděpodobné.

Generál Andor Šándor pro PL také uvedl: „Těžko čekat nějaká razantní diplomatická či jiná gesta od Německa, když chce ruský Sputnik, to samé od Itálie či Rakouska a podobně. Abychom v tom de facto nezůstali úplně sami. Je jasné, že je potřeba udělat nějaká opatření, ale nehnat to na krev, na dřeň.“ Co vy na to?

Souhlasím s generálem Šándorem. Domnívám se, že i určité zklidnění diplomatické války s Ruskem způsobilo zprostředkování někoho třetího (možná právě z Německa či dalších významných zemí EU), které zchladilo horké hlavy v letenské kachlíkárně i Černínském paláci, potažmo i na ruské straně. Dosažená prozatímní dohoda o paritě diplomatů v souladu s Vídeňskou úmluvou je rozumným řešením, které umožní další jednání. Jsem přesvědčen, že stavy diplomatů a dalších pracovníků se postupně a bez humbuku vrátí na úroveň, která umožní oběma ambasádám normálně fungovat.