Minule jste mi řekl, že 250tisícový dav na Letné vám „vzdáleně připomínal sraz poblouzněných, neužitečných hippie ze sedmdesátých let proklamujících mír a lásku, který praktikovali jen pro sebe. Chybělo jen to vzájemné objímání a oslovování bratře a sestro“. 21. srpna se z iniciativy Milionu chvilek pro demokracii uskutečnily vzpomínkové demonstrace k rokům 1968 a 1969. Byly důstojným připomenutím událostí z doby před půl stoletím? Vnímáte je stejně?

No. Nebyly. Zazněly názory jen jednoho směru, jen jedné části obyvatelstva. A to jen ve prospěch jednoho politického směru. Nikdo si to výročí nemůže uzurpovat, a už vůbec ne pro svoje politické cíle. Rok 1989 se týkal všech. Převážná část národa chtěla změnu, to nemůže nikdo popřít. Představy byly různé, ale v hrubých rysech chtěli změnu všichni. Na Letenské pláni všichni nebyli.

A co demonstrace, které se chystají, například na 17. listopadu – tedy v den výročí sametové revoluce?

To bude stejné, zazní plamenné projevy, kdy se dozvíme, kdo nás kam táhne, samozřejmě na východ, oni jinou světovou stranu neznají, a že „evropské hodnoty“, které nikdo nikdy neviděl, snad Greta by mohla pomoci, co vidí CO2 ve vzduchu, a už jsme někde na Urale nebo na okraji pouště Gobi v Číně. Stejné kukaččí hnízdo. A krmí se našimi daněmi a nabývají na síle s cílem nekompromisně si zabrat prostor. Jediná obrana je: nekrmit je. Onu mediální a uměleckou frontu, která nežije za své, nedotovat politické neziskovky, nátlakové think-tanky, nelegitimovat je poradními vazbami na státní orgány.

Prezident Miloš Zeman čelí kritice s tím, že nedodržuje Ústavu. V reakci na dění kolem jmenování nového ministra kultury při vzpomínce srpnových událostí na Hradčanském náměstí trhal listy Ústavy vedoucí spolku Milion chvilek Mikuláš Minář. „Tak k čemu tu Ústavu ještě máme, že? Je mi jasný, že hned zítra mě všichni nařknou, že jsem právě zneuctil Ústavu. Ale copak lze zneužít Ústavu tak, že ji někdo roztrhá, nebo spíš tak, že ten, kdo ji má poslouchat, tak se jí neřídí?“ vysvětlil své činy. Jak berete tento protest?

Máme ctít symboly, které jsou základem, součástí naší státnosti. Může se nám leccos na nich nelíbit, můžeme je kritizovat, ale měli bychom přitom zachovat alespoň navenek tu elementární úctu, pokud se jako občané, kteří nejsou lhostejni k osudům vlastního státu, cítíme. Minulému režimu jsem měl mnohé za zlé, aktivně jsem se snažil o jeho změnu, také mi to vrátil, ovšem s tím se musí počítat, ale nikdy by mne nenapadlo nepovstat při státní hymně jen proto, že byla i hymnou státu, kde vládli komunisté, jen proto, že hymnu ctít nebudu, když ji ctí zrovna oni.

Ústava sice nepatří k hlavním symbolům státnosti, ale je základním zákonem, právním výrazem existence státu a aktem manifestačního veřejného ničení se dává najevo, že nemám tu elementární úctu k tomu, co vyjadřuje. Tak ať se Mikuláš Minář nediví, že když si ho někdo podá na ulici nebo v hospodě, a on se bude od státu dožadovat zákonné ochrany, práva, že mu někdo řekne: roztrhal jste základní zákon, řekl jste: …k čemu tu Ústavu ještě máme, že? Tak teď si běžte stěžovat na lampárnu.

Čili závěrem: jaký protest takový Minář.

V posledním rozhovoru jste také zdůraznil, že premiér Andrej Babiš a prezident Miloš Zeman byli oba zvolení v demokratických volbách, a proto nemůžeme přeci mluvit o ohrožení demokracie. Vladimír Hučín mi na tento argument v rozhovoru řekl, že Klement Gottwald a Adolf Hitler byli také zvoleni v demokratických volbách. Jistě nechtěl srovnávat českého premiéra a prezidenta s německým diktátorem. Chtěl říci, že pokud zvolení zástupci překročí určitou hranici, je zásah v pořádku – třeba formou masivních demonstrací. Co na to říkáte? 

Ano, Adolf Hitler byl zvolený v demokratických volbách a Gottwald také, když opomenu nátlakové akce a okolnosti, které volby předcházely, což onen přívlastek demokratický dost zpochybňuje, ale znamená to, že tedy zrušíme volby, protože se dají zneužít? Má to logiku?

Když jsme spolu mluvili o třicátém výročí od pádu komunismu, prohlásil jste, že nemáme být za co vděční. „Vše si draho platíme a doplácíme. Nikdo nám nic zadarmo nedá. I za druhé světové války, kdy naši vojáci na západě nastavovali své životy a látali, co jiní nadrobili, jsme si museli všechno zaplatit. I tkaničky do podvlékaček. Takže závěrem nelze než opakovat: Je načase si vzít naši zemi zpět!“ Jak bychom to podle vás měli udělat?

Vzít si naši zemi zpět primárně a konkrétně znamená nedovolit lidem, jako je starosta šestky Kolář, aby měli moc. Typický příklad. Další vylíhlé kukaččí vajíčko, které si z pozice funkce uzurpuje jen jeden správný názor, jen jeden výklad historie, který vnucuje ostatním, protože je to v souladu s protiruským běsněním a patolízalstvím k Evropské unii. Znamená to volit strany, které se politicky nebudou přiklánět ani na jednu velmocenskou stranu, ale budou hájit naše české zájmy. Naději vidím v Trikolóře. Sám se aktivně účastním na jejím budování.

Vydobyla si naše země v rámci nové, sjednocené Evropy silné postavení? Má podle vás značka „Česká republika“ dnes lepší zvuk než před čtvrt stoletím? Kdo se o jméno naší země zasloužil především? Mají na tom nějaký podíl dnešní vrcholní politici?

Věhlas Československa jako strojírenské velmoci byl postavený na výrobě zbraní všeho druhu. Šlo o přesné strojírenství, s kterým byla spojena i další výroba pro mírové účely, snad nemusím upřesňovat. Základ tohoto průmyslu byl založený už za Rakouska-Uherska a stále se rozvíjel. Dnes jsou z mnoha světoznámých značek trosky, případně jsou v cizích rukou. Nemohu souhlasit s tak jednoduchým argumentem o technologické zaostalosti a podobně. Pokud by se rozumně udržely trhy, hlavně v rozvojových státech a Rusku, kde stále ještě nebyly tak vysoké požadavky, alespoň částečně, mohly by být finance i na vývoj. Ale to by si stát musel udržet v těchto klíčových odvětví svůj vliv.

Vstup do Evropské unie rozvrat dokončil. Věhlas, který byl postavený na prezentaci jedné příďové figury intelektuálního odporu a který se recykluje neustále dokola, není k ničemu. To nám stát nevybuduje. Každý dnešní politik, který se o to bude snažit, bude mít hodně těžkou úlohu, ale věřím, že přijde. Doba je k tomu zralá. Dnešní politici mají na tom marastu lví podíl.