Pane docente, nejdříve vás poprosím o malou zdravici, a co se stalo od našeho posledního, vlastně nedávného, rozhovoru.

Můj milý pane redaktore, vy si dobře pamatujete, že už posledně jsem hovořil o koronaviru a i o tom, jak se naše společnost brání před epidemií, která nás postihla. Vím, že jsem tehdy kritizoval opatření, která byla u nás zavedena jako nedostatečná, ale situace se změnila. Vláda i opozice vzaly věc vážně a zdá se, že táhnou za jeden provaz. Kéž by tak bylo se vším, co nás naší společností provází, a přestali jsme si vyčítat prkotiny. Moc bych si to přál! Škoda jen, že se to stává v dobách zlých, a když je dobře, tak si vyčítáme i to, že skokani někde skáčou, a jinde ne. Škoda! A nejvíc mi vadí, že i v takových těžkých dobách, jaká je dnes, dovedeme mluvit zle o mrtvých. Někdy opravdu zle, a to ještě na základě smyšlenek, vyřizujíce si hodně staré účty. Ale nyní k vašim dotazům.

Je tu pandemie nebo „jen“ epidemie?

Rozhodně epidemie koronaviru není věc, kterou bychom mohli, či dokonce měli hodit za hlavu. Je to situace, kterou nelze nebrat vážně. A chci říci, že se mi jeví, že obrovská většina z nás, našeho národa, bere věc skutečně vážně, ale jsou tací, kteří události dnešních dnů bagatelizují, ba se radují z toho, že například do Číny se epidemie jako by vrací. Jak jinak si vysvětlovat rozhovory v ČT? Asi bychom si měli zopakovat středoškolské učení o tom, co jsou viry a co dokážou.

Tyto podbuněčné organismy, které jsou nadány třemi nejzákladnějšími znaky života, a to svou molekulární skladbou z jedné nukleové kyseliny a proteinů, z čehož vyplývá schopnost jejich reprodukce a s ní spojená dědičnost, dokážou proniknout do hostitelské buňky jakéhokoliv organismu – a nerozlišují mezi čínskou či americkou, italskou či ruskou – a svou infekčností, kterou jim propůjčuje abnormální prostorové uspořádání jejich aminokyselinového řetězce, způsobují i smrtelná onemocnění, například. zvířat, a tím i člověka. Nelze to nebrat vážně, zvláště když třeba německá kancléřka hovoří o možnosti nákazy 70 procent německého národa. I u nás k tomu může dojít, když se nebudou dodržovat vyhlášené zásady. A hádat se v takové chvíli o členy Rady ČT považuji skutečně za podružný problém, i když její složení je a bude vždycky problematické.

Lidé šílí, nakupují – nebude to pokračovat chaosem či dokonce rabováním, jak zmiňuje poslankyně Černochová?

Doufejme, že to tak daleko nedojde. Nedošlo k tomu ani 21. 8. 1968, a že se tvořily tehdy fronty před obchody a lidi skupovali kdeco. Když jsem si šel koupit tehdy chléb, měli v mlékárně už jen praženou meltu. A pokud vím, obchody jsou dnes dostatečně zásobované, není důvod k panice. A nebudou-li náhodou banány či kapary, tak to chvíli bez nich vydržíme, i když někteří z nás by to mohli považovat za pád ze svého výsluní mezi takzvané „socky“, jak opovržlivě říkají většině národa.

Na jedné straně zakázané akce, na druhé možno volně a s radostí „šopovat“ v hypermarketech. Tam to přece klima není ideální, zvláště klimatizace...

Zakázaná shromažďování vítám, tam je možné leccos chytit, včetně koronaviru, a chodit teď do velkých klimatizovaných nákupních center považuji trošku za sebevraždu. Ano, uměle klimatizované klima přeje rozšiřování virů. Neříkám, že by tam neměli topit na únosnou mez, tak mírně pod 20° C, ale klimatizovat? Stejně je nesmyslné přetápět veřejné dopravní prostředky, a je-li člověk s horečkou, tak by se neměl nikde na veřejnosti vyskytovat. Záleží také na sebeuvědomění, silné vůli a úctě k druhému. Což se mnoha lidem nemusí líbit.