Projev amerického prezidenta Joe Bidena přinesl Ukrajincům spíše zklamání. Šéf Bílého domu totiž jasně uvedl, že bude hájit zájmy NATO, ale rozhodně nechystá nasadit americké vojáky na Ukrajině. Dalo se očekávat něco jiného?

Ne, zcela jednoznačně nedalo. Ale všimněte si, že i tak je to pro některé politiky z té původní západní Evropy (viz Francie) naopak až příliš ostrý kalibr, respektive rétorika, jakou se americký prezident prezentoval.  

Cítil jste v tom sekundárně i ekonomický podtext, kdy Biden mimo jiné hledá zajímavé odbytiště třeba pro americký zkapalněný plyn a hovoří o závislosti Evropy na ruských fosilních palivech?

Tak samozřejmě, že každý stát sleduje své ekonomické zájmy. To je legitimní. Ale byl-li právě zde nějaký ekonomicky motivovaný „spodní proud“, pak nebyl nikterak silný. Z mého pohledu bylo tím hlavním poselstvím, že proces eliminace, a hlavně jeho konsekvencí, bude dlouhý a drahý, takže nic nedostane Evropa zadarmo. A proto je potřeba taky dokázat něco obětovat. Zkrátka a dobře on prostě říká, že když se my sami nebudeme prát, tak že se nebude nikdo prát za nás.

Zastavme se konkrétně u Německa – nakolik se jeho politický odklon od Ruska, který v posledních 3 týdnech sledujeme, zobrazí i v otázce importu ruského plynu?

Víte, mě zatím nikdo nepřesvědčil o tom, že to ta „stará západní Evropa“, řekněme bývalá Franské říše, myslí skutečně vážně. Pro ně je Ukrajina hluboce nezajímavá, jim jde jednoduše řečeno pouze o to, aby Rus nedošel k nim.

Německo si to vzhledem ke svým ekologickým ambicím ale především nemůže dovolit, nemyslíte?

Ale může si to dovolit! Proč by ne? Já si můžu dovolit leccos nebo to můžu – a měl bych aspoň zkusit. Můžu prohrát, to ano, ale jde přece o to, abych ukázal, že se umím bránit a že mám vůli se bránit. A nic takového já tu nevidím – a to se netýká jenom Německa.

Takže, abych odpověděl na vaši původní otázku: Žádné přerušení dodávek plynu ve směru z Ruska do Německa neočekávám – rozhodně ne ze strany Němců, které evidentně zajímá jenom kšeft.