Na nedávném odborném fóru jste se přimlouval za větší otevřenost vůči cizincům, protože potřebujeme novou sílu. A podle médií jste řekl, že Praha je v podstatě vybydlený starobinec. Jak bychom se měli víc otevřít přílivu cizinců?

To byla trochu mediální zkratka. Řekl jsem, že Evropa nezastaví příliv lidí zvenku. Potom jsem říkal, že některé služby nejsou schopny žít bez pracovní síly, která přichází zvenku, protože stárneme. V tomto smyslu jsem mluvil o vízové politice, proto má být Česká republika otevřená podobně jako ostatní státy v schengenském prostoru. Nevolám po větší otevřenosti, než je jinde v Evropě.  Pro turistu je snazší se dostat na Slovensko, do Německa, do Španělska, kamkoliv než do České republiky. Po tom jsem volal. Výroky, které vyšly v médiích, vypadají bizarně, protože jde o zkratku. Volal jsem po tom, abychom otevřeli naše hranice turistickému ruchu a nebyli v tomto ohledu rigidnější, než jsou ostatní země schengenského prostoru.

A druhá teze je, že Evropa, já jsem neříkal Praha, je jako vybydlený starobinec. Je to možná expresivní výraz, ale například v Africe jsou země, kde je možná víc než padesát procent populace mladší třiceti let. Jsou kontinenty, které žijí obrovskou dynamikou a silou a že si musíme uvědomit, že svět kolem nás je mladší, má mnohem větší dynamiku, má v sobě růst. Proto jsem řekl, že Evropa je vybydlený starobinec, protože jsme přestárlí a je nás tady málo.

Ale v Evropě jsme starobincem na rozdíl od Afriky hlavně proto, že je tu díky vyšší životní úrovni a kvalitnější zdravotní péči vyšší věk dožití. To je snad dobře, ne?

Ano, samozřejmě, určitě, všechny tyto faktory hrají roli. Ale znamená to, že jsme generace, která stárne a bude stále starší, nemůžeme to řešit až za pět minut dvanáct, až za třicet let zjistíme, že nám tady chybí pracovní síly, že důchodovou reformu nevyřešíme, protože tu nebude, kdo by pracoval. Buď budeme mít dlouhodobou koncepci v otevřenosti, třeba i ve výběrové otevřenosti, protože se na vývoj naší země i Evropy musíme dívat z hlediska dlouhodobého. A říkám to proto, že kdyby šlo zastavit imigraci do Evropy, tak řeknu, ať ji zastavíme, ale není šance, tu nezastavíme.

Takže už jste vzdali, že by se nějakou větší státní podporou rodin s dětmi podařilo zvrátit negativní demografický vývoj?

Ale to vůbec ne. Naopak. To je určitě potřeba. Problém je ale v tom, že státní podpora v tom, zda se někdo rozhodne mít nebo nemít dítě, je jen jeden z argumentů, ale není ten hlavní. Lidi mají děti, protože je chtějí mít. Ano, když je k tomu ještě nějaká výhoda, tak třeba jim to rozhodování usnadní. Ale nejsem naivní, abych si myslel, že když lidem přiznáme odpočet z daní na děti, povede to k tomu, že budou mít víc dětí. Lidi musí mít vážnější perspektivu. Navíc platí, že čím bohatší stát, tím méně dětí.

Když se KDU-ČSL povedlo, se po více než tříleté pauze dostat do sněmovny, myslíte si, že bude mít možnost prosadit podporu rodin s dětmi, třeba společné zdanění manželů a další zvýhodnění?

To není možnost, to je úkol.

Věříte, že pokud lidovci vstoupí opět do vlády, bude šance prosadit priority z vašeho programu poměrně velká?

Křesťanská politika vymizela z Poslanecké sněmovny v době, kdy nebyla KDU-ČSL ve sněmovně, teď se vrací zpět a nabízí něco nového, nabízí tradiční stranu a nové lidi. Doufám, že lidová strana udrží tento trend a že případně ministry nebudou někteří, kteří už byli ministry v minulosti a ti, kteří reprezentují starý styl lidové strany. Já ho nedehonestuji, myslím si, že jsme každý dělali, co bylo v našich silách. A neznám nikoho, kromě těch, kteří odešli do TOP 09, kdo by to nemyslel s lidovou stranou dobře. Vůbec nejsem proti těm, kteří pracovali pro lidovou stranu v minulosti, naopak, jsem jim vděčný. Ale teď je šance dát prostor nové generaci.

Takže ani vy jako dlouholetý zkušený politik vůbec neuvažujete, že byste se v nějaké roli, třeba ne přímo ministra, ale náměstka, ve státní správě angažoval?

Určitě teď nebudu dělat ministra, ani náměstka. Neříkám, že nikdy nebudu zaujímat nějakou veřejnou nebo politickou funkci, ale teď určitě nebudu ani ministrem, ani náměstkem.

Před třemi lety po zvolení předsedou KDU-ČSL Pavel Bělobrádek, který je profesí veterinář, prohlásil: „Rukama mi za ty tři roky praxe prošla spousta dobytka i sviní a věřte, že si s nimi poradím, i kdybych se s nimi náhodou setkal i ve vrcholné politice.“ Myslíte si, že tuto schopnost teď bude potřebovat?

Tohle jsou dva rozměry: jedna věc je osobní statečnost a rozhodnutí předsedy. Druhá věc je, že ho v tom musí podporovat jeho politická strana. Jakmile v tomto zápase nemá předseda podporu politické strany, jestliže budou politiku ovlivňovat ti, kteří budou chtít se všemi vyjít, kteří znají přesně, jaké jsou mechanismy, jak se má všude proplout, tak to nebude mít jednoduché. Musí být splněny oba dva prvky.