Průzkum Lidových novin od agentury Median ukazuje, že část voličů Jiřího Drahoše a nevoličů přijala vítězství Miloše Zemana. 54 procent lidí je totiž podle průzkumu s tím, že Zeman vyhrál, spokojeno, a pouze 37 procent spokojeno není. Zeman byl přijatelný pro téměř 45 procent nevoličů, kdežto Drahoš ani ne pro deset procent. Ve světle těchto čísel, jak vážné je to se slovy, že je národ rozdělený: půl pro Zemana, půl pro Drahoše. Jak výsledek číst, jaká atmosféra vlastně panuje?

Přistupme na chvíli na tu starou úvahu o nutnosti dát lidem chléb a hry. Pokud to úsloví o chlebu a hrách použijeme v souvislosti s přímou volbou prezidenta, čím z toho pro lidi ta volba byla? Šlo jim víc o chléb, nebo to byla spíše pouhá zábava, u které ani tak nešlo o to, jak hra dopadne, ale o to, aby se chvíli hrálo, aby se ukrátil čas, aby se – na chvilku, a tenhle časový údaj zdůrazňuji – na chvilku nechal průchod emocím?

Vidím to ve své vlastní rodině. Moje máma v prvním kole chtěla volit Drahoše, podle mě ho dokonce volila. A druhé kolo? Hle, to se najednou všechno změnilo! Volila Zemana. Podle mě to vůbec nebyl výjimečný jev, prostě mezi námi jsou lidé, kteří dokázali v prvním kolem volit občanského kandidáta Drahoše, v druhém pak politického veterána Zemana. Mojí mamince je skoro osmdesát a já to vnímám tak, že si prostě v prvním kole s kamarádkami zařádily, vyhodily si z kopýtka, když to hodily vědci. Byl to takový jejich důchodcovský večírek, odboj, podvratná činnost, průzkum katakomb.

O posledním románu Davida Zábranského ,,Za Alpami" čtěte ZDE

V druhém kolem už ale zavládla každodennost, a pravděpodobně i přísný rozum. Uklidnily se, normalizovaly se. Vyšly ze své zkušenosti, kterou já nikdy nebudu zpochybňovat. Jistou roli v tom samozřejmě hrály i debaty, kde lidé jako moje maminka prostě došli k závěru, že Zeman je lepší a že Drahoš nic neví, nemá na to. Takto prosté to podle mě bylo.

Pokud by si kupříkladu moje maminka zařádila i v druhém kole a hodila to Drahošovi, pak by v tom povolebním průzkumu odpovídala podle těch vašich čísel. Zemanova výhra by jí nevadila. Bylo by jí to upřímně řečeno docela jedno, protože pro velkou část Čechů jsou prezidentské volby hrou.

To jen pro Respekt, pro pana Klvaňu, pana Anýže a tak dále jsou prezidentské volby denním chlebem. Pan Anýž si dokonce dal na facebook fotku, jak pálí Zemanův volební lístek. Moje maminka by si asi poklepala na čelo. A já bych jí vykoukl zpoza zad a jen bych velmi stručně a tiše pověděl, že tito pánové tomu panu Drahošovi prohráli volby. Taková míra nevkusu se totiž vidí málokdy. A já se dokonce domnívám, že v tom konečném výsledku voleb krom voličů hraje roli i jakási nepoznaná vyšší moc, která těm bláznivým paličům volebních lístků prostě nedá do ruky ten dáreček, o který tolik stojí. Dokud se nepolepší, mají smůlu, holt.

Politolog Jiří Pehe v rozhovoru pro Respekt uvažuje o demografickém vývoji. Předpokládá, že se Zemanovým prezidentstvím éra jeho podporovatelů skončí i s ohledem na jejich věk. „Za pět let půl milionu starých odejde a půl milionu přijde. Situace není pro postkomunistický tábor příznivá,“ napsal. Na svém blogu na aktualne.cz pak také upozorňuje, že Zemanovo Česko dopadne špatně, a to s odkazem na úvahu, že výsledky voleb se mohou promítnout do ekonomiky a za této situace pak mají větší šanci vzdělanější lidé. Mají se tedy Zemanovi voliči připravovat na horší časy? A skutečně odejdou Zemanovi voliči s ohledem na demografický vývoj, nebo starší lidé mají tendenci ke konzervativnějšímu nebo nacionalistickému myšlení a tak ke snížení jejich počtu vlastně nedojde?

Politolog Jiří Pehe by podle mě měl zanechat predikcí a přejít místo toho k pokání a k hlubokým meditacím, pokud chce zažít spokojené stáří a milosrdnou smrt. Ale co mně je do jeho karmy a do jeho vnitřního světa. Nebaví mě.

Nebaví mě tyhle řeči o vymírání, celá tahle agenda strašení a čekání na smrt starců a stařen. Myslím si, že naše západní civilizace se nikdy neocitla v bodě, kdy se stářím pohrdá do té míry jako dneska. Až zemřou staří, bude dobře. Fakt? Ta naivita, banálnost a nepravděpodobnost takové úvahy je přece do očí bijící. Pokud někdo takto uvažuje a pokud je to dokonce jeden z hlavních trendů v uvažování, jistě se najde síla – ať už vyšší nebo nižší – která se takto uvažující civilizaci postaví do cesty. Jinými slovy, nezdá se mi pravděpodobné, že by pánbůh nebo někdo jiný ponechal volný průběh světu, který bude takto roztomile operovat mentálními buldozery, které hrnou za hranu smrti celé generace. Připomíná to trochu ty buldozery, které známe třeba z Osvětimi, ne?

Prostě úplně stručně. Takto predikovat se nemá. Nesluší se to. A já si skutečně myslím, že je to právě nepřístojnost a troufalost takových úvah, co ve finále zajistí, aby se dějinný vývoj začal ubírat jiným směrem než tím, který predikují lidé jako Jiří Pehe... Domnívám se, že za takto pokleslé situace nemohou v delším horizontu pomoct ani ty výjezdy mladých uvědomělých lidí na periferie, které chce organizovat rektor univerzity z Olomouce. Prostě mám pocit, že na téhle dálnici ke šťastným zítřkům, i kdyby se panu Pehe podařilo z ní vytlačit všechny wartburgy a trabanty, dojde řízením osudu k nějaké nečekané nehodě. Jak už to v nalinkovaném životě bývá... Zatím to svědčí jen o míře nevkusu pana Pehe. Na další si musíme počkat.