V závěru rozhovoru, který vyšel v pondělí v MF DNES, jste na otázku, co si myslíte, že se stane, až rozhovor vyjde, odpověděla, že jste připravena na všechno. S jakými reakcemi jste se po jeho zveřejnění setkala a nezaskočila vás opravdu žádná?

Kdo jen trochu ví, jak funguje veřejný prostor, ví také, že ten mediální lynč, který následoval vůči mé osobě, se dal čekat. To jsem měla na mysli svou odpovědí, že jsem připravena na vše. A došlo k němu dokonce i poté, co moje slova potvrdila veřejně moje nejstarší dcera, moje chůva, můj spoluinvestor, moje asistentka na sociálních sítích… (a další lidé by mohli potvrdit také.) To, co se vzápětí ve veřejném prostoru rozjelo, je klasický scénář takzvané viktimizace oběti. Podívejme se, co o tom říká literatura (text trochu zkracuji):

„Viktimizace oběti, často označovaná jako obviňování oběti, je proces, při kterém se oběť násilí nebo zneužívání stává terčem dalšího psychického tlaku, kritiky nebo devalvace. Příčiny viktimizace oběti jsou:

1. Sociální předsudky: Například žena, která byla znásilněna, může čelit kritice, že „si o to sama říkala“ kvůli tomu, jak byla oblečená nebo jak se chovala.

2. Nedostatek empatie: Někteří lidé mohou mít potíže pochopit situaci oběti. Místo podpory mohou klást otázky, které oběť dále traumatizují, jako například „Proč jsi prostě neodešla?“ nebo „Proč jsi to neřekla dříve?“