Do vysoké politiky jste vstoupil hned na začátku devadesátých let, a tak jste byl přímým účastníkem a spolutvůrcem ekonomických změn, k nimž tehdy docházelo. Dá se s odstupem času považovat tehdejší přerod plánované ekonomiky v tržní za vydařený?

Myslím, že to, co je dnes nejvíce kritizováno, bylo nejúspěšnější, tedy ten počátek devadesátých let. A bylo by to ještě úspěšnější, kdyby to probíhalo ještě rychleji, kdyby se bylo bývalo nepodařilo některé procesy zpozdit a leccos se neodkládalo. V úvodu devadesátých let mnoho věcí vypadalo na rychlý postup. Tehdy se předpokládalo, že například restituce církevního majetku bude hotová tak asi v roce 1995. No a trvalo to dalších patnáct sedmnáct let. Mnoho kroků bylo na počátku devadesátých let zamýšleno, že proběhnou velmi rychle v horizontu pěti let po roce devadesát, ale strašně se to zpožďovalo. Jestli něco způsobilo nějaké velké škody a jestli něco mělo v sobě potenciál, aby bylo lépe, tak to byla větší rychlost.

Hlasy o tom, že jednoznačná preference trhu a naopak minimalizování role státu byly až příliš překotné, tedy odmítáte?

To se dnes všude traduje, ale je to v naprostém rozporu s čísly. Když se podíváme na vývoj české ekonomiky, je evidentní, že se všem ostatním zemím ve středo- a východoevropském prostředí vzdalovala a nejrychleji přibližovala západoevropským ekonomikám právě na počátku devadesátých let. Z toho je vidět, že se dařilo. A pak to sláblo a sláblo a sláblo…

Ale spousta lidí si změny v českém hospodářství ponejvíce spojuje s tím, že se zrušila řada tradičních výrob a že zatímco na Západě probíhala enormní koncentrace, u nás se velké podniky rozbíjely na malé části a jen se čekalo, až je někdo pozře. Dalo se tomu zabránit?

Slýchám kritiku z obou stran. A protože si tu atmosféru před pětadvaceti lety ještě pamatuji, tak si pamatuji i ty spory o to, jestli podniků do kupónové privatizace mělo být zařazeno víc, tedy zda mělo být zachováno víc tehdejších hospodářských jednotek, jak se to nazývalo, ale na druhou stranu byla zase velká kritika, že nedostávají příležitost živnostníci a zájemci o malé a střední podniky a že se to naopak málo drolí. Umím si představit, že dnes bude mnoho vehementních kritiků jednoho i druhého. Tohle je zrovna těžké říct, jestli se mělo drobit více, nebo méně. Myslím si, že to drobení a dávání příležitosti malým a středním mělo jednu výhodu, a tou je čisté svědomí tehdejší politické reprezentace, že tu příležitost lidé dostali. Jiná věc je, jak ji mnozí z nich využili. Tím chci říct, že leckdo ji využil dobře, ale bohužel bylo také mnoho těch, kteří tuhle privatizaci menších celků spíše zkompromitovali. Ale to tak bývá, to se stalo i s těmi velkými firmami.