Při nedávém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz upozornil prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, že pravidelné zvyšování minimálních mezd vytváří mechanismus, kdy mzdy budou vázány na administrativní opatření rádoby sociálního charakteru, zatímco ve skutečnosti jejich zvyšování musí být opřeno o růst reálné produktivity práce. Neměla by být minimální mzda na tento či jiný podobný ukazatel navázána, aby nedocházelo ke zbytečnému handrkování o její výši?

O tom, aby byla minimální mzda navázána na nějaký ukazatel mzdového vývoje, se hovoří již dlouho. Odbory navrhují, aby minimální mzda byla průběžně zvyšována v návaznosti na růst průměrné mzdy v národním hospodářství. Základní problém však je v tom, jaký má být poměr mezi minimální a průměrnou mzdou. Diskuse v pracovních týmech tripartity hovoří, že by minimální mzda měla být zhruba na úrovni 40 procent průměrné mzdy v celé ekonomice. Pro letošní rok je minimální mzda stanovena ve výši 9 900 Kč měsíčně, resp. ve výši 58,70 Kč na hodinu. Pro příjemce invalidního důchodu je to pak 9 300 Kč měsíčně.

Z těchto dat pak lze udělat následující propočet. Průměrná měsíční mzda v české ekonomice v minulém roce dosáhla 26 467 Kč. Minimální mzda je tak na úrovni 37,4 procenta průměrné měsíční mzdy. Pokud by měla být na úrovni 40 procent, pak by minimální mzda již v letošním roce měla být 10 586 Kč, tedy kolem deseti a půl tisíce. Pokud bychom odhadli, že v letošním roce bude průměrná mzda v ekonomice kolem 27 500 Kč, pak by minimální měsíční mzda pro další rok měla být minimálně ve výši 11 tisíc korun. Tato úroveň však nezachycuje očekávaný růst mezd v příštím roce. Pokud bychom proto do propočtu minimální mzdy promítli i očekávaný nárůst nominálních průměrných mezd v roce 2017, kde většina prognóz hovoří o růstu kolem 4,5 procenta, pak by se minimální mzda skutečně měla dostat na úroveň 11 a půl tisíce měsíčně, jak navrhují odbory.

Byl by vámi nastíněný model přijatelný i pro další členy tripartity?

To, co velmi orientačně popisuji, má přirozeně některé problémy a zatím žádný postup nebyl obecně přijat. Můžeme diskutovat, zda minimální mzda má být právě 40 procent průměrné mzdy, zda se má stanovit zpětně, tedy na další rok podle minulého roku, protože na konci letošního roku ještě neznáme, jaká bude letos průměrná mzda, tedy pro rok 2017 můžeme stanovit minimální mzdu pouze z dat roku 2015; čili vždy minimální mzda bude zaostávat za skutečným mzdovým vývojem a tak dále.

I přes tyto problémy si myslím, že by uvedený mechanismus, možná s malou modifikací, mohl být přijat, protože bychom tím odstranili zbytečné spory o úroveň minimální mzdy a vnesl by se do jejího vývoje prvek předvídatelnosti, což je nesporně důležitý parametr pro podnikatele a nakonec i pro zaměstnance. V popisovaném postupu – kdy vývoj minimální mzdy se váže na růst průměrné mzdy v národním hospodářství – je podle mého názoru i dostatečný prvek ekonomické racionality. Vývoj mezd v ekonomice je tímto postupem vázán na růst produktivity práce, dokonce si troufnu tvrdit, že na růst národohospodářské produktivity. Nevidím v tom žádnou velkou administrativu či zásah státu. Vidím v tom něco jiného – malou ochotu se na nějakém postupu dohodnout.

Je ale vůbec minimální mzda zapotřebí? Nevstupujeme tím lidem zbytečně do života, jak ve zmíněném rozhovoru konstatoval Vladimír Dlouhý, což dokladoval příkladem majitelky malé prodejny na vesnici, která by ráda někoho na dopolední výpomoc zaměstnala, ale nemá na to, aby mu dala minimální mzdu, přičemž zájemce by i za nižší mzdu našla?

Tomu příkladu moc nerozumím. Mám pocit, že už jsem to někde slyšel a celé mi to připadá vymyšlené, protože moc nevěřím tomu, že by si s tím někdo nevěděl rady. Co prosím brání oné majitelce, aby si na dopolední výpomoc někoho najala a dala mu 58,70 Kč na hodinu? Je to snad nějaká horentní mzda za práci asi na 4 hodiny tj. kolem 230 Kč za dopoledne, kterou si tato podnikatelka nemůže dovolit? Paní majitelka však chce za tuto práci platit ještě méně; a neví jak a údajně jí v tom minimální mzda brání. A ona je opravdu bezradná? Tak ať se domluví na tom, že výpomoc bude pracovat čtyři hodiny, ale dostane plat jen za jednu hodinu a ať jí tedy dá 58,70 Kč. Jestli bude někdo ochoten pracovat čtyři hodiny za padesátikorunu – to už je jeho věc. Pochybuji, že se někdo takový najde.